reklama
 
 

Recenze: Roger Waters z Pink Floyd se i na stará kolena zlobí. A zní to skvěle

11. 6. 2017
Roger Waters se zlobí | Video: YouTube / Roger Waters
Pětadvacet let uteklo od vydání posledního klasického studiového alba Rogera Waterse, bývalého člena Pink Floyd a jednoho z největších rockových aktivistů. Čtvrtstoletí ale v jeho případě nic neznamená. Waters se vrací tam, kde posluchače zanechal v předchozím albu Amused to Death, a opět se zlobí na establishment.
Doporučujeme

Jedno je jisté: Roger Waters rozhodně nemá rád Donalda Trumpa. Ústřední píseň alba Is This the Life We Really Want? otevírá Trumpovým "vítězným" proslovem: "I won. I won. And the other thing, chaos. There’s zero chaos. We are running… This is a fine-tuned machine." a klade otázku, zda takhle opravdu chceme žít. Asi ano, odpovídá. Máme přeci demokracii a lid promluvil. Přesto nevycházíme příliš lichotivě ani z porovnání s mravenci.

Waters neomezuje jedovatou ironii na jedinou píseň: Picture That, Broken Bones… Představte si svět, v němž je všechno špatně, v němž jsme jen zaslepenými konzumenty reality show, kterou nám denně přinášejí média a politici. Představte si, že v tomhle světě žijete. Tak co, uděláte s tím něco? Zpěvák se snaží pobouřit, burcovat a volí přímočarou cestu - žádné básnické obezličky, pěkně tvrdé nastavování zrcadla.

Psychedelie je pryč

Tohle všechno může působit na tuzemského posluchače, který není na politicky angažované umění tolik zvyklý, příliš násilně a vykonstruovaně. Waters má ale v rukávu eso, a tím je jeho hudební nadání.

Ze všech jeho sólových alb se novinka nejvíce hudebně blíží Pink Floyd, zvláště éře The Wall. Pryč je ale veškerá psychedelie a hudební kudrlinky. Deska sice bohatě využívá strunné nástroje, doprovodné vokály a epické kytarové nástupy, každý tón má ale opodstatnění a celkový zvuk je na nejvyšší možnou míru střídmý a přísně účelový. Výsledkem je absolutně profesionální nahrávka, která hudebně zastiňuje drtivou většinu současné produkce.

Roger Waters: Is This the Life We Really Want?

Vydala Columbia 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 90 %

A nakonec ani třiasedmdesátiletý Waters - vypravěč nenechává pečlivě vypiplanou hudbu sloužit jen prudké nespokojenosti. V závěrečném trojjediném songu se od zloby odvrací a věnuje se hledání klidu a lásce. Tu část sebe, která má vše výše zmíněné na svědomí, nechává zemřít. "Doneste mi mísu, v níž jí omyji nohy. Doneste mi poslední cigaretu. Bylo by daleko lepší zemřít v jejím náručí než prodlévat v životě plném výčitek,"  uzavírá album a předává pochodeň revoluce dál.

Pokud by měla být tato deska Watersovým hudebním rozloučením, bylo by více než důstojné.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama