reklama
 
 

Simple Minds: I popěvky lalala můžou bojovat s rasisty

17. 1. 2014 12:50
Rozhovor s kapelou Simple Minds, která se podílela na boji Nelsona Mandely s apartheidem

Rozhovor - Skotská kapela Simple Minds vydala během své pětatřicet let trvající kariéry šestnáct alb, z toho první čtyři bleskově za sebou v rozmezí dvou a půl let, což, jak sami říkají, by bylo dnes kvůli nahrávacím společnostem rozhodně nemožné.

Simple Minds dobývali vrcholky hitparád v letech 1984 až 1989. V té době byli stadionovou kapelou a jejich frontman Jim Kerr byl ženatý s další tehdejší superstar - Chrisse Hynde z kapely Pretenders. V roce 1989 měli jedničku britské albové hitparády Street Fighting Years. Pak je čekal strmý pád a reunion až v roce 2000.

Loni si k narozeninám přichystali výběrovku Celebrate, kterou letos podpoří koncertním DVD. Přestože jsou na hudební scéně pětatřicet let, stále je o ně ve světě i v Británii zájem, o čemž mimo jiné svědčí vyprodaný koncert v Hyde Parku loni v létě.

Simple Minds sami pocházejí z novovlnné líhně kapel, která ovlivnila zvuk například Manic Street Preachers, Primal Scream a dokonce i Mobyho. A také budou navždy spojení s osobou Nelsona Mandely, kterého v osmdesátých letech aktivně podporovali, napsali pro něj také píseň Mandela Day a vystupovali na koncertech k jeho narozeninám.

V Praze přestaví 28. února v Incheba Aréně materiál z šestnácté řadové desky nazvané Big Music. "Vyjde zřejmě v první polovině příštího roku," říká zpěvák Jim Kerr.

Aktuálně.cz: Svět se nedávno rozloučil s Nelsonem Mandelou, který velmi ovlivnil vaši kariéru i tvorbu, například album Street Fighting Years, jak na něj vzpomínáte?

Jim Kerr: Byli jsme zapojení do jeho boje proti apartheidu, stavěli jsme se proti tehdejšímu zřízení v Británii, které naopak apartheid podporovalo a označovalo Mandelu za teroristu. Přestože jsme si nebyli jistí, jak velkou sílu náš boj má, je hudba určitě jedním ze způsobů, jak upozornit na bezpráví a útlak.

A.cz: S několikaletou přestávkou máte za sebou pětatřicet let na scéně, jaké období si nejraději připomínáte?

Jsem opravdu šťastný za to, jak doteď fungujeme. Prošli jsme několika skvělými etapami, na které rád vzpomínám. Pro nás to je celé stále ještě dobrodružství, které nás baví a překvapuje. Pokud bych si ale opravdu musel vybrat, nejvíc vzpomínám na prvních deset let, všechno pro nás totiž tehdy bylo nové. Zároveň nás ale baví to, kde jsme teď. Máme opravdu velké množství fanoušků, užíváme si to. Tehdy jsem si ani nedokázal představit, že bychom byli schopni něčeho takového dosáhnout: být stále tak zapálení a nadšení. Těžko vyzdvihnout jen jeden zásadní okamžik, za který jsem vděčný, bylo jich opravdu mnoho.

A.cz: Jedním z nich je určitě píseň Don't You Forget About Me. Pro většinu fanoušků je vaším největším hitem, souhlasíte?

Ano, určitě. Ta písnička zasáhla díky MTV celý svět, hráli ji dvacetkrát denně, to bylo neuvěřitelné. Byl to výbuch, nikdo nezůstal nedotknutý. Je to už takový osud mnoha interpretů, kteří se lidem zapsali do paměti především jedním určitým songem. Když se řekne třeba Paul McCartney, každý řekne: Jasně, Hey Jude, Paul Simon - Bridge Over Troubled Water.

A.cz: Čím byla ta píseň podle vás pro mladé tehdejší generace tak zásadní?

To opravdu nedokážu vysvětlit, jednoduše se s ní nějak ztotožnili. Má dost specifickou náladu, která se setkala s podobným rozpoložením teenagerů tehdy. Je to dost jednoduchý song, mix rocku, popu a trochu taneční muziky. Je tam také několik "lalala" popěvků, které si mohou zpívat všichni a je jedno, jakým jazykem mluví. Dá se říct, že tohle jsou důležité ingredience.

A.cz: Na začátku kariéry jste byli schopní nahrát čtyři alba za dva a půl roku, bylo by to dnes možné?

Nahrávací společnosti by vás samozřejmě teď nenechaly. Tehdy to bylo o dost jiné, v prvních deseti letech fungování jsme udělali myslím osm alb, ani nevím, jak se nám to tehdy povedlo, když jsme povětšinou zároveň jeli taky turné. Výhoda byla, že jsme neměli žádného hlavního songwritera, všichni jsme vymýšleli a psali. Bylo v tom tehdy také hodně odhodlání a touhy.

A.cz: Loni v létě jste odehráli vyprodaný koncert v Hyde Parku, bylo to pro vás něco nového?

Hyde Park je pro mne jedno z nejoblíbenějších míst na světě. Rád se tam často procházím, když jsem zrovna v Londýně, snažím se být blízko Hyde Parku. Tohle místo má také úžasnou historii, co se týče koncertních vystoupení - Rolling Stones tu hráli, Bruce Springsteen a mnoho dalších. Lidé sem přijeli z celé Evropy, jen aby nás viděli. Nějak se to všechno sešlo, jak mělo, měli jsme skvělou náladu, sice trochu pršelo, ale nikdo si z toho nic nedělal.

A.cz: Letos vydáte album Big Music, víte už, kdy přesně vyjde?

Bude to letos, ale přesné datum nedokážu říct. Chystáme se totiž také vydat DVD, a i proto si myslíme, že bychom měli s vydáním alba ještě počkat. Byl to pro nás opravdu velmi nabitý rok.

autor: Kateřina Nováková | 17. 1. 2014 12:50

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama