S elegancí zpívala o životě a láskách. Ve věku 89 let zemřela Hana Hegerová

Kultura ČTK Kultura, ČTK
23. 3. 2021 14:15
"Vzájemná úcta mezi lidmi je dnes velmi důležitá," vzkazovala přední česká písničkářka Hana Hegerová, která toto úterý zemřela ve věku 89 let. "Když jsem na jevišti, jedinou mou snahou je, abych posluchačům splnila očekávání. Jsem povinna je nezklamat a mám radost, když se mi to podaří," říkala.
Píseň Co mi dáš, francouzsky původně Les feuilles mortes, z recitálu Hany Hegerové v pořadu Televarieté, 1985. | Video: Česká televize

Informaci o úmrtí přinesl server iDnes.cz. Hegerová byla po zlomenině krčku hospitalizována v pražské Nemocnici Na Homolce. "Zemřela obklopena rodinou," potvrdil webu dramaturg Tomáš Padevět.

S elegancí, vtipem a jemnou nostalgií Hegerová celý život zpívala o životě, láskách, zklamání i nadějích. Tleskali jí v pařížské Olympii, Kolíně nad Rýnem nebo Mnichově, byla pěvkyní evropského formátu. Na české scéně působila jako přírodní úkaz - neocitala se v hitparádách ani časopisech, i desek vydala poskrovnu. Přesto měla koncerty během chvíle vyprodané.

Naposledy zkraje minulé dekády vydala poslední studiové album Mlýnské kolo v srdci mém. Obsahovalo francouzské šansony, které v jejím stole trpělivě čekaly na správnou chvíli. Texty skladeb Georgese Moustakiho, Serge Gainsbourga či Léa Ferrého pro ni přeložili Jiřina Fikejzová, Pavel Vrba, Jiří Dědeček, Pavel Kopta nebo Eva Janovcová. "Texty, které si vybírám, mě musí oslovit, musí se mi do nich chtít. Co se mi nechce, to nedělám," říkala. Označovala to za výhodu těch, kteří jsou na volné noze. Občas do textů po dohodě s autory zasahovala.

Herecká průprava z mládí jí prý usnadnila, aby se mohla šansonům věnovat naplno. Na práci ve studiu si však nepotrpěla. "Jsem divadelník a mám ráda, když stojím před publikem na jevišti," vysvětlovala.

V srpnu 2011 oznámila odchod z jeviště. "Rozhodla jsem se, že už nechci. Nechci už zpívat, nechci už vystupovat veřejně. Chci se zbavit stresu. Firma Hana Hegerová zkrátka končí, zůstává soukromá osoba Hana Hegerová, která si chce konečně vychutnat obyčejné klidné dny se svým pejskem," oznámila tehdy v deníku Mladá fronta Dnes.

Později říkala, že si užívá života, kdy se nemusí stresovat před každým vystoupením a může se věnovat svému francouzskému buldokovi. "Snažím se, aby mě vůně a čaje vynesly hned ráno na obláček," popisovala svůj život. Na dotaz, co by si ještě přála, se smíchem říkala, že být hrozně bohatá. "Vždy mi chybí alespoň 100 tisíc, když si něco vyberu," poznamenala.

V posledních letech Hegerová trpěla zdravotními problémy, prodělala infarkt a několik dní ležela v umělém spánku. Přesto neztrácela humor. "Až vyletím komínem, nemohl byste mě připojit k tomu večeru, co budete dělat pro Petra Hapku? Moc by nám to tam slušelo," žádala třeba na dálku Michala Horáčka, když křtil album dlouho ztracených nahrávek z jejího koncertu nazvaného Recital '70 live.

Slávu a uznání Hegerová získala nejspíš i proto, že si pečlivě vybírala, co zpívá. "Jsem ješitná a musím věřit každému slovu. Musím se pracně dostat do každého textu, umět si ho obléct," popsala svůj přístup k práci interpretka písní Edith Piaf nebo Jacquesa Brela a autorka desek jako Recital, Lásko prokletá, Ohlédnutí či Můj dík.

Levandulová, asi nejpopulárnější šanson Hegerové, vznikl stejně jako mnoho dalších ze spolupráce se skladatelem Petrem Hapkou a textařem Michalem Horáčkem. Za album Potměšilý host, na kterém hit vyšel, v roce 1992 dostala od firmy Supraphon platinovou desku. Diamantovou desku za 1,5 milionu prodaných nosičů od stejné firmy převzala v roce 2013. Zařadila se tak po bok Karla Gotta, Jiřího Suchého nebo Karla Svobody.

Levandulová, asi nejpopulárnější šanson Hany Hegerové, vznikl ze spolupráce se skladatelem Petrem Hapkou a textařem Michalem Horáčkem. | Video: Supraphon

Hana Hegerová zpívala německy, francouzsky, anglicky, slovensky i jidiš. V žilách jí kolovala krev snad celé střední Evropy: česká, slovenská, maďarská i německá. "Já mám dokonce erb. Z rodiny mé maminky, a je v něm sůva prostřelená šípem," vzpomínala zpěvačka, která s nadsázkou říkala, že "jsem v podstatě Rakousko-Uhersko".

Vlastním jménem Carmen Farkašová-Čelková se narodila 20. října 1931 v Bratislavě. Jméno jí prý vybírala babička, intelektuálka, která milovala opery.

Když ji po maturitě na gymnáziu v Komárně poslali do výroby, otevřela noviny a našla seznam kurzů. Vybrala si herecký, prý byl nejdelší.

Dva roky v Bratislavě pak žila za prodanou briliantovou brož a Ottův slovník naučný od maminky. První angažmá dostala roku 1953 v žilinském divadle, kde si také změnila jméno.

"Lidé by si mohli myslet: Hraje špatně, a ještě si dá jméno Carmen," tvrdila Hegerová, která ale pro přátele zůstala vždy Carmen. Zpívat prý začala kvůli uhlí. "Bydlela jsem v podnájmu, měla 640 korun hrubého na měsíc, manžel byl na vojně, dítě jsem dala babičce. Nebylo na uhlí a potřebovala jsem ledničku a vysavač. Když mi Rudolf Cortéz sliboval 180 korun za koncert s tím, že jich uděláme dvacet do měsíce, připadalo mi to fantastické," vzpomínala.

Koncem 50. let zamířila z rodného Slovenska do Prahy, českému publiku ji ale už předtím objevil Jiří Krejčík, který Hegerovou obsadil do hlavní role ve filmu Frona z roku 1954.

Filmové začátky Hany Hegerové: rok 1957 a role Zuzany ve snímku Tam na konečné. | Video: Filmexport

Po třech letech v Rokoku přišla v roce 1961 do Semaforu. Získala tam nejen roli v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, kde zpívala a hrála jednu z hlavních rolí, ale také životní lásku: režiséra Jána Roháče. Ten pak stál za řadou zfilmovaných písní, které natočila v 60. letech.

Hana Hegerová v říjnu 2001.
Hana Hegerová v říjnu 2001. | Foto: ČTK

Nejvíc se našla v semaforském recitálu s Miroslavem Horníčkem nebo představení Dobře placená procházka, kde hrála tetu Brockefellerovou z Liverpoolu. V divadle působila do roku 1966.

Na představení v pražské Alhambře zaujala Hegerová majitele pařížské Olympie Bruna Coquatrixe. Díky tomu získala nabídku zpívat na této slavné šansonové scéně. V zahraničí pak účinkovala skoro stejně často jako doma.

Byla hostem Gilberta Bécauda a Juliette Greco, vydávala desky u firem Decca a Philips. Pak ale přišla sovětská okupace a Hegerová se vrátila. Doma na ni čekaly zákazy, dokonce strávila půl roku v pankrácké věznici. Banka jí omylem připsala peníze, ona si toho nevšimla a následně byla obviněna z krádeže. "Vím, že i tragická příhoda vám dá sílu pokračovat dál, a dokonce se někdy promění i ve štěstí," komentovala to.

Hana Hegerová v roce 2003.
Hana Hegerová v roce 2003. | Foto: Jan Šilpoch

Navenek noblesní dáma, o které Jiří Šlitr prohlásil, že je "tak zvláštní, až je krásná", dokázala být velmi zábavná. Netajila se zálibou v gurmánství a kvalitním pití, včetně whiskey, ovšem výhradně irské. "Je něžnější a lahodnější, což mě naučil Jan Werich," svěřila se zpěvačka, která z pódií dokázala odejít ve chvíli, kdy byla vážená, obdivovaná a milovaná.

V někdejší NSR získala cenu spolkového ministra Goldene Europa, roku 1996 ji česká Akademie populární hudby zapsala do síně slávy. Roku 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy a v roce 2014 jí prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše G. Masaryka. V roce 2013 obdržela také insignie komandéra francouzského Řádu za zásluhy.

Hana Hegerová v březnu 2012.
Hana Hegerová v březnu 2012. | Foto: ČTK

"Pro mě je to paní kněžna českého šansonu," napsal o ní před lety jazzový kritik Lubomír Dorůžka. Podle něj Hegerová ignorovala zvyklosti populární hudby a vybírala si to, do čeho se mohla ponořit plnou vahou své osobnosti. "Proto má na svém kontě méně nahrávek nebo alb než naše 'normální' hvězdy. Možná že se o ní mluví trochu méně, možná že právě proto se na ni tak nelepí zákulisní historky a skandály. Rozhodující je však vymezení, že její písničky jsou prostě 'o něčem'," napsal Dorůžka v Hospodářských novinách.

"To, co Coco Chanel znamenala pro francouzskou módu, představuje Hana Hegerová pro česko-slovenskou, Francií, Ruskem, Německem či židovskou kulturou ovlivněnou píseň," poznamenal ve stejném deníku kritik Ivan Hartman.

Skladba Bože můj, já chci zpět aneb Ma jeunesse fout l'camp v podání Hany Hegerové. | Video: archiv ČT

"Ani si nepamatuju, že by existovala nějaká druhá dáma československého šansonu. Protože pro mě československý šanson byla vždy jen a pouze Hana Hegerová. A to už od dob jejího angažmá na začátku 60. let v divadle Semafor přes ty slavné šansony, které pro ni textoval Pavel Kopta, až po kongeniální spolupráci s dvojicí Petr Hapka a Michal Horáček," míní hudební novinář Miloš Skalka.

Kolegové o ní vždy mluvili jen v dobrém. "Kamkoli přijde, dokáže úplně změnit atmosféru," prohlásil Michal Horáček. "Spolupráce s paní Hegerovou byla úžasná věc, která v podstatě vyplnila většinu času mého muzikantského života," řekl agentuře ČTK před lety klavírista Petr Malásek, který dvě desítky let vedl doprovodnou skupinu Hegerové. Společně absolvovali okolo 2500 koncertů a každý byl něčím svébytný. "Byla to krásná nejen muzikantská, ale i lidská škola, protože být po boku takové dámy je pro život vždy přínosné," dodal Malásek.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek na Twitteru napsal, že Hegerová celý život zvedala laťku české populární hudby a vkusu. "Vyznačovala se zvláštní zdrženlivostí a mírou odstupu od hlavního proudu showbyznysu. Její osobnost byla nezaměnitelná," uvedl.

Do svých šansonů dokázala přidat i krůpěj tragiky, kterou je odlišila. Patří neodmyslitelně do zlaté éry Semaforu, míní Jiří Suchý. Se zpěvačkou populárních hitů i zhudebněných básní, jež doprovází neobyčejný prožitek, se poprvé setkal roku 1964 v divadle Rokoko.

"Přivedl ji tehdy režisér Ján Roháč. Zapůsobila velice na mě i na Jiřího Šlitra, ale byla vlastně u konkurence," vzpomíná Suchý. "Ale pak přešla k nám. Vzalo nám to dech, protože jsme najednou věděli, že tam máme velikou osobnost. Nesmírně jsme si toho považovali a taky jsme pro ni napsali řadu písní i šansonů, třeba Zlá neděle nebo Barová lavice i roli v jazzové opeře Dobře placená procházka," líčí divadelník.

Podle něj Hegerová nejen výtečně zpívala šansony, velmi dobře zvládla i písničky komediální. "Říkalo se, že je první dáma českého šansonu. Ale když jsme v revui Šest žen napsali písničku ´nešansonovou´, poněvadž byla ovlivněna spíš jazzem, i to odvedla dokonale mistrovsky. Byli jsme hrozně rádi, když u nás setrvala pár let, a když se pak v 70. letech zase vrátila," dodává Jiří Suchý.

Když se v říjnu 2019 v pražském Foru Karlín konal koncert k Hegerové 88. narozeninám, její příznivci naplnili sál. V prostorách upravených do divadelní podoby její největší hity zazpívali Lucie Bílá, Hana Zagorová, Lenka Filipová, Jitka Molavcová nebo Ondřej Ruml. Celý večer zakončil společný zpěv písně Levandulová.

 

Právě se děje

Další zprávy