Recenze – Už první vteřiny novinky posluchače ujistí, že jsou to stále staří známí Coldplay se svými typicky vzdušnými a povzbudivými písničkami. Stále oplývají energií, vznášejí se mezi éterickými tóny kytar a navozují pocit, že mají styl, kvůli kterému si lidé desku koupili.
Delší poslech však dává tušit, že se něco děje. Úspěšné formule již nenaplňují tak svěžím obsahem a v podobě nových ještě nemají jasno. Experimentují se žánry a nejistotu těchto kroků, nutno říci oprávněnou, maskují účastí řady hostů.
Charakteristické prvky jejich tvorby – téma lásky, pozitivity a jiné rádoby duchovní náměty – jsou na druhé straně exponovány jako nikdy. Umocněny jsou i vizuálně, užitím duhových hippie barev a hipsterských mandal v bookletu. Jenže krásných pocitů je nakonec tolik, až je z nich trochu smutno.
Ano, všichni jsme šťastni, že se lídr Chris Martin konečně dostal z rozchodu s Gwyneth Paltrow, terapeuticky řešeném na předchozí nahrávce Ghost Stories, nicméně míra optimismu, kterou dnes oplývá, je vskutku extrémní. Coldplay vždycky byli „sluníčkoví“, ale u kapely nastávajících čtyřicátníků by člověk přeci jen čekal větší vážnost a oduševnělost.
Výraznější prostor dostaly taneční beaty, zejména díky norské producentské dvojici Stargate. Písničky posluchače roztančí, ovšem ztrácejí díky tomu křehkost a schopnost přenášet emoce, které by s člověkem pohnuly více i uvnitř. Doufejme, že solidní muzikantství všech členů nebude do budoucna zamaskováno vrstvami syntetického balastu úplně.
A Head Full of Dreams obsahuje i skvělé hitové momenty, k vrcholům patří Fun, Martinův duet se švédskou zpěvačkou Tove Lo, emotivní Amazing Day či závěrečná Up&Up s bombastickým sborem v refrénu. V těchto skladbách jako by Coldplay říkali: „Vše je v pořádku. Jsme to pořád my, jen si potřebujeme zkusit něco nového.“
Vyznění desky také ovlivňuje několik překvapivých hostů. Nejvýraznější z nich, Beyoncé, pomáhá kapele dostat do Hymn for the Weekend špetku r'n'b, i když starší duet Martina s Rihannou nepřekonává. Smířlivá Everglow, v níž uslyšíme pro změnu frontmanovu ex-manželku, ujišťuje, že i po rozvodu má dvojice dobrý vztah. Sarkasticky by se dalo dodat, že proto je asi písnička podprůměrná.
Paltrow je také jednou ze sboristek, stejně jako třeba dřívější producent Brian Eno nebo zpěvákovy děti. V závěru pak přispěl hrou na kytaru Noel Galagher. Jde ale spíše o symbolické kamarádské gesto než o instrumentální exhibici.
Coldplay jako by na A Head Full of Dreams opatrně hledali nový recept na úspěch. Zdá se to nepochopitelné – nenašli ho náhodou už dávno? Nelze samozřejmě očekávat, že kreativní muzikanti budou tvořit totéž, co před patnácti lety, avšak v tomto případě se snaží inovovat nesprávnou věc: styl, místo aby se posunuli textově neboli ideově.
Chris Martin naznačil, že nová nahrávka by pro kapelu mohla být poslední, alespoň na nějakou dobu. Snad to ještě přehodnotí, Coldplay mají na to odejít v nejlepším, a ne tehdy, když nevědí, co se sebou dál.