reklama
 
 

Rozhovor: Slavná pěvkyně Radvanovsky zahájí festival v Krumlově. Na jevišti je krásné trpět, říká

19. 7. 2018
Jedna z nejslavnějších operních pěvkyní současnosti Sondra Radvanovsky vyrůstala v domácnosti, kde se hovořilo česky. "To byly pořád samé koláčky, české sklo, dokonce dršťkové polévky," vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz předtím, než tuto sobotu zahají festival v Českém Krumlově.

Když newyorská Metropolitní opera uzavírala sezonu 2014/2015 obnovenou inscenací Verdiho opery Maškarní ples, kritici ani diváci neskrývali nadšení nad chemií mezi dvěma hlavními pěvci - polským tenoristou Piotrem Beczalou a americkou sopranistkou Sondrou Radvanovsky.

To, co mezi nimi na jevišti jiskřilo, v sobotu oba interpreti přenesou do Pivovarské zahrady v Českém Krumlově. Vystoupí zde jako hlavní hvězdy zahajovacího koncertu letošního ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov.

Devětačtyřicetiletá sopranistka Sondra Radvanovsky měla na úspěch zaděláno od mládí, kdy její talent rozpoznala právě Metropolitní opera. Interpretku roku 1995 přijala do svého programu pro začínající pěvce. Dnes je Radvanovsky mezinárodní hvězdou této slavné scény, příležitostně moderuje přenosy z Met do světových kin a dále účinkuje v milánské La Scale, londýnské Covent Garden nebo ve Vídeňské státní opeře.

Radvanovsky je považována za přední světovou interpretku Verdiho a její hlas zároveň září v lehčím belcantovém repertoáru, což je ojedinělá kombinace. Své herecké schopnosti pěvkyně zužitkovala v inscenacích Pucciniho Tosky, Belliniho Normy nebo Dvořákovy Rusalky. A minulý týden dozpívala jednu ze svých nejznámějších rolí, Leonoru ve Verdiho Trubadúrovi, kterou měla na programu v Pařížské národní opeře. Právě zde také poskytla rozhovor pro Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: V Paříži jste Leonoru z Trubadúra zpívala poprvé po sedmi letech. Jaké to bylo?

Úžasné. Říkali mi, že jsem se zapsala do historie jako první žena a teprve třetí interpret, který kdy v Bastille přidával. Zazpívala jsem árii ze čtvrtého dějství Dʼamor sullʼ ali rosee. A to hned dva večery - takový jsme měli aplaus.

To se vám nestalo poprvé, v březnu jste přidávala také v barcelonské Liceu Opera, kde se to běžně nestává.

Ano, to byla zase árie La mamma morta z třetího dějství Giardanovy opery Andrea Chénier. Ten večer to pro mě bylo všechno poprvé: poprvé jsem zpívala Andreu Chéniera, poprvé jsem účinkovala po boku s Jonasem Kaufmannem, a poprvé jsem v této opeře zpívala přídavek.

Čím to, že je dnes publikum nadšenější a žádá přídavky tam, kde je dříve nežádalo?

Má to více důvodů. Zaprvé zpívám repertoár, jenž je plný populárních árií. Po šestihodinové Wagnerově opeře by už publikum asi přídavek nežádalo. A další věc je, že v Paříži už mě lidé mají možnost slyšet dlouho, takže si zvykli. První večer v Paříži jsem z jeviště cítila, jak jsou natěšení. Z toho jako umělkyně čerpám sílu, z té energie v publiku. A hned jim ji vracím. Nestává se to každý večer, ale když ano, pamatuji si to pak ještě dlouho.

To je typicky evropská věc?

Myslím, že evropské publikum je čím dál hlasitější. Když se mu něco opravdu líbí, dá to pořádně najevo. A stejně tak, když s něčím není spokojené. Oceňuji obě polohy. Lidé v publiku se začínají hlásit o slovo.

Árii La mamma morta z Giardanovy opery Andrea Chénier zpívala Sondra Radvanovsky jako přídavek v Barceloně. | Video: Liceu Opera

Většina pěvců začíná s něčím jednodušším a k Verdimu se teprve propracovává. Vy jste začala přímo u něj. Proč?

Je to nebývalé, zpívat Verdiho, když člověku ještě nebylo třicet. Ale já nad tím příliš nepřemýšlela, prostě se mi ta hudba hodila k hlasu. Spousta lidí vám řekne, že pro hlas je zdravé zpívat Mozarta - ale pro mě to byl Verdi. To díky jeho hudbě jsem se naučila zpívat. A protože zpívám i čtvrtstoletí poté, asi jsem udělala správně.

Také jste ale přirozeně dramatická, na operní pěvkyni se hodíte.

Už při studiích jsem věděla, že se chci věnovat opeře. Maminka mi poradila, že jestli chci zpívat, musím také umět hrát. Tak jsem začala chodit na herecké kurzy. Opera mi poskytuje příležitost tyhle dvě věci, herectví a zpěv, spojit. A líbí se mi přijít každý večer na jeviště a stát se někým jiným.

Asi vám vyhovují role trýžněných hrdinek?

Ano, jak je krásné trpět na jevišti! I když mimo něj jsem myslím jednou z nejpozitivnějších lidí, kteří se v tomto oboru pohybují. Ale na jevišti to na mě má přímo terapeutické účinky. Zažila jsem v životě mnoho smutných chvil, spoustu úmrtí, tragédií, a právě na jevišti mohu tyto emoce zpracovat a dostat je ze sebe. Pomohlo mi to udržet duševní rovnováhu.

Čerpáte z těch emocí také při recitálech?

Jednoznačně. Možná ještě víc, protože recitály jsou nesmírně intimní. Třeba když zpívám české nebo ruské písně, myslím na svého tatínka, který zemřel, když mi bylo sedmnáct. To mi do hlasu dostane ty správné emoce.

Váš tatínek byl Čech, že?

Ano, pocházel z Česka, i když nám nikdy neřekl odkud přesně. Naše babička opustila Československo během nacistické invaze a nikdy už o tom nemluvila. Bylo to pro ni příliš traumatické.

Takže jste ale vyrůstala v české domácnosti?

Stoprocentně! To byly pořád samé koláčky, české sklo, dokonce dršťkové polévky. Tatínek hovořil plynule česky, ale se mnou se vždy bavil jen anglicky. Říkal mi: seš Američanka, tak koukej mluvit anglicky. Proto jsem se česky nikdy nenaučila. Rozumím několika obratům a větám, které u nás doma zaznívaly česky, a myslím, že mám nadprůměrnou českou výslovnost. Ale jazyku bohužel nerozumím.

V Krumlově Radvanovsky zazpívá mimo jiné árii Měsíčku na nebi hlubokém z Rusalky. | Video: Liceu Opera

Jistě vám to ale pomáhá, když zpíváte českou hudbu?

To jednoznačně. Spousta zahraničních pěvců s českými texty zápasí kvůli všem těm souhláskám a nedostatku samohlásek. Pro mě je to přirozené.

Na festivalu v Českém Krumlově zazpíváte árii Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky, v níž jste účinkovala. Ale to byla také vaše jediná česká opera, ne?

Zatím ano. Ale až skončím k bel cantem, chtěla bych se věnovat Janáčkovým operám. Moc ráda bych si zazpívala v Její pastorkyni, Jenůfa je skvělá role, i co se týče nároků na herectví. Teď si ale chci hlas udržet co nejflexibilnější. Když ztratíte hlasovou flexibilitu, což je u žen mého věku docela běžné, musíte se dát na dramatičtější repertoár. Což už vlastně dělám, když teď zpívám Andreu Chéniera.

S tenoristou Piotrem Beczalou v Krumlově zopakujete duet Ah! Perché qui! Fuggite, který jste zpívali ve Verdiho opeře Maškarní ples. Zbytek programu bude takové best of?

Piotr je velmi dobrý na německý repertoár, odtamtud jsme čerpali hodně. A mně jdou Verdi i Puccini. Chtěli jsme každý ukázat, kým jsme a co umíme.

Už jste s Beczalou měli nějaké recitály dřív?

Ne, tenhle je náš první, a nemohu si Piotra vynachválit. Je nesmírně štědrý, jako zpěvák strašně talentovaný, dává ze sebe vše. Pro mě recitály jako ten v Krumlově opravdu nejsou o penězích. Hlavně chci trávit čas s úžasným kolegou.

Piotr Beczala a Sondra Radvanovsky

(Operní galakoncert Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov)
PKF - Prague Philharmonia
Leoš Svárovský (ČR) - dirigent
Pivovarská zahrada, Český Krumlov, 21. července

Pamatujete si, jak jste roku 2011 měla recitál v Praze?

Rozhodně, to byla má první návštěva Čech. Dost to se mnou zamávalo, myslela jsem na tatínka, snažila jsem se pochopit, odkud vlastně pocházel. Když jsem zpívala árii Měsíčku na nebi hlubokém, rozplakala jsem se. Bylo to silné.

A budete mít čas si Česko teď trochu prohlédnout?

Ano, s manželem už jsme si najali turistického průvodce, který nás vezme do centra Krumlova i do okolí. Chceme navštívit nějaké známější pivnice a sklárny. Pořád si od tatínka, babičky a tety pamatuji tolik příběhů souvisejících s Českem. Potřebuju konečně zjistit, kde se odehrávaly.

autor: Frank Kuznik | 19. 7. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama