Rozhovor - Před deseti lety norští hudebníci Jan Bang a Eric Honoré v městečku Kristiansand zorganizovali setkání improvizátorů z jazzové i elektronické scény, jehož součástí byl i unikátní koncept remixování v reálném čase.
Zatímco muzikanti hrají na pódiu, jejich hudba slouží jako podklad pro elektronické koláže v jiném sále a tak vzniká unikátní pavučina hudebních nápadů. Festival Punkt se od té doby rozrostl do podoby jedné z nejdůležitějších uměleckých přehlídek na starém kontinentě a jeho lokální verze se každoročně konají po celé Evropě. Tento týden se pod hlavičkou festivalu Punkt meets Music Infinity představí live remixing poprvé i v České republice.
Mezi hosty unikátní přehlídky budou v pražském Paláci Akropolis (od středy 8.4. po pátek 10.4.) a brněnské Flédě (sobota 11.4.) význační severští hudebníci Nils Peter Molvaer, Erik Honoré, Sidsel Endersen nebo rakouský elektronik Fennesz a také čeští zástupci Floex, Clarinet Factory, Vojtěch a Irena Havlovi nebo Orchestr BERG. Součástí programu, jejž sestavil kurátor Josef Sedloň, jsou i workshopy. Každý večer proběhnou dva koncerty, které budou souběžně remixovány v jiných sálech.
Na českou edici festivalu Punkt dorazí i jeho zakladatel Jan Bang, který koncept live remixování aplikuje už od devadesátých let, kdy kromě osobností norské hudební scény vystupoval také s Davidem Sylvianem. Bang propojuje impulzy z klubové scény deváté dekády s dlouhou historií improvizované hudby od jazzu po rock.
Jeho nástrojem je sampler, který se v jeho rukách stává tvůrčím instrumentem k překračování žánrů. Na deskách ...And Poppies From Kandahar nebo Narrative From The Subtropics hudebník dokazuje, že sampler může být rovnoprávným uměleckým nástrojem a nejen „zlodějem zvuků“. Bang je také držitelem norské státní hudební ceny Gammleng-prisen.
Aktuálně.cz: Festival Punkt letos slaví desáté výročí. Věřil byste tomu, kdyby vám v roce 2005 někdo řekl, že o dekádu později se jeho regionální verze budou konat po celé Evropě a jedna i v České republice?
Jan Bang: Určitě ne. V počátku jsme s Punktem neměli žádné dlouhodobé plány. Přijde mi, že věci fungují nejlépe, když se jim nechá přirozený vývoj a moc se neplánuje. Proto dodnes spoléháme hlavně na intuici a organicky rostoucí síť spolupracovníků.
A.cz: Je koncept festivalu s hudebními kolaboracemi na několika rovinách reakcí na dobu, v níž hudebníci raději volí spolupráci přes email než osobní setkání?
V elektronické hudbě je docela obvyklé tvořit sám. Je to podobné jako s vizuálními umělci. Pracují sami, vytváří textury, kompozice nebo barvy. Pro mě osobně je ale velmi důležitá interakce mezi improvizujícími hudebníky, ať už hrají na akustické nebo elektronické nástroje. Na druhou stranu musím říct, že internet je užitečná pomůcka, která pomáhá muzikantům spolupracovat, aniž by museli být v bezprostřední blízkosti. Obojí má své výhody a nevýhody.
A.cz: Jak si vybíráte účastníky festivalu? Jaké vlastnosti musí mít hudebník, aby dobře zapadl do live-remixového koncertu? Je nejdůležitější talent, odvaha riskovat nebo schopnost omezit svoje ego?
Za ty roky s festivalem Punkt jsem zjistil, že koncept live remixování je v podstatě adrenalinový sport, u kterého hudebníkům vře krev v těle. Máš tak málo času vybrat si z hudby, kterou slyšíš, něco k remixování, že intuitivně volíš zvuky, které jsou ti něčím blízké. A s nimi pak pracuješ, jako by byly tvoje vlastní.
Samozřejmě, že potřebuješ odvahu přistoupit na metodu práce v takto šibeničním čase. A také musíš být připravený trochu omezit svoje ego, když chceš z lidí, s nimiž hraješ, dostat to nejlepší.
A.cz: Takto odvážný improvizační koncept sebou určitě přináší i momenty, kdy se něco nepovede. Nelitují někdy muzikanti, že se nechali k účasti na festivalu přemluvit?
Pamatuji si, že v začátcích byla na jednom ročníku festivalu jedna velmi populární norská elektronická kapela (ze zřejmých důvodů nemohu jmenovat), která se podílela na live remixu. Když se jich po koncertě novináři zeptali, jak si akci užívali, prohlásili, že to byl nejvíce stresující zážitek v jejich životě.
A.cz: Předpokládám ale, že většina muzikantů bere Punkt jako pozitivní zkušenost?
Pro muzikanta i skladatele může být velmi poučné pracovat tímto způsobem po nějaký čas. Nejsou tu žádné záchranné sítě a na všechno je velmi málo času. Koncept Punktu nahrává intuitivnímu vnímání tvorby.
A.cz: Jak je to s financováním festivalu? Severské země jsou známé tím, že kulturu a její vývoz podporují. Platí i dnes v době nejrůznějších škrtů?
Načasování prvního ročníku v roce 2005 bylo velmi příhodné. Tehdy jsme měli podporu norského uměleckého fondu, radnice i regionálních organizací a také programu Cultiva, což je místní fond na podporu kultury a inovace. Všechno do sebe ideálně zapadlo. Dodnes je pro nás samozřejmě podpora státních i regionálních institucí zásadní.
A.cz: Dnes už existují lokální edice Punktu. Všímáte si rozdílů v tom, jak je koncept live remixu aplikován v různých zemích třeba v závislosti na místních kulturách?
Publikum zatím vždy reagovalo velmi dobře, ať už to bylo v Londýně nebo v Paříži, kam se vracíme. Doufám, že příznivá odezva bude i v Praze a Brně. Rozdíly mezi jednotlivými edicemi jsou dané i žánrovými odlišnostmi. V Tallinnu měl například festival blíže k soudobé vážné hudbě, v německém městě Moers zase jedna z našich klíčových umělkyň Sidsel Endresen koncertovala s rockovými Battles. Koncept je víceméně stejný, ale jednotlivé koncerty se samozřejmě hodně liší.
A.cz: Žánrová neukotvenost je patrná i ve vaší tvorbě. Začátky vaší kariéry jsou spojené s klubovou scénou v městě Tromsø, ale hudebníci jako Eric Honoré nebo Arve Henriksen, s nimiž jste následně spolupracoval, patří spíše k jazzové nebo improvizační scéně. Hrají žánrové škatulky ve vaší hudbě důležitou roli?
To si nemyslím. Pro mě je hudba jen jedna a celý proces tvorby spočívá v hledání společných rysů různými přístupy. Snažím se vždy řídit intuicí víc než rozumem. A měl jsem štěstí na osobnosti, které jsem potkával a které mě hodně naučily.
S Erikem Honorém jsem spolupracoval od útlého mládí a když jsem se na začátku devadesátých let přestěhoval do Osla, naučil jsem se hodně od houseových a techno pionýrů jako Per Martinsen, Paal „Strangefruit“ Nyhus a Hans Olav Grøttheim. Setkání s lidmi jako Bugge Wesseltoft, Eivind Aarset, Nils Petter Molvaer a Sidsel Endresen mi ale otevřelo úplně nový hudební vesmír. Mým nejčastějším spolupracovníkem je však nakonec Arve Henriksen, kterému jsem produkoval tři alba a dlouhé roky s ním koncertoval.
A.cz: Váš primární nástroj je sampler, vůči němuž stále panují v hudebním světě jisté předsudky. Vy se celou kariéru snažíte přesvědčovat, že při práce se samplerem nejde o kradení cizích nápadů, ale že jeho použití může být kreativní a umělecké samo o sobě. Máte pocit, že se vám to daří?
Sampler může být cokoliv co chcete, aby byl. V principu je to prázdný přístroj připravený, abyste jej naplnili jakýmkoliv obsahem. O programování mě hodně naučil Per Martinsen, hodně jsem toho pochytil při poslouchání německých elektronických hudebníků, nejvíc mi ale nakonec stejně daly koncerty s muzikanty jako jsou Sidsel Endersen, Arve Henriksen nebo Eivind Aarset.
A.cz: Vaše obsáhlá diskografie zahrnuje jen hrstku sólových alb. Dáváte přednost kolaboracím s jinými muzikanty před natáčením vlastních projektů?
Měl jsem štěstí, že jsem mohl pracovat se spoustou hudebníků, kteří mě pozvali do svých projektů, ať už jako hudebníka nebo producenta. Pro mě to bylo vždy stejné, jako kdybych pracoval na vlastní nahrávce. A některé projekty druhých hudebníků, na nichž jsem se podílel, mě stály více úsilí než moje vlastní desky. Třeba na albu Cartography jsme s Arvem Henriksenem pracovali tři roky. Na druhou stranu moje vlastní desky ..And Poppies from Kandahar a Narrative from the Suptropics byly hotové velmi rychle. Mám to obyčejně rozdělené tak, že první měsíce v roce trávím skládáním nového materiálu. Některý skončí na deskách jiných hudebníků, jiný na mých nahrávkách. Ohledně svých nápadů nejsem nijak majetnický.
A.cz: Během své kariéry jste se ocitl v roli hudebníka, producenta, remixéra a také kurátora či organizátora různých akcí. Která je vám nejbližší?
Asi bych se dokázal obejít bez organizování, nicméně Punkt je víc společenská událost než festival. Za ty roky z toho vyrostlo místo setkávání lidí, kteří společně vytváří něco báječného a je vlastně velmi příjemné podílet se na chodu celého organismu zevnitř. Nejlepší je vidět jiskru v očích druhých lidí.
