Romantické, hudebně poctivé, textově málo nápadité. Bruno Mars vydal nové album

Ač dosud poslední sólová deska 24KMagic dnes čtyřicetiletého Bruna Marse vyšla už na podzim roku 2016, zpěvák o sobě stále dával průběžně vědět. Zmíněná třetí řadovka plná hitů mu vynesla hned sedm Grammy, včetně ocenění v hlavních kategoriích Album, Song a Nahrávka roku. Komerčně mimořádně úspěšné světové turné, které k ní uspořádal, se s počtem 215 zastávek protáhlo téměř na dva roky. 

Kladný ohlas mělo i společné album s americkým kolegou Andersonem Paakem pod hlavičkou projektu Silk Sonic z roku 2021. Postavení globální ikony Mars přiživil ještě předloňskými spolupracemi s Lady Gaga (Die With A Smile) a skladbou APT. s jihokorejskou zpěvačkou Rosé – v obou případech se žebříčky otřásly. Není tedy divu, že vydání aktuální sólové nahrávky, zvlášť s přihlédnutím k takřka desetiletému čekání, provázela velká očekávání. 

Moderní pop nečekejte, prim hraje retro 

Mars nepatří k hudebníkům, kteří by následovali současné trendy ve světovém popu, i tentokrát se proto inspiruje především v plodné minulosti. Svůj úspěch dosud stavěl hlavně na mixu různých vlivů z druhé poloviny minulého století, od šedesátkového soulu přes sedmdesátkový funk či osmdesátkové disco až po devadesátkové r'n'b. Tentokrát dal poměrně výrazný prostor i tradiční latinskoamerické muzice, kterou umně propojil s jemu odjakživa bližší „černou“ hudbou. Všechny tyto inspirace do sebe zapadly velmi přirozeně a vytvořily žánrově rozmanitý, přesto soudržný celek. 

Slyšet je to hned v úvodní skladbě Risk It All, která stojí někde na pomezí procítěné soulové balady a pro nás o něco exotičtějšího mexického bolera se zapojením hráčů mariachi. Ti vystupují i ve videoklipu, který vyšel ve stejný den jako celé album. Interpret tady své vyvolené slibuje, že pro její lásku bude riskovat cokoliv – třeba pro ni poletí na Měsíc nebo vyšplhá na tu nejvyšší horu. Zatímco hudebně funguje písnička i díky zpěvákově charakteristickému, emotivně zabarvenému vokálu velmi dobře, textu by namísto univerzálních klišé slušela větší hloubka a konkrétnost. 

Pozvánky k tanci i klišovité opěvování krásy 

Ostatně ani v dalších osmi zařazených skladbách autor, který na vzniku novinky úzce spolupracoval s producentem D'Milem, myšlenkově nejde příliš „pod povrch“, ale většinou se drží bezpečného rámce obecných vyznání sladších než med, nebo naopak rošťácky flirtujících. Do kategorie těch druhých patří následující Cha-Cha-Cha, jejíž do názvu otištěný popěvek prozrazuje, že i tady muzikant čerpal z hudební historie jižních zemí. Rytmická a temperamentní skladba zve na taneční parket a patří rozhodně k těm nejvýraznějším kouskům tracklistu. 

Také v lednu vydaný první singl I Just Might pracuje s bezstarostnou koketní energií. „Hej, mistře DJ, zahrajte song pro tuhle krásnou mladou dámu, protože pokud tančí tak dobře jako teď vypadá, možná z ní udělám svoji holku,“ zpívá rozvášněný Mars v diskotékovém podkladu a přidává popěvek „doo-doo-doo-doo-doo-doo“. Jde o naprostou sázku na jistotu, která ale u posluchačů funguje, jak napovídají čísla poslechovosti na streamovacích platformách. 

Ve středním tempu se vlní následující kousek God Was Showing Off, v němž znovu přichází čas na city s nádechem osudovosti. „Takhle tě mohl sestavit jenom Bůh,“ rozplývá se vypravěč nad krásou opěvované ženy a vyzdvihuje její vlasy, tvář, pleť i rty. 

Aby nebylo vše jen zalité sluncem, přimíchal tvůrce do textů některých skladeb také trochu toho konfliktu. Moc rafinovaně to však neudělal, protože fráze typu „Proč se se mnou chceš hádat, zlato?
Nechceš se dneska v noci radši pomilovat?“ ze songu Why You Wanna Fight? nebo „ten oheň už nehoří jako dřív“ ze srdceryvné balady Nothing Left příliš nesvědčí o potřebě niterného autentického sdělení. 

Pouze devět písní a žádná vata 

Zdá se, že na albu The Romantic Mars přijal roli toho, který zpívá o běžných vztahových problémech ostatních. Vzhledem k jejich černobílému zpracování se však nezdá, že by on sám nad obsahem příliš přemýšlel. Spíše zkrátka vsadil na témata, o kterých tuší, že budou mít úspěch. 

Alespoň že hudebně si je jistý v kramflecích. Pro příznivce moderního popu budou možná jeho písně příliš konzervativní a staromilské, ale právě v poctivém muzikantském řemesle ve spojení se zpěvákovými přesvědčivými interpretačními schopnosti vězí jejich síla. Potvrzuje to třeba strhující rytmus funk-soulové On My Soul s výraznými dechy, připomínající žánrové klasiky ze sedmdesátých let. 

Související

Tvář rebela i přiznání krizí. Robbie Williams si na albu Britpop dělá, co chce

Snad jen škoda, že zůstalo u pouhých devíti skladeb. Po tak dlouhé pauze mezi sólovými alby by posluchači nejspíš uvítali vydatnější várku novinek. Na druhou stranu žádný ze songů zde neplní úlohu pomyslné vaty. Všechny dostaly potřebnou péči, aby mohly případně vyjít jako rádiové singly a aby neomrzely po dvou či třech posleších. V době streamovacích služeb, která spíše přeje kvantitě než kvalitě, si přístup „dobrého pomálu“ zasluhuje uznání.