Praha - Rok 2015 dospěl do své poloviny, a tak je na čase zrekapitulovat, co se zatím událo na hudební scéně. Ohlasy kritiky z angloamerického světa sbírá portál Metacritic a jeho žebříček dává dobrý přehled o tom, které desky uspěly u odborníků.
Zatím nejvyšší průměrné hodnocení z nahrávek vydaných v první polovině roku posbíral americký raper Kendrick Lamar a jeho třetí studiová deska To Pimp A Butterfly. Na ní se kalifornská hvězda pouští do složité otázky rasových vztahů v Americe a kritika míří i dovnitř vlastní komunity. S ambiciózním albem míchajícím rap ze západního pobřeží s jazzem a soulem mu pomáhali producenti Flying Lotus nebo Pharrell Williams, ale také legendy černé hudby jako George Clinton či Ronald Isley (z Isley Brothers).
"Je to bravurní majstrštyk. Nikde žádný sladký rauš digitálních syntetických beatů nebo refrénů pro rádia, jen hutné a komplikované předivo volnomyšlenkářského jazzu, sedmdesátkového funku a nervního hip hopu v čele s raperem, který střídá styly a tempa, aby poeticky popsal současný stav rasové politiky," píše o desce britský deník The Daily Telegraph a Allmusic.com dodává: "Je to deska temná, intenzivní, komplikovaná a násilnická jako Picassova Guernica a ve svém žánru má stejnou důležitost."
Lamarovo třetí album posbíralo od novinářů spoustu maximálních hodnocení (Spin, The Observer, Chicago Tribune a další) a server Metacritic mu zatím počítá průměr 9,6 z deseti, což je číslo, kterého za posledních deset let nedosáhla žádná hiphopová deska. Pimp a Butterfly sbírá i komerční úspěchy - deska dosáhla na číslo jedna amerického, kanadského i britského žebříčku a celosvětové prodeje se blíží milionu kusů.
V závěsu za Kendrickem Lamarem je zatím americký písničkář Sufjan Stevens, jehož album Carrie & Lovell se nese v duchu vzpomínek na dětství a vyrovnávání se se smrtí matky. Stevensovo sedmé studiové album je pro něj návratem k intimnímu folkovému zvuku, který v novém tisíciletí opustil na úkor eklektických a epických kompozic. Místo rozmáchlých skladatelských triků tentokrát nabízí na kost odřené písničky a otevřenou zpověď někoho, kdo se snaží najít smysl života tváří v tvář tragédii. Recenze na Metacritic hlásí verdikt 90 ze 100.
"Carrie & Lowell je ukázka, proč Stevens zpívá písničky a proč je posloucháme: abychom se cítili méně sami a měli oporu v hledání smyslu věcí, v nichž je najít smysl nejtěžší," napsal Paste Magazine a podle časopisu American Songwriter deska ukazuje, že "ty nejdůležitější životní lekce se naučíme teprve tehdy, když přežijeme to nejhorší." Přes jednoznačně minoritní zaměření to Stevensovo album dotáhlo do americké i britské top 10.
Björk sbírá uznání, Madonna kritiku
Velké ovace sbíral v první polovině roku i losangeleský saxofonista Kamasi Washington, který se na ambiciózním trojalbu The Epic vydává na bezmála tříhodinovou procházku po jazzové současnosti od gospelu, bopu přes free jazz až po experimenty s elektronikou a hledá i cestu do budoucnosti tradičního žánru. Saxofon Kamasiho Washingtona je slyšet i na To Pimp a Butterfly, a kalifornský rodák tak má zatím velmi úspěšnou sezonu.
Mezi další dobře hodnocené desky patří comeback dívčího rockového tria Sleater-Kinney nazvaný No Cities To Love (90/100), novinka grindcoreových klasiků Napalm Death Apex Predator - Easy Meat (89/100) anebo sólový počin Stevena Wilsona z prog-rockové/metalové kapely Porcupine Tree s titulem Hand.Cannot.Erase (89/100).
Z novinek velkých jmen boduje nejlépe Björk, která svoji rozchodovou desku Vulnicura přiveze v červenci na Colours of Ostrava. Angloamerická kritika ji ocenila velmi pozitivními recenzemi (87/100). O něco méně (82/100) se publicistům zamlouvá deska Shadows in the Night, na které Bob Dylan zpívá sinatrovské standardy a comeback britpopových legend Blur nazvaný The Magic Whip (81/100), na který se čekalo dvanáct let.
Ještě o šest let déle byli trpěliví fanoušci Faith No More, jejichž Sol Invictus sbírá průměrné hodnocení 79 ze sta. Nepříliš vlídné recenze pro změnu sbírají Mumford & Sons, kteří se přehoupli přes průměrnou padesátku, Muse (66/100) nebo Prodigy (67/100). Moc nezaujala ani Madonna, jejíž novinka Rebel Heart zaznamenala spíše podprůměrné recenze (68/100) a je zároveň její nejhůře prodávanou deskou za posledních dvacet let.
Slabému roku zatím vévodí loňské desky
Seznamu nejprodávanějších desek roku 2015 vládnou nahrávky z loňského roku - v USA jde stále na odbyt Taylor Swift a její loňský bestseller 1989, platinovému ocenění za prodaný milion je z letošních desek nejblíže raper Drake s If You're Reading This It´s Too Late. V zámoří boduje i soundtrack k filmu Padesát odstínů šedi nebo cenami Grammy ověnčený soulový zpěvák Sam Smith. Tomu se daří i doma v Británii, kde jeho In The Lonely Hour vede průběžný žebříček před Edem Sheeranem. Z letošních alb má na ostrovech nejlepší statistiky písničkář James Bay s debutem Chaos & The Calm. Celkově se v globálním měřítku prodeje i streamování hudby pohybují spíše v podprůměrných číslech a čeká se na nějaký výraznější hitový zásah.
Nejprodávanějším singlem roku je zatím jednoznačně skladba Uptown Funk producenta Marka Ronsona a zpěváka Bruno Marse. Spolu strávili čtrnáct týdnů na čele amerického žebříčku a sedm v Británii. Po celém světě se skladby prodalo přes deset milionů kusů a také si za ni odnesli Brit Award za nejlepší singl. V Americe patří druhé místo Edu Sheeranovi za singl Thinking Out Loud, zatímco v Británii je na stejné příčce Hozier s Take Me To Church. Na obou stranách oceánu se pak skvěle prodává skladba See You Again rapera Wize Khalify, která je ke slyšení ve filmu Rychle a zběsile 7. V USA vede už deset týdnů žebříček nejžádanějších skladeb.
V Česku se daří novince Kryštof nazvané Srdcebeat. V sledovaném souboji nových desek zatím poráží čerstvý přírůstek do diskografie Kabátu nazvaný Do pekla/do nebe. Prodejně se dařilo cenami Anděl ověnčené desce Na Radosti Anety Langerové.
V očekávání Chemical Brothers nebo Coldplay
Rok 2015 ale zdaleka nekončí. Už v létě se na nás chystají další očekávané desky. Červenec slibuje novinku australských psychedelických rockerů Tame Impala (Currents, 17. 7.), návrat klubových hrdinů The Chemical Brothers (Born In The Echoes 17. 7.) a také čerstvý materiál od soulového zpěváka Franka Oceana (Boys Don't Cry).
Nové desky by měl vydat také elektronický písničkář James Blake (Radio Silence) nebo folkař Mac DeMarco (Another One). Na srpen jsou nachystaní melancholici Dream House (Depression Cherry) i indierockeři Foals (What Went Down) a Destroyer (Poison Season). V září by měla vyjít i deska Lany Del Rey nazvaná Honeymoon.
Podzimní sezona by pak měla přinést desky od kanadské zpěvačky a producentky Grimes nebo projektu Beirut. S deskami finišují i Slayer, Disclosure, Duran Duran či New Order. Otazník zatím visí nad sedmým studiovým albem Coldplay ohlašovaným pod názvem A Head Full Of Dreams nebo novinkou Kanye Westa, která momentálně nese jméno SWISH.
K vánočním prodejům bude patrně směřovat nová deska Rihanny a čeká se, co přinese comeback Janet Jackson. Ve studiu jsou aktuálně Radiohead i PJ Harvey nebo Beck. Hudební průmysl se ale bude nejspíše modlit, aby se ještě do konce roku objevil podobný trhák, jako byla Taylor Swift s 1989, a zachránil roční účetnictví.
V Česku se čeká, co přinese nová deska ústeckých Houpacích koní. Snad se dočkáme i odkládaného debutu v Berlíně usazených DEATHS a nové album mají hotové i Please The Trees. Fanoušky potěší i Tomáš Dvořák/Floex, který by měl vydat soundtrack ke hře Samorost 3. Další zprávy z postapokalyptického světa vyšle na konci června kutil Kittchen na desce Kontakt.
