Rozhovor - První den na festivalech obvykle bývá teprve rozehřívací a nejinak tomu bylo i v případě letošních Colours of Ostrava. Čtvrteční program začínal až ve večerních hodinách, obsahoval však jednu hudební lahůdku. Islandské průkopníky post-rocku Sigur Rós, kteří přijeli v rámci turné k aktuální desce Kveikur.
Ta představuje nejvíce kytarovou položku v jejich diskografii od dob Ágaetis byrjun a ( ), s nimiž na přelomu tisíciletí hudebně prorazili.
Ačkoliv sestava kapely se letos v lednu zúžila na pouhé trio, naživo Sigur Rós doprovází menší orchestr šestnácti lidí. Když se industriálním areálem v ostravských Vítkovicích začaly rozléhat postupně gradované pastorální hymny a lidé pozorně sledovali precizně sehraný ansámbl, obavy ze schopnosti naplnit čtyřicet metrů široké pódium okamžitě odpadly. Jónsiho falzet a hudba, často označovaná jako soundtrack k islandské přírodě, si ostravské publikum zcela podmanila.
Právě o přírodních živlech, poslední desce Kveikur a stereotypech spojených se Sigur Rós jsme si popovídali s baskytaristou Georgem Hólmem.
Aktuálně.cz: Jste na turné skoro bez přestávky od loňského července. Začali jste s koncerty na podporu Valtari a mezitím jste vydali nové album Kveikur. Kde jste našli čas na jeho nahrání?
Georg Hólm: Povedlo se nám ho nahrát docela rychle, abych řekl pravdu. Měli jsme skladby nazkoušené ještě předtím, než jsme vyrazili. Dali jsme je dohromady mezi jednotlivými zastávkami a o Vánocích jsme k tomu měli velkou pauzu - skoro celé dva měsíce. Tehdy jsme mohli nahrávku zmixovat a udělat vše potřebné. Základní materiál jsme nahráli ještě před tím, než jsme vyjeli, v našem starém studiu na Islandu. V podstatě šlo jen o basu a bicí. Pak jsme přidávali další linky během pauz mezi koncerty.
A.cz: Na začátku roku vás opustil dlouhodobý člen Kjartan Sveinsson. Stihl se ještě na desce podílet?
Dělali jsme ji už jenom ve trojici.
A.cz: Spolu s ním vám z kapely odešel jediný člověk s klasickým hudebním vzděláním. Myslíte, že vám teď bude scházet a váš zvuk se nějak změní?
Myslím, že v tomhle ohledu si navzájem nebudeme chybět. Budeme si chybět jako přátelé. Stále jsme jimi zůstali, nedošlo mezi námi k ničemu zlému. Myslím, že už delší dobu chtěl opustit kapelu. Kjartan často mluvil o tom, že by se chtěl věnovat něčemu serióznějšímu. Pak asi nadešel ideální čas a řekl nám, že chce víc pracovat na filmových projektech a s klasickou hudbou. Je to pro něj skvělé. Myslím, že kapela už ho stejně unavovala.
Pokud jde o změnu zvuku, doufám, že na ni dojde. Kveikur už vlastně je docela jiný.
A.cz: Například na albu skoro není slyšet orchestr.
Je tam, ale jenom trochu. Máme na desce smyčcovou sekci osmi lidí, plus dechy a další. Ale jejich party jsou méně zřetelné a více splývají.
A.cz: Kveikur je pravděpodobně nejvíce rockové album, co jste nahráli od svých úplných začátků. Když nám v autě ta deska hrála, kamarádka si dokonce vzpomněla na Coldplay.
(Georg vybuchne smíchy)
A.cz: Ale předpokládám, že jste najednou nezačali všichni poslouchat rockovou a popovou hudbu a záměrně se rozhodli natočit více kytarovou desku. Nebo se pletu?
Určitě ne. Cíleně jsme se snažili jen nahrát úplně jinou desku. Chtěli jsme ji udělat v různých ohledech více temnou, ale to je všechno. Neřekli jsme si, že chceme dělat víc rokenrol. To se prostě stalo. Chtěli jsme jen něco temnějšího, než bylo Valtari.
Často se mě lidé ptají, co vlastně hraji za hudbu. Pokaždé odpovídám rokenrol. Z mého pohledu to tak prostě je. Jenom ve studiu pak máme hodně smyčců a dalších aranží. A všichni z nás mají rádi pop music. (smích) Všichni ji posloucháme. U Kveikur jsme si nahrávání opravdu užívali a zní tak, jak jsme se tehdy zrovna cítili.
A.cz: S psaním o hudbě Sigur Rós je spojený jeden stereotyp, a to spojovat ji s určitými přírodními živly. Kolega popsal Kveikur jako bouři a Valtari přirovnal k popílku padajícímu z Eyjafjallajökull. Dokázali byste sami udělat podobnou paralelu?
Teď bychom mohli, možná vůbec poprvé, přiznat, že naše hudba připomíná přírodní fenomény. Jedna ze skladeb na Valtari má přírodní tematiku, přitom jsme o Eyjafjallajökull vůbec nepřemýšleli. Nejdříve jsme napsali skladbu, poté text a pak k tomu výbuchu došlo. Ale říkám si, proč o tom tak nepřemýšlet? Poprvé mě napadá, že přirovnávání k islandské přírodě může být docela správné.
A.cz: Takže vás nijak neotravuje, když první asociace se Sigur Rós bývá Island?
Když čtu recenze, obvykle tam bývá něco jako éterické vokály, zvuky ledovců a podobně. Začíná už to být trochu ohrané. (smích)
A.cz: Některé z videoklipů v rámci projektu Valtari Mystery Film Experiment naopak zasadily vaši hudbu do kontextů, kde by mě vůbec nenapadlo si ji představit. Byl to záměr?
Byl to v první řadě experiment a pro nás to bylo strašně zajímavé, protože jsme s těmi videy nemohli nic dělat a byly absolutně mimo naši kontrolu. Jenom jsme nahráli hudbu a řekli, ať s ní lidé něco vytvoří a my uvidíme, co z toho vzejde. Nemůžeme říct, jestli se nám nějaké spojení líbí, nebo ne. Vůbec nebylo v našich rukou.
A.cz: Překvapil vás nějaký konkrétní klip?
Hodně z nich. Například už jenom tím, že hned první video, které jsem viděl, se mi opravdu líbilo. Měla ho na svědomí Alma Har'El a hraje v něm Shia LaBeouf, ten slavný herec (klip ke skladbě Fjögur Pianó, pozn. red.). Nic takového jsem opravdu nečekal. Video je dost bizarní, ale ve skutečnosti se mi líbí.
Některé klipy také zahrnuly moderní tanec, což mě dost překvapilo. Příběh byl z nějakého důvodu odvyprávěn skrze něj. Vůbec nemám tušení proč. (smích)
