Sci-fi mládež nás jednou bude poslouchat jako pop

Karel Veselý
6. 6. 2011 9:00
Popoví extremisté I Love 69 Popgeju mají zlatý debut
Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Málokterá současná zdejší kapela vzbuzuje tak rozporuplné reakce jako slezsko-valašští I Love 69 Popgeju. Jejich zběsilý klávesový punk se sladkými refrény přepisuje všechna pravidla domácího popu a syrová energie, kterou dávají do svých koncertů, děsí i ty nejotrlejší.

Jejich albový debut Let´s Gold Corridor shrnuje všechny kontrastní elementy kapely do úhledného balíčku zlaté barvy a je bezesportu jednou z albových událostí první třetiny letošního roku.  Pavel Pernický (také protagonista projektu Marius Konvoj) a Jakub Adamec spolu hrají už deset let a výrazněji o sobě dali vědět, když v září 2006 předskakovali Final Fantasy na pražské Sedmičce.

Foto: Aktuálně.cz

Svérázná dvojice mladých performerů tam tehdy otevřela severomoravskou infikaci pražské nezávislé scény osvobozujícím (částečně hraným) hudebním primitivismem. Album začíná osvobozujícím zvoláním "Ahoj, ničeho se neboj!" - a kdo se odváží, může se vydat na bláznivý výlet plný syntezátorů, papundeklových rytmů, náboženských chorálů a provokativních textů. Deska kromě digitálního formátu vyšla i na stylovém zlatém vinylu v produkci jejich vlastního labelu Vole Love a Malarie Records.

Pernický a Adamec provozovali v Ostravě i sklepní galerii Strážná věž, která se stala epicentrem místní hudební scény. "Pro nás je hraní součást života. My ukazujeme sebe a jak si to lidi přeberou je už jejich soukromý boj," říká Pernický na dotaz ohledně konfrontační povahy jejich hudby a jeho parťák dodává: "To že hrajem pop, neznamená, že máme touhu se zalíbit každému. Nejsme normální kapelou, která zkouší a pak si jde zahrát koncert. My tím nežijeme, my to žijeme. Na koncertech se snažíme vytvořit atmosféru souznění a dostat lidi na náš level."

Let´s Gold Corridor shrnuje první dekádu jejich tvorby a výtečně balancuje na hraně divošského punku bez kytar a konceptuálních hrátek - ostatně v těchto intencích je dobré vnímat i následující rozhovor.  

Foto: Aktuálně.cz

Do jaké míry se na vaší hudbě podepsalo, že jste původem výtvarníci?
J:
Výtvarníci, kteří tvoří muziku, obvykle formují nejzajímavější kapely a projekty, to je známá věc. Je to tím, že mají otevřené hlavy, jsou schopní myslet abstraktněji a to jim dovoluje vidět za roh.

Když jste před deseti lety začínali, měli jste už nějaké zkušenosti v umění? Nebo byla muzika první?
J:
My jsme vznikli na střední škole. Já jsem měl ale dřív muziku než výtvarné umění, ke kterému jsem se dostal náhodou, protože jsem potřeboval utéct z gymplu a našel jsem ve Valmezu střední UMPRUM. Před tím jsem se učil v ZUŠce na klavír a zpíval jsem ve sboru a tyto skutečnosti vytvořili základ pro Popgeje.

První kapelu jsem měl ve třinácti a hrál jsem v ní na baskytaru, od té doby různé projekty, nástroje a historie až do teď. Důležité ale v této chvíli je neoddělování výtvarného umění od hudby nebo naopak, ale přirozený gesamtkunstwerk života, stírání hranic a jejich překračování. Ne na bázi nějakého uměle vymyšleného konceptu, ale instiktivně, z hloubi duše a srdce.

P: Když nepočítám nějaké hraní v dětství, tak já osobně jsem se začal nejdřív realizovat ve vizuální tvorbě. Umění je vždycky nějaká osobní výpověď a je jedno, jestli si zvolíš hudbu nebo výtvarné umění. My obojí propojujeme.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Vaše první album vyšlo na vinylu a jako digitální download, nikoliv na kompaktu. Proč jste vybrali zrovna toto médium?
P:
Vinyl je analogová informace, na kterou si můžeš doslova šáhnout a přehrát bezmála na prstě jedné ruky. Naproti tomu v cédéčku jsou data tak hluboce zakódovaná, že jsou skrytá. Vinyl je věc, kterou můžeš mít na celý život a jeho obal ti dává mnohem větší prostor k vyjádření. Vinyl rozhodně není mrtvé médium.

J: Naopak, z cédéčka se data za pár let vypaří a nezůstane ti nic. A zlatou desku můžeš zakopat na zahradě do lepší budoucnosti.

Foto: Aktuálně.cz

Jeden z nejčastějších argumentů ve prospěch vinylu je ten, že má kvalitnější zvuk. Vaše hudba ale vždycky tíhla spíše k lo-fi, nebo se mýlím?

J: Přirozeně, nebylo to ale dané žádným lo-fi trendem. Nic takového nás nezajímá. Na začátku jsme o vytváření zvuku a postprodukci nevěděli vůbec nic, i proto byl takový, jaký byl. Tehdy jsme si s tím hlavu nelámali. Čím víc víš, tím víc s ním můžeš pracovat - a přes to se dostat blíže k představě o ideálním výsledku. A tady nám vinyl poskytnul prostor . Lví podíl na koncovém efektu má Mirvis (Jack Jack).

P: Měla to být čistá krása. Dřív jsme si všechno dělali sami na koleně a potřebovali jsme někoho, kdo rozumí elektronice...
J: A cítí to podobně. A nenašli jsme ho nikde jinde než na valašských kopcích. Aleluja!

Prezentujete se jako audiovizuální kapela a koncerty jsou proto ideálním propojením výtvarné složky a hudby. Neztratí se tak něco z esence kapely při poslechu z nosiče?
P: Deska je vypiplaná, aby bedny tancovaly a ve zvuku byla akce a gradace. Chtěli jsme tam dostat živelnost koncertů.

Co vás v počátku ovlivnilo? Novináři často trochu ze zoufalství píšou o žánrech jako electroclash nebo electro-punk. Co bylo v počátku vaším inspiračním zdrojem?
J: V časech našich začátků jsem poslouchal noise rock, alternativu, nikde žádné klávesy. Užívání kláves mi tehdy přišlo jako něco trapného, klávesy byly sprosté slovo. Ale šlo nám o to jít proti proudu. V té době jsme nevěděli o žádných současných proudech, které by klávesy užívaly podobným způsobem. Šli jsme si vlastní cestou a až později jsme narazili na zmíněné škatulky. Byli jsme trendy, přesto že jsme se o to nesnažili.

Foto: Aktuálně.cz

Ty klávesy i náš název, to byly elementy, které měly lidi z části nasírat - taková zkouška tolerance a otevřenosti. Na druhou stranu, jsme chtěli dělat popovou hudbu. Nikdo to v nás zatím neobjevil, ale pro mě jsou to celkem jasné popové písničky. Věřím tomu, že v tomhle nás docení až budoucnost a sci-fi mládež to bude poslouchat jako pop. Postupem času i náš název změnil smysl a stal se pro nás synonymem svobody.

Takže ty elementy brakového popu ve vaší hudbě nejsou ironie?
J: Vůbec ne! My jsme vždycky cítili v našich písničkách potenciál pro rádio, zatím to ale žádné rádio nepochopilo. Vlastně jednou, před čtyřmi lety zahráli Miluji tě na jednom francouzském rádiu, pak něco v Polsku a od té doby nic. Teda až teď úplně čerstvě Disco Disasters v Radiu Wave.

Dalším možným referenčním bodem je punk. Sami ostatně říkáte, že hrajete „punk bez kytar". Je to v metodě Vvezmi kytaru, zahraj dva akordy a máš písničku?
P:
Já jsem v úplných začátcích zpíval v punkové kapele. Slyšel jsem Sex Pistols a dodnes to mám v sobě, jen se na to nabalují jiné věci.

J: Mě klasický punk hudebně nikdy moc nebavil, ale rád chodím na punkové koncerty. Energie živého vystoupení je jedna z věcí, na kterých stojí Popgejové - a v tom jsme s punkem za jedno. A samozřejmě i o otevřenost úmyslu, neuznávání zásad většinové společnosti, mainstreamu, komerce, omezování - no vždyť to znáš.

Foto: Aktuálně.cz

Jedna z charakteristik vašeho soundu jsou elementy náboženské hudby. Ty se tam dostaly jak?
J:
Já uznávám kult religiózní muziky. Je to pro mě něco jako absolutní hudba; ta, která vždycky existovala. Doplňuje a podporuje kázání a kult ve svatyni. Instiktivně přenáší podprahová informace, které dotírají do lidí z různých vrstev a spojuje je v jednu komunitu. Rozumějí jí v abstraktní rovině.

P: ... a my to využíváme v náš prospěch.

J: Je to další element naší energie a zapadá to do skládanky, která vytváří atmosféru naší kapely. Naše hudba jde napříč žánry a napříč společenskými vrstvami. Na koncerty chodí pankáči, heavy metalisté, technaři, hipíci i trendy děcka - a užít si to může každý, kdo se nebojí.

Hodně se dnes mluví o „ostravské scéně" s kapelami jako jsou Schwarzprior, Like She, Marius Konvoj nebo vy. Občas spolu koncertujete, v roce 2008 jste se spolu objevili na EP Przeklete. Co vás spojuje?
J: Známe se spoustu let, hodně z nás pochází z Valašska. Takže nás spojují kořeny, přátelství a tvorba zajímavých věcí. Scény jsou ale jen výmysly managementu a novinářů, aby se líp prodávaly desky. V Ostravě jsme společně dělali různé akce, koncerty, vernisáže nebo malé festivaly. Jednou z pravidelných parties je nuOva, kterou jsme začali dělat s Baby Puchem, pak to převzali Like She a v současnosti s tím pokračují kluci ze Schwarzprior. Je to underground a z Prahy je to daleko, takže se o ostravské scéně moc neví.

Jak moc se vůbec do vaší hudby zapisuje místo, ze kterého jste? Být z Prahy asi stejnou hudbu neděláte?
J:
Kvalita tvorby závisí na lidech a na tom, jestli jsou otevření, originální a odvážní. Nebo jestli máš jen na kopírování něčeho, co už tady bylo. Nezáleží ani tak na tom, odkud jsi, ale kam míříš. Na druhou stranu je dobré čerpat z lokálních vlivů.

Je důležité poznávat různá místa a aspekty života. Ještě mě stále celkem baví chodit do normální práce a potkávat normální lidi. Kdybych se celou dobu jen promenádoval v okruhu bohémy, dost věcí by mi uniklo. Důležité je čerpat z celého spektra od absurdnosti až po patos. A takové spektrum Popgeji obsahují.

 

Právě se děje

Další zprávy