„Snad jednou najdu průvodce,“ zpívala popová princezna. Bartošové by bylo 60 let

Důvodů, proč životní cesta i písně interpretky původem z podhůří Beskyd dodnes vzbuzují zájem veřejnosti, můžeme najít hned několik. Její pohnutý osud plný vzletů a pádů, protkaný řadou lásek s nešťastným koncem, by sám o sobě vydal na filmové melodrama. Bartošová navíc byla mimořádně talentovanou zpěvačkou s poutavě zvonivým hlasem, který umocňoval čisté a místy až naivní vyznění jejích romantických dívčích výpovědí. 

Síla jejího interpretačního daru spočívala především v tom, že minimálně v začátcích její profesionální kariéry, tedy v osmdesátých letech, nepředstavoval její obraz křehké dívenky z maloměsta žádnou vykalkulovanou roli, ale realitu, kterou sama žila. 

Vyrůstala ve Frenštátě pod Radhoštem v Moravskoslezském kraji, který je silnou líhní talentů naší pop music. Zpěvu se věnovala i její sestra, dvojče Ivana, která později vystupovala pod uměleckým jménem Viana. Ivetině popularitě se však nikdy nepřiblížila a nakonec zakotvila ve Švýcarsku. 

Osudové setkání se Sepešim 

Přes síť regionálních pěveckých soutěží se tehdy sedmnáctiletá Iveta Bartošová v roce 1983 kvalifikovala na festival Mladá píseň Jihlava, kde se umístila na čtvrtém místě a získala cenu poroty za interpretační výkon. Především se zde ale poprvé setkala s Petrem Sepešim, o šest let starším zpěvákem z Aše. 

Oba pojil jak pěvecký talent, tak i atraktivní vzhled a neskrývané kariérní ambice. Hudební skladatel Pavel Vaculík, režisér Jaromír Vašta a dirigent Felix Slováček dostali nápad vytvořit z nich pěvecké duo po vzoru Milan Chladil–Yvetta Simonová, což se ukázalo jako chytrý tah. 

Jejich společné duety jako Knoflíky lásky, Červenám nebo Medové dny i sólové skladby brzy oslovily především mladé publikum a popularita obou začínajících hvězd strmě stoupala vzhůru. Sepeši byl také Ivetinou první velkou – a podle některých zdrojů také životní – láskou. 

Zpětně si široká veřejnost jejich vztah idealizovala, realita ale nejspíš zdaleka tak růžová nebyla. Zpěvák dle dobových svědectví chodil za milenkami a soužití s Bartošovou coby svou hudební partnerkou vnímal spíše pragmaticky. 

Už v té době se začal psát komplikovaný životní příběh dívky, která vnímala lásku a vztahy tou nejromantičtější optikou. Téma jejího života i kariéry pro další tři dekády nastínila píseň Snad jednou najdu průvodce z roku 1985, v jejímž klipu si ještě Sepeši zahrál. „Snad jednou najdu průvodce, bude jak na fotce cestovní kanceláře, snad jednou najdu průvodce, vezme mě za ruce a řekne: ‚Já zájem mám‘,“ zpívala v textu Zdeňka Rytíře. 

Melancholické vzpomínky a nabídka od Štaidla 

Sepešiho tragická smrt, k níž došlo 29. července 1985 při autonehodě na železničním přejezdu, pro ni představovala první z mnoha velkých životních ran. Její pěvecká kariéra však ani po této ztrátě neskončila. Naopak, Bartošová nazpívala velmi úspěšný singl Léto, který složil František Janeček. V melancholickém textu Eduarda Pergnera se právě s úmrtím své první lásky mezi řádky vyrovnávala: „Léto, léto mý, jenom jednou jsem to léto tančila, léto nádherný, strašně ráda bych ty chvíle vrátila.“ 

V roce 1986 se Iveta stala poprvé zlatou slavicí, což zopakovala ještě v letech 1990 a 1991. Na prvních třech místech ankety popularity se s přestávkami objevovala až do roku 2003. Několikrát zvítězila také v televizních cenách TýTý.

Po aktivitách se soubory Balet či Kroky Františka Janečka a krátké spolupráci se zpěvákem Michalem Penkem přišla v roce 1987 další osudová nabídka – od Ladislava Štaidla. Ten byl v té době jednou z nejvlivnějších osobností československé popové scény a Bartošová pod jeho vedením zakotvila mezi tuzemskou pěveckou špičkou. Na dlouhé roky tvořili pár i v soukromém životě. 

Její první dvě sólová alba z druhé poloviny osmdesátých let I.B. (1987) a Blízko nás (1989) přinesla stěžejní hity jako Víš, lásko, Málo mě zná, Tichá píseň, Když láska schází a řadu dalších. Zajistila jí také ocenění za prodeje. 

Devadesátky s upíry i mateřstvím 

Po sametové revoluci se zavedené tuzemské hudební hvězdy musely vyrovnat s novou situací: početnou konkurencí ze západního trhu. Nahrávky zahraničních interpretů přinášely pro posluchače chuť do té doby zakazovaného ovoce, a tudíž byl po nich mnohem větší hlad než po hudbě českých a slovenských umělců. Zpěvaččina alba z první poloviny 90. let měla tedy co do úspěšnosti spíše sestupnou tendenci. 

Bartošová však v roce 1993 zazářila v hlavní roli filmu Svatba upírů režiséra Jaroslava Soukupa, kde se představila po boku Rudolfa Hrušínského nejmladšího, jehož plakáty v té době plnily dívčí pokojíčky díky roli v Discopříběhu. Dočkala se i vytoužené spolupráce s Karlem Gottem a v roce 1996 porodila svého jediného syna Artura. 

Zpět na výsluní se vrátila díky Karlu Svobodovi, který ji proti Štaidlově vůli zlákal do dvojrole Adriany/Sandry v muzikálu Dracula. V pozdějších letech přidala ještě několik muzikálových rolí, například v představeních Monte Cristo, Johanka z Arku či Miss Saigon, nikdy však už s takovým úspěchem, jaký slavila právě po boku Daniela Hůlky. 

Svoboda jí věnoval také píseň Tři oříšky, která vznikla rozvinutím jeho původního melodického motivu z dnes už legendární pohádky Tři oříšky pro Popelku z roku 1973. V třídílném dokumentu Málo mě znáš uvedeném na platformě Voyo (2024) prohlásila Svobodova tehdejší žena Vendula, že se na tento singl stály fronty a Iveta – v té době sousedka manželského páru – ji do repertoáru získala i díky svému půvabu. 

Pohádková píseň Tři oříšky, kterou v roce 2023 svou rovněž úspěšnou verzí oprášila Tereza Mašková, vyšla na comebackovém albu Bartošové Ve jménu lásky z roku 1998. Zpěvačce tato deska vynesla dvakrát platinové ocenění a zrodily se z ní i další hity, například Nekonečná. Po rozchodu se Štaidlem však její kariéra začala spíše stagnovat. 

Utrápené nové tisíciletí 

Interpretka sice po roce 2000 vydala ještě několik desek, často však už šlo spíše o předělávky a taneční remixy jejích starších singlů než nové původní písně. Její jméno proto začalo plnit hlavně stránky bulvárních médií. Ta intenzivně sledovala střídání jejích partnerů, problémy s alkoholem a závislostí na lécích, které v roce 2007 vyústily v hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Kroměříži. 

Související

Zpěvák Petr Sepeši: Populární hlas 80. let, který utichl příliš brzy

Několikrát se ještě pokoušela o návrat k aktivní hudební kariéře – v letech 2008 a 2009 i relativně úspěšně. Vydala poslední řadové album 22, absolvovala turné Jsem zpátky, získala titul Skokan roku v Českém slavíku, když si polepšila z osmnáctého na páté místo, a po mnoha letech dokonce znovu zvítězila v anketě TýTý. Po krachu manželství s Jiřím Pomejem však přišly další pády. Nechvalně proslulým symbolem zpěvaččina soužení se v roce 2010 stala píseň Heja heja od Jarka Šimka a některá vystoupení s ní, při nichž Bartošová nebyla střízlivá a neobešla se bez playbacku. 

„Samozřejmě, my ji teď zabijeme. Ona se ale už zabíjí sama. Faktem je, že na ní dlouhé roky parazitujeme, lidsky ji až lituji. My na ní budeme parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé, morálně špatné, ale je to tak,“ předvídal Ivetin konec kontroverzním prohlášením v červenci 2013 bulvární novinář a pozdější starosta Řeporyjí Pavel Novotný. 

Jeho slova se naplnila 29. dubna 2014, tři týdny po zpěvaččiných čtyřicátých osmých narozeninách a zhruba sedm měsíců po svatbě s jejím druhým manželem Josefem Rychtářem. V ten den Iveta Bartošová vstoupila pod kola projíždějícího vlaku v Uhříněvsi a dobrovolně ukončila svou životní pouť.