Rozhovor - Na raných fotkách R.E.M. vypadá Mike Mills jako někdo, kdo se hodně dobře učil. Postupem let získal výraz někoho, kdo by mohl hodně dobře učit ostatní.
Ačkoli jde o nejméně nápadného člena trojice, je to on, kdo má na triku nezaměnitelné sborové vokály, podle kterých okamžitě poznáte skladby R.E.M.
Pověst multiinstrumentalisty nezapřel ani na pražském koncertě, kde se kromě basové kytary mihnul i kolem kláves a akustické kytary. Načež si v přídavku odzpíval svoji coutryovku z osmdesátých let (Don't Go Back To) Rockville.
- Na fotogalerii z pražského koncertu se podívejte ZDE
Do rané tvorby se R.E.M. během nedělního večera vrátili i se skladbou Driver 8. A ačkoli Losing My Religion by si nemohli dovolit nezahrát, za frajerství se počítá, že se vyhnuli Everybody Hurts a odehráli víc než polovinu nového alba Accelerate.
Především díky šarmu Michaela Stipea, jímž vyzařuje stejně jako na prvním pražském koncertě před 13 lety, se jim pořád daří ovládnout stadion a zároveň nebýt jen juke-boxem největších hitů kapely R.E.M.
Když srovnám současnou situaci R.E.M. s obdobím před čtyřmi lety, kdy jste vydávali Around the Sun, tak mi připadá, že jste polevili v politických aktivitách. Tehdy jste byli zapojení ve Vote for Change a dalších kampaních. Nyní jako kdybyste se uchýlili pouze k hudbě.
Nemyslím si to, ale vím kam míříš. Volby v roce 2004 byly nejdůležitější prezidentské volby v mém životě. Politika je pro nás nyní stejně podstatná jako vždy - samozřejmě je nezbytné, aby vyhrál Obama. Ale zároveň se nebudeme pouštět do druhého Vote for Change, poněvadž kdybychom takové věci dělali dokola, ztratily by svůj smysl. Řekl bych, že v politických otázkách budeme tentokrát vystupovat jednotlivě, a ne jako kapela.
| Čtěte také: R.E.M. na akcelerovaném turné dorazili do Prahy R.E.M. se připomněli koncertním dvoualbem Co hráli R.E.M., než nastal konec světa R.E.M. akcelerují rychlostí nákupního vozíku |
Možná jste tak nezaujatí, protože Bush tak jako tak odchází a Obama s největší pravděpodobností vyhraje.
To ne, nemůžeš nic brát jako hotovou věc. Jediný důvod, proč jako kapela nebudeme dělat žádné politické kampaně, je ten, že když je něčeho moc, lidé přestanou naslouchat. "Jo, to jsou zase oni, ta samá věc, už nás to nudí." Tyhle volby jsou důležité, ale půjdeme na to jinak. Jistě, lidé kolem mě jsou optimističtí, že vyhraje Obama, jenže muzikanti jsou většinou staří levičáci, tak je pro mě dost těžko představitelné, že by někdo hlasoval pro Johna McCaina. Ale nic není jisté.
Často mluvíte o velkém zklamání z alba Around the Sun a vlastně ho dost nesnášíte. Ke všemu se špatně prodávalo. Dá se důvod jeho neúspěchu hledat právě v tom, že jste se víc než ve studiu angažovali v proti-bushovské kampani?
Problém Around the Sun je v tom, že jsme zrovna vydávali i Greatest hits. Rozdělali jsme nové album, pak jeli na turné, pak se vrátili a chtěli ho dokončit - a to prostě bylo moc. Když člověk točí desku, tak má začít, dělat a skončit, ničím se nerozptylovat. S politikou to nemá co dělat. Jinak si myslím, že na Around the Sun je pár skvělých věcí, ale finální mix se nám moc nepovedl, neměli jsme přesnou představu, jak má vypadat.
Což byl asi i důvod, proč jste na Accelerate začali spolupracovat s novým producentem Jacknife Lee, který vystřídal Pata McCarthyho.
Chci jen říct, že Pat McCarthy nebyl problém. R.E.M. byli problém, nastal čas pro nutnou změnu. Nemohli jsme pokračovat stávajícím směrem. Novinkou při nahrávání Accelerate bylo to, že jsme si stanovili čas, který na to máme. Ok, tenhle den začínáme a tenhle končíme. Toť vše. Někdy, když člověk točí desku, tak se s ní může piplat věky. Vracet se k ní a říkat, tohle natočím líp nebo jinak. A to není dobré.
Vlastně jste si naordinovali stres.
Vůbec ne stres, byla to sranda, kterou jsme si užili. Ten deadline způsobil, že jsme se dokázali maximálně soustředit.
Producenta Jacknife Lee vám doporučil Edge z U2…
Napadl nás, tak jsme napsali Edgeovi, co si o tom myslí, a on odpověděl: "Jacknife Lee pro vás bude absolutně ten nejlepší."
U2 a R.E.M. bývají v tisku často srovnáváni - ani ne tak hudebně, ale spíš proto, že sdílejí podobnou minulost kapely, která byla významná už v osmdesátých letech a nyní musí řešit, jakým způsobem se vyvíjet a stárnout.
Co se týče vývoje kariéry, tak to srovnání sedí, oni začali v roce 1979 nebo tak nějak, my v osmdesátém. A kolik kapel vydrželo třicet let? V devadesátých letech se diskutovalo o tom, kdo z nás je největší kapela na světě. A zároveň jsou to naši přátelé, s kterými se rádi vídáme.
Takže sledujete, co zrovna U2 dělají, a pokud jim to zafunguje, řeknete si, tohle bychom taky mohli zkusit?
Hele, naše kariéry jsou si podobné, ale my bychom nikdy nemohli pracovat tím stylem co oni, a naopak. Přesto je bereme jako inspiraci.
R.E.M. jsou spolu už takřka třicet let, jak za tu dobu vykrystalizovaly vaše role v kapele?
Na striktně hudební úrovni Peter a já skládáme hudbu a Michael píše texty, tak to vždy bylo a asi bude. I když třeba já si píšu texty, které zpívám. Pokud jde o dynamiku uvnitř kapely, tak se nedá popsat banálněji, než tak, že jsme přátele a každý z nás dělá to, co je potřeba, aby se kapela udržela v chodu. Nemám rozdělené odpovědnosti.
Nemyslel jsem to tak, kdo má co na starosti, ale spíš, kdo je iniciátor změn a kdo zas racionální typ…
Každý v jinou dobu. Já sám jsem někdy racionální a někdy úplný blázen.
Často zmiňujete, že na Accelerate je to poprvé, co jste si dovolili se odvázat a dělat znovu rock poté, co bubeník Bill Berry opustil kapelu. Do teď jste jeho absenci na albech nahrazovali experimenty s elektronikou jako na Up nebo Reveal.
Všechna turné, na která jsme vyjeli po Billově odchodu byla rocková…
Turné jistě, ale desky…
Tam je to jinak, museli jsme přijít na to, jak je točit bez něj. Takže místo abychom nahrávali živě, skládali jsme skladby do sebe kousek po kousku. Tentokrát se nám ale už zdálo, že bubeník Bill Rieflin a kytarista Scott McCoughey dobře zapadli do kapely, tak jsme zkusili pustit se do živého nahrávání a namastit to jako na koncertě.
Je pro vás těžší skládat po těch letech nové skladby? I pod tlakem toho, že publikum má asi už jasnou představu o tom, jak má správný R.E.M song vypadat.
Tím se nezabýváme. Jediné kritérium je, aby se nám to líbilo. Pokud něco složím, ukážu to Peterovi - a když se to jemu líbí, pak máme novou skladbu. A taky koho jiného by si měl poslouchat? Najdeš deset tisíc lidí, kterým se ta skladba bude líbit a jiných deset tisíc ji bude nesnášet.
Je pro tebe důležité, abys přesně rozuměl tomu, o čem Michael zpívá?
Dokud se mi líbí ta slova a obrazy, které ve mně vyvolávají, je to v pořádku. Nemusím tomu úplně rozumět, ale pokud je tam něco, s čím nesouhlasím, pak mu řeknu: Jelikož jsi mluvčí nás všech, tak to budeš muset trochu předělat.
A pokud jde o politická prohlášení? Kterou kampaň a charitu podpoříte.
Často o tom mluvíme. Když jsme jeli poslední americké turné, tak Michael na pódiu hodně mluvil o politice, protože jsme chtěli, aby lidé pochopili, na jaké straně stojíme. A tak jsme je chtěli motivovat, aby byli politicky aktivní. Na druhou stranu ale pořád děláme jen rockovou show, takže si vždycky stanovíme limity, aby z toho nebyla přednáška. Prostě Michael řekne jen tohle a nic víc; to je dobré vědět dopředu.
Takže ve Státech mluvíte na pódiu podstatně víc.
Ano. V Evropě by to bylo zbytečné, tady stejně každý Bushe nenávidí, nemusíme říkat moc a každý s námi hned souhlasí, ale v Americe jsou lidé pořád dost zmatení.
V loňském roce jste byli uvedeni do Rock'n'rollové síně slávy, to zrovna není místo pro R.E.M., kteří začínali jako skromná kapela a vlastně skládají skromné písně. Člověk si tohle ocenění ztotožňuje třeba s Led Zeppelin.
Máš pravdu, bylo to divný. Ale řekl bych, že je to prostě jen za to, že se kolem potloukáme už tak dlouho. Měli jsme štěstí na to, jaká kariéra nás potkala, a těší nás, že si toho někdo všimnul. Samotný ceremoniál byla sranda, ale hned druhý den už musíš přemýšlet o nové skladě, nejde na tom ujet.
Pořád sbíráš ty elvisovské, sklíčky poseté obleky od návrháře Nudieho?
Mám jen jednou nové sako, které jsem si pořídil na tohle turné. Strašně mě baví, ale nechtěl bych, aby se z toho stala moje stabilní image, tak ho nenosím pořád.
A jak se v nich hraje, čekal bych že ta bižuterie a všechny ty kamínky musí dost trpět a odpadávat.
Nene. Jsou velmi dobře udělané, jediná nevýhoda je, že jsou dost těžké. Ale to mi moc nevadí, strašně se mi líbí, jaké hází odlesky. Vlastně, jestli chceš, mohl bych si to nové sako vzít dnes večer. Jo, jo určitě si ho vezmu.
