reklama
 
 

Hudson Mohawke: Nemá smysl rozlišovat hip hop od elektroniky

18. 2. 2014 22:42
Red Bull Music Academy dorazila do Bratislavy. Nadějní hudebníci tvořili s hvězdami elektronické hudby Hudsonem Mohawkem, Seijim i Janem P. Muchowem.

Bratislava - "Nahrajeme to tak špinavý, že bude muset přijít hygienik." slibuje Radimo z Champion Sound, když si v industriálním prostoru haly Cvernova rozbaluje bicí.

O kousek dál Sára Vondrášková z Never Sol přemýšlí o textu, který by do jejich společné skladby nazpívala a producent DTonate se sluchátky listuje v efektech nové mašinky, kterou našel ve studiu. Za chvíli se zavřou v improvizovaném studiu v podkroví bývalé továrny a stvoří přímo na místě novou skladbu.

Jsme v Bratislavě, kde se vůbec poprvé na území bývalé federace koná hudebního workshop Red Bull Music Academy Bass Camp a před vybranou patnáctkou talentů ze slovenské i české elektronické scény je nabitý víkend plný přednášek, klubových večírků a společných kolaborací.

Bývalá továrna Cvernovka umístěná v jedné postranní uličce slovenské metropole působí zvenku nenápadným dojmem, uvnitř se ale rozkládají tři patra unikátních prostor, které slouží jako hub, co-workingové centrum či galerie. Do téhle industriální atmosféry kulturní památky postavené na začátku dvacátého století se elektronické beaty skvěle hodí.

Red Bull Music Academy letos slaví letos patnáct let, během nichž podporovala po celém světě talenty klubové scény. V Čechách a na Slovensku se ale zatím prezentoval hlavně workshopy či klubovými večírky. Víkendový Bass Camp je už vyšší "ligou" - pětidenní workshop vytahuje na světlo talenty z lokálních scén a dává jim také příležitost setkat se tváří v tvář se slavnými hosty. V Bratislavě to byli Hudson Mohawke, Jan P. Muchow nebo Paul Dolby/Seiji z Bugz in the Attic.

Ze tří studií umístěných v nejvyšším patře Cvernovky shlížejícím na bladerunnerovské panorama Bratislavy se ozývá dunění bass music, energický funk i dřevní soul. Mladíci i veteráni společně kutí tracky a nebo si jen osahávají mašinky, které našli uvnitř kukaní.

"Udělali jsme jim tady takové hračkářství" směje se Robo „Junio“ Brieška, který je připravený poradit s technickými záležitostmi.

Dostat pozvánku na slovenskou seanci RBMA se poštěstilo patnácti muzikantům – deset je domácích, pět jich přijelo z Čech a je mezi nimi jediná žena. Máme tady talenty kolem dvaceti let (Pjoni, Nobodylisten) i dlouholeté opory scény (Side9000, Foolk). Všechny ale spojuje touha vyzkoušet si společné kolaborace a zkusit natočit něco dosud neslyšeného.

Podle produkční Lindy Hammelové vybírali organizátoři muzikanty například podle toho, jak se prezentují na sociálních médiích a dávají tak světu najevo, že to myslí se svojí hudbou vážně. Stejně důležité ale také bylo namíchat celý tým tak, aby vznikl co největší potenciál pro kolaborace - proto vedle laptopových hračičků nechybí ani vibrafonista Stroon nebo zpěvačka a klavíristka Never Sol. Společné odpolední sessions náhodně seskládaných partiček patří k největším zážitkům z víkendu.

"První den jsme měli jsme problém dostat muzikanty vůbec o půlnoci ze studií," směje se Robo, který slibuje, že tracky natočené během víkendu se objeví digitální kompilaci vyvěšené na portále Soundcloud.

Žánry už neexistují

Jedním z „absolventů“ hudební akademie Red Bull je i skotský producent Hudson Mohawke, který se v Bratislavě představil nejen jako DJ, ale i jako lektor.

"Když jsi na RBMA, všichni jsou na stejné vlně a spolupracují. Není důležité jestli jsi účastník nebo lektor," zavzpomínal na sedm let starý zážitek z kanadského Toronta, který ho nakopl k velké kariéře. HudMo (jak mu přezdívají fanoušci) je také důkazem toho, jak blahodárný vliv na klubovou scénu má aktuální fúzování hip hopu a elektroniky.

Na Bass Camp v Bratislavě je i pár čistě hiphopových producentů, u některých dalších už ale lze jen těžko říct, do které žánrové škatulky vlastně patří. "Podle mě už nemá moc smysl rozlišovat, co je hip hop a co je elektronika. Styly už dneska splývají," říká producent Mohawke, který vydává desky na klasickém elektronickém labelu Warp Music a zároveň se výrazně podepsal na poslední desce rapové hvězdy Kanye Westa.

Jeho slova nakonec potvrzuje i svým večerním DJským setem v klubu Nu Spirit, jehož páteř tvoří mainstreamový hip hop (často skladby pod nimiž je podepsaný), na který se ale dá skvěle tancovat. Ostatně produkci na dvou pódiích, o niž se starají účastníci RBMA, jednoznačně vládne současný nejžhavější výhonek klubové evoluce – trap. Ten má kořeny v hiphopovém beatu, na který ale producenti jako právě Hudson Mohawke naroubovali elektronické efekty a dynamiku dubstepu.

Úkolem lektorů je také dát talentům pár rad, jak zvětšit svoje šance na úspěch. "Dělejte tracky podle svého nejlepšího vědomí a rozhodně se nestyďte je pouštět. Nikdy nevíte, kdo vás na Soundcloudu objeví a věci se začnou hýbat tím správným směrem," říká Hudson Mohawke v pátek.

Druhý den stejné téma bere Jan P. Muchow z trochu jiné strany: "Vždycky se najde někdo, komu se budou líbit vaše skladby, to úplně nejpodstatnější je, aby se líbily vám," říká s úsměvem.

S moderátorem Danielem Balážem z Rádia_FM vzpomínal Muchow i na slavnou éru začátku devadesátých let, kdy výrazně bodovali s Extází v Británii.

"Celková úroveň kulturní sféry u nás a na ostrovech se nedá srovnávat, ale i naše společnost se pomalu mění k lepšímu. Neumím si vůbec představit, že by akce jako je tahle by mohla dostat šanci před dvaceti lety," pochvaluje si Muchow.

Slovenští pořadatelé nezastírají, že jedním z hlavních cílů "kempu" bratislavské Red Bull Music Academy je dostat slovenského zástupce na celosvětové setkání, které se bude konat v říjnu v Tokiu.

Zatímco čeští muzikanti jsou na tyto každoroční akce vybíráni celkem pravidelně už od prvního ročníku v roce 1998 (zatím poslední byla před třemi lety Petra Hermanová z Fiordmoss v Madridu), ze Slovenska byl na této prestižní akci jenom rapper a DJ Vec.

A to na konci devadesátých let, kdy se na workshopu ještě řešil spíše DJing než produkování. Dnes se už na Red Bull Music Academy o hraní z desek moc nemluví, každý z účastníků se na triu klubových večerů mohl pochlubit svým živým vystoupením, větší důraz je ale kladen na vlastní tvorbu. A tak o víkendu nechyběl ani praktický workshop s nu-jazzovým klasikem Sejim, který v přímém přenosu "umíchal" jeden track.

Bratislava vpřed!

Účastníky do Tokia nakonec vybere podle zaslaných přihlášek mezinárodní porota, Slováci mají ale podle mě velkou šanci. Na bratislavské scéně se totiž poslední dva roky dějí opravdu pozoruhodné věci.

Mladí sebevědomí hudebníci už jen dýchavičně nehoní zahraniční trendy, ale dělají hudbu, která je srozumitelná v globálním kontextu a zároveň si uchovává osobitost místa, z něhož přišla. A Bratislava je velmi zajímavé místo - historicky, kulturně a nebo architektonicky.

Těch důvodů, proč třeba v současnosti bratislavská scéna produkuje zajímavější hudbu než ta v Praze je hned několik. Underground experimentátorů drží pohromadě agilní malé labely jako Exitab, Gergaz, Ajlávmjuzik/Artattak, které naplno využívají možností internetu - od jednodušší distribuce až po budování kontaktů se spiklenci v zahraničí.

V životaschopnějším stavu je dlouhodobě i slovenská hiphopová scéna, která pomáhá protlačit nové trendy do mainstreamu - jako se to povedlo hvězdnému Kontrafaktu s trapem. (Ostatně na jejich poslední desce Navždy se podílel i jeden z účastníků kempu RBMA - mladík Dalyb.) Na druhou stranu nemají mladí hudebníci tolik příležitostí v komerční sféře jako třeba v Praze a nemají tak důvod svoji vizi nijak přizpůsobovat.

Když se o důvodech renesance bratislavské scény bavím s Jonatánem Pastirčákem alias producentem Pjonim, navrhuje ještě jeden: "Bratislava je malé město a všichni mladí producenti se tady znají a můžou si vzájemně pomáhat. Podobně to fungovalo kdysi v Bristolu," říká mladík, který momentálně studuje v Anglii zvukovou techniku.

Bylo to právě jeho společné EP s Ink Midget, které před dvěma lety poprvé výrazněji zviditelnilo Bratislavu na mapě současné experimentální elektroniky. Dva tehdy ještě středoškoláci ukázali, že velké věci se v hudbou můžou zrodit v podstatě z ničeho. Stačí talent a odhodlání dělat věci jinak než ostatní.

Ne všichni Slováci, se kterými jsem se o víkendu v Cvernovce bavil, ale hýří optimismem - Miro Gajdoš, alias MtotheG, šéf vlivného labelu Ajlávmjuzik tvrdí, že hudební scéna v Bratislavě je ještě pořád v plenkách.

"Máme tady jediný obchod, kde se dají sehnat nové vinyly, dva kluby a v podstatě žádný časopis, který by se věnoval alternativní hudbě. Ve srovnání s Prahou jsme pořád ještě na začátku," říká.

Nakonec se ale shodneme, že obdivný pohled, který si lidé kolem hudby z Prahy a Bratislavy vzájemně vyměňují částečně pramení z "federální" romantiky podle které se "těm druhým daří lépe". Je to ale také důkaz, že obě kultury jsou sice už rozdělené, ale pořád vlastně v něčem provázané a vzájemně si blízké. A setkání, jako bylo to v Bass Campu bratislavské Red Bull Music Academy určitě pomáhá i k tomu, aby se obě scény vzájemně kreativně obohacovaly.

Lindy Hammelové

autor: Karel Veselý | 18. 2. 2014 22:42

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama