Kieslowski: Nechceme bydlet na vesnici s ohonem a ešusem

Dominik Zezula
5. 10. 2014 19:27
Rozhovor s kapelou Kieslowski o navazování na folkovou tradici na novém albu Mezi lopatky.
Kieslowski.
Kieslowski. | Foto: Vítek Bedrna

Rozhovor - Pražské duo Kieslowski se během necelých čtyř let své existence rychle probilo na pomyslný piedestal současné české alternativy. Zpěvačka a pianistka Marie Kieslowski a kytarista a zpěvák David Pomahač (ex-Houpací koně, Bez peří) tvoří křehkou, intimní hudbu o mezilidských vztazích, kterou nazývají „urban folk“.

Nedávno vydali své třetí album Mezi lopatky, které vznikalo během pobytu v severní Francii a o jehož produkci se postaral Jan P. Muchow. Co říká Marie Kieslowski o průběhu nahrávání, navazování na letité folkové tradice, a jaké má plány do budoucna?

Aktuálně.cz: Na začátku září jste vydali novou desku Mezi lopatky, vaši v pořadí už třetí. Čím se podle vás liší od dvou předchozích? Vnímáte ji jako výrazný posun?

Poslechněte si píseň Obraz z desky Mezi lopatky.
Poslechněte si píseň Obraz z desky Mezi lopatky.

Marie Kieslowski: Progres tam rozhodně je. Tiché lásky byl soubor písniček, které už existovaly dřív, a nahráli jsme je za minimální peníze v kavárně Carpe diem na Floře. To bylo krátce poté, co jsme se dali dohromady a zjistili, že nám to spolu nějakým způsobem funguje. Deska Na nože byl zase Davidův experiment, kdy jsme odjeli k němu na chalupu a všechno vznikalo přímo tam, na místě. Nové album Mezi lopatky jsme naopak připravovali předem, ale velká část pořád byla dílem momentálních nápadů.

A.cz: Takže je spontaneita v tvorbě vaším stmelujícím prvkem?
Je to tak. Hodně věcí vždy vykrystalizuje až při nahrávacím procesu.

Kieslowski.
Kieslowski. | Foto: Vítek Bedrna

A.cz: A dělali jste na nejnovější desce nějaké změny na poslední chvíli?
Honza Muchow (producent desky – pozn.red.) pracoval tak, že jsme mu něco zahráli, on vzal kytaru, naučil se tu skladbu a pak ji s námi postupně projížděl a rozebíral to. „Kde je bridge? Proč říkáš tohle už na začátku, vždyť si to nech na konec...“ a podobně. Stávalo se třeba, že David měl hotový text, ale ta písnička potom dostala úplně jinou atmosféru a muselo se to celé přepisovat.

A.cz: Novou desku jste nahrávali v Normandii. Čí to byl nápad? Měli jste vybrané nějaké specifické místo, kde chcete pracovat?
Probíhalo to tak, že Honza (Muchow) řekl: „Já to s vámi hrozně rád natočím, ale chci odjet někam mimo Českou republiku, někam k vodě. Nebudeme zavření ve studiu.“ Padl dokonce nápad vzít jeho a Davidovy děti a udělat si z toho takový výlet. Pak jsme ale narazili na problém při shánění prostoru, až jsme nakonec přes server booking.com našli jeden dům právě v Normandii. A udělali jsme si i výlet k oceánu.

A.cz: Odráží se to nějak na náladě nebo zvuku té desky?

Poslechněte si Krátkou píseň o zabíjení z alba Na nože z roku 2012.
Poslechněte si Krátkou píseň o zabíjení z alba Na nože z roku 2012.

Myslím, že album zní trochu jinak. Třeba i po technické stránce – zatímco Honza Brambůrek, který s námi točil Na nože, byl hrozný pedant přes techniku, Honza Muchow prostě vzal mikrofon, namířil ho na kytaru a nahrávalo se. A zjistili jsme, že to funguje. Nejdůležitější ale byl ten klid. Kdybychom nahrávali někde doma, pořád by nás něco rušilo, zatímco takhle jsme prostě oznámili: „Jedeme do Francie, budeme pryč, nahráváme. Není tam internet, nemůžu vyřizovat e-maily, mám pracovní dovolenou.“

A.cz: Kieslowski jsou zvukově hodně výrazná kapela, máte už vybudovanou pověst, styl, kterého se držíte. Dost velkou roli v tom hraje poetika textů. Jak to máte rozdělené s autorstvím?
Texty píše David. Co se hudby týče, pracujeme společně. Většinou to funguje tak, že David přijde s nějakým kytarovým motivem a já do něj pak přidávám piano. Hlavní skladatel je ale on, a vůbec mi to nevadí, protože píše vynikající texty, do kterých zasahuju minimálně.

Když jsme začínali, pořád nás přirovnávali k Hansardovi s Irglovou. To byl rok 2011, vyšel film Once, tak se to nabízelo. Ale stylově to k sobě vůbec nesedí, prostě lidi viděli holku a kluka, piano s kytarou, tak začali škatulkovat.

A.cz: Zároveň jste na současné nové alternativní scéně asi jediná kapela, která de facto stojí na duetech. Ne že bychom vás chtěli přirovnávat ke Gottovi s Pilarovou jako v České televizi...
(smích) Když jsme začínali, pořád nás přirovnávali k Hansardovi s Irglovou. To byl rok 2011, vyšel film Once, tak se to nabízelo. Ale stylově to k sobě vůbec nesedí, prostě lidi viděli holku a kluka, piano s kytarou, tak začali škatulkovat.

A.cz: A byl to váš záměr, pracovat právě s duety?
Koluje taková historka, že David dostal kdysi nabídku předskakovat Houpacím koním, a Jirka Imlauf (zpěvák Houpacích koní – pozn.red.) mu řekl, ať si zahraje nějaké vlastní věci. Tehdy jsme si spolu poprvé sedli, zkusili něco dohromady a zjistili, že duety jednoduše fungují. Já předtím nikde moc nehrála, na gymplu jsem měla ska kapelu, která ještě funguje - jmenuje se Definitivní ententýk.

A.cz: Vydáváte u Indies, kde se v promotextu k vaší starší desce píše, že navazujete v tom nejlepším slova smyslu na tradici klasického českého písničkářství. Ta je ohromně silná. Cítíte to stejně?

Kieslowski.
Kieslowski. | Foto: Vítek Bedrna

Nechci mluvit za Davida, ale já osobně vůbec. Ze začátku mě to přirovnávání k folku a country moc nebavilo, a myslím, že naše nová deska to ukazuje. Na druhou stranu vím, že David má písničkářství rád – v klasické formě, kdy zpěvák vezme kytaru a zazpívá, bez nějaké omáčky okolo.

A.cz: A proto vás taky pozvali na Portu?
Jo. Tam nás protlačil jeden kamarád, hráli jsme v neděli, asi o půl dvanácté dopoledne.. ale to publikum tam vstává brzy, takže tam bylo třeba sto lidí. A povedlo se to, pak za námi chodili organizátoři a říkali, že to bylo super. Akorát jsme tam dost výrazně snížili věkový průměr.

Poslechněte si song Andělská z alba Na nože.
Poslechněte si song Andělská z alba Na nože.

A.cz: David hrál taky v doprovodné kapele Xaviera Baumaxy. Není možné, že to spojování s českým pisničkářstvím pochází odsud? Protože v té době měli všichni patky, zpívali anglicky a hráli si na Arctic Monkeys, a najednou přišel člověk s kytarou a naučil mladou generaci zase poslouchat český folk...
Nemyslím si, Davidova poetika zůstává pořád stejná. Když si člověk poslechne jeho starou kapelu Bez peří, tak to tam pořád je. Navíc Xavier Baumaxa je mimozemšťan, nikdo na světě nedělá totéž co on.

A.cz: Vy se označujete jako urban folk, což zní jako žánr specificky vytvořený k tomu, aby seděl k vaší hudbě, ne naopak. Máš pocit, že v něm jste sami, nebo existuje ještě někdo podobný? Ať už v Čechách, nebo v zahraničí.
Nad tím jsem ještě nepřemýšlela... možná ten Glen Hansard? My si tak říkáme hlavně proto, abychom se oddělili od toho folkáčství s ešusem a ohonem na klobouku. Oba dva milujeme město, nechceme bydlet na vesnici, kde se nic neděje, posloucháme moderní hudbu, elektroniku a tak.

A.cz: Která kapela vás při tvorbě zásadně ovlivňuje? Pokud nějaká je?

Kieslowski.
Kieslowski. | Foto: Vítek Bedrna

Mě ovlivňuje David, od kterého jsem se hodně naučila. Co se týče piana, tak Nick Cave, hlavně proto, že jeho hra není o nějakém mistrovství... Jsem samouk, některé akordy ani neumím pojmenovat, proto mě vždycky pobaví, když si někde přečtu „Marie Kieslowski, pianistka“.

A.cz: Máte nějaké tipy mezi současnými mladými kapelami, na které se vyplatí zaměřit?
Za mě třeba Nylon Jail. Teď je na nich, aby to všechno ustáli, protože to jsou hrozní pankáči... což ale zase jejich hudbě dodává šmrnc. A pak ještě Nauzea Orchestra.

A.cz: A co Selective Mute?
To je moje nová kapela. Ten název vychází ze skutečné nemoci – selektivní mutace je porucha, při které děti po nějakém silném emocionálním zážitku přestávají mluvit. Dva její členové taky dřív hráli v Bez peří. Zkoušíme už třeba tři roky, zpíváme anglicky, náš hlavní skladatel Marcel Ďurica je učitel angličtiny. Stylově je to takový dream-rock-pop-něco. My tomu říkáme „sick pop“, protože je to popová forma, ale ty texty k tomu moc nesedí. Teď právě řešíme vydání EP nebo desky, někdy příští rok.

Poslechněte si píseň Binoche z EP Tanečnice z roku 2012.
Poslechněte si píseň Binoche z EP Tanečnice z roku 2012.

A.cz: Ještě zpátky ke Kieslowski – kdy a kde vás můžeme vidět?
Zásadní je ale křest nové desky, který proběhne 23. října v Akropoli a potom 12. listopadu v Brně v klubu Sono. Tam s námi vystoupí Bratři Orffové a Květy.

A.cz: A v Praze?
Pozvali jsme Števa Šantu, což je písničkář z Popradu, kterého jsme potkali během slovenského turné. Vlastně to se taky hodí zařadit do těch kapel ke sledování – Števo má úžasnou poetiku, píše super hity... Akorát se neumí oblíknout. Ale ty písničky jsou nádherný.

 

Právě se děje

Další zprávy