Recenze: Konečně prolomil tvůrčí blok. Sting natočil svou nejlepší desku od 90. let

Daniel Konrád Daniel Konrád
13. 12. 2021 11:44
Kapitán královského námořnictva Bateman je v tureckém zajetí. Sedmým rokem přežívá o chlebu a špinavé vodě, když se do něj zahledí žalářníkova dcera. Jestli mě pustíš, vezmeme se a odjedeme, slibuje jí. Zamilovaná dívka Batemana osvobodí, avšak ten zradí. Když už se chystají nalodit, přizná, že si ji nikdy vzít nechtěl.

Kapitán dopluje domů a ožení se s jinou, čímž lidová píseň zhruba z 12. století končí. Basista a zpěvák Sting jí teď vymyslel nejen moderní aranžmá s houslemi, skoro country-rockovým refrénem a neustále se vracejícím akordem s přidanou nónou. Především připsal uspokojivější závěr. Porušený slib rozlítí bohy. Dívka se zlomeným srdcem kapitána prokleje. V poslední sloce pozoruje, jak se nad Batemanovou odplouvající lodí sbíhají černé mraky.

Čerstvě sedmdesátiletý někdejší frontman kapely The Police, který prodal přes 100 milionů desek a obdržel 17 cen Grammy, chytil druhý dech. Jeho nedávno vydané, patnácté album The Bridge je nejlepší, jaké natočil od 90. let minulého století.

Krátké, zhruba čtyřminutové písně kombinují vynalézavé melodie s lichými rytmy, špičkovými muzikantskými výkony a smysluplnými texty tak, jak se to naposledy podařilo trojici nahrávek The Soul Cages, Ten Summoner’s Tales a čtvrtstoletí staré Mercury Falling.

Bylo načase. Sting slávu poslední dobou přiživoval všelijak. Ve snaze oslovit mladé založil účet na sociální síti TikTok a nazpíval song do emotivního finále animovaného seriálu podle počítačové hry Arcane: League of Legends, který navzdory crescendu houslisty Raye Chena přece jenom shazují digitální efekty.

Kromě toho zpěvák ztvárnil starogermánského rytíře ve filmové komedii Kaamelott a parodii na sebe sama v seriálu Only Murders in the Building, kde posluchači detektivního podcastu hraní Stevem Martinem, Martinem Shortem a Selenou Gomez sami vyšetřují vraždu a točí o tom podcast.

Zpěvák a basista Sting.
Zpěvák a basista Sting. | Foto: Eric Ryan Anderson

Hlavně tu ale byla dlouhá éra bez hudebních nápadů. "Čím jsem starší, tím na sebe kladu vyšší nároky. A přehnaná kritičnost může zadusit ten dětský tvůrčí impulz v člověku," popisoval tvůrčí blok, který jej nakonec sužoval skoro dekádu. "Jednoho dne vás přestanou napadat další písně. Už jste to zažili, tak si z toho nejdřív nic neděláte. Ale tohle je vážné. Den za dnem civíte na prázdnou stránku a nic. Čas plyne. Z dnů se stanou týdny, z týdnů měsíce, z měsíců roky," vyprávěl.

V novém tisíciletí komornější, přemýšlivější Sting se nejprve dal na vážnou hudbu. Natočil kolekci alžbětinských songů, kvůli nimž se naučil hrát na loutnu. Sesbíral lidové písně se zimní tematikou sahající až do středověku. Vytvořil muzikál o svém rodném městě. Věnoval se reggae. Znovu nahrál své největší hity, jednou v symfonickém, podruhé v rockovém aranžmá. A samozřejmě je intenzivně uváděl naživo.

Také v Česku už účinkoval všude od pražského festivalu Metronome přes sportovní haly až po vánoční večírek firmy PPF, přestože momentálně na něj posluchači čekají neobvykle dlouho: koncert ve Slavkově u Brna byl nejprve kvůli nemoci a posléze pandemii již třikrát odložen.

Před pěti lety sice zpěvák konečně shodil plnovous a vrátil se k rockové hudbě příjemným albem 57th & 9th, novinka The Bridge ho však ve všech ohledech překonává. I po 14 dnech soustředěného poslechu v ní člověk stále objevuje něco nového.

Vzpomínky na loděnici

Kdo viděl autobiograficky laděný muzikál The Last Ship, nebude překvapený, že také na nynějším albu se každou chvíli objeví voda. Potomek námořníků a lodních konstruktérů Sting pochází ze severoanglického přístavu Wallsend. Vyrůstal ve vlhkém viktoriánském baráku, který vytápěli dřívím a kartony od vajíček.

Matka, kadeřnice, doma na klavír hrávala tango. Syn fascinovaně sledoval, jak podrážky jejích bot sešlapují pedály od klavíru. A jako malý vstával v pět ráno, aby otci pomohl roznášet mléko. "Venku taková zima, že okno je zamrzlé zevnitř a dech se i v posteli sráží v ledovém vzduchu," vzpomínal v životopisu Broken Music, jak jezdili s dodávkou plnou ledových kovových bas a tiší jako neslyšní lupiči se snažili nevzbudit sousedy.

Singl If It’s Love variuje známou metaforu lásky coby nevyléčitelné nemoci. | Video: Universal Music

Na konci vydlážděné ulice se tyčila loděnice, kam siréna v sedm ráno svolávala stovky mužů v montérkách, čepicích a holínkách. "Obří kostry lodí, dělníci, ve srovnání s loďmi maličcí, zavěšení v ohromné kleci, která se rýsovala proti obloze," popisoval.

Sting odsud chtěl utéct a také utekl. Krátce pracoval na berňáku, přes den učil na základní škole a po večerech hrál v jazzových kapelách. Koncem 70. let prorazil jako člen tria The Police, které kombinovalo novou vlnu s rockem i reggae a chvíli bylo patrně nejúspěšnější popovou kapelou světa. Než jej Sting na vrcholu, v roce 1985, rozpustil a odstartoval sólovou dráhu.

Hned na jeho první výtečné desce The Dream of the Blue Turtles účinkovali špičkoví jazzoví muzikanti včetně klávesisty Kennyho Kirklanda a mladého saxofonisty Branforda Marsalise.

Teď se kruh symbolicky uzavírá: na Stingově novince opět zní Marsalisův sopránsaxofon, stejně jako tu po 22 letech na bicí hraje další enormní jazzový talent Manu Katché. Největší kus práce ale odvedl kytarista Dominic Miller. Zpěváka doprovází jedenatřicátým rokem, od alba The Soul Cages natočeného krátce poté, co Stingovi v jednom roce zemřeli oba rodiče.

Miller je strůjcem hned tří nových silných skladeb. Muzikantský vrchol představuje Harmony Road postavená na 5/4 rytmu a virtuózním kytarovém partu, kde složitou harmonii ozvláštňují otevřené tvary akordů a neustálé klouzání prsteníku i malíčku po hmatníku. Millerovi obdivovatelé v tom rozpoznají 16 taktů z kytaristovy předloňské sólové etudy. Sting k ní dopsal volně autobiografický text o touze utéct z deprivovaného, násilím zmítaného města, které poslalo do kolen zavření místní fabriky. Trochu jako kdysi zpěvákovo rodiště s loděnicí.

Kompozice Harmony Road stojí na virtuózním kytarovém partu. Foto: Eric Ryan Anderson | Video: Universal Music

Oppenheimerovy výčitky

Další Millerova instrumentálka se proměnila ve valčík The Bells of St. Thomas, jemuž bubeník Manu Katché hrající metličkami a Sting na kontrabas dodávají lehce jazzový nádech. Hluboce reflektivní text zachycuje rozpoložení poutníka, který se vyspí s boháčovou manželkou a rozpolcený přemýšlí nad její nabídkou, aby zůstal. Zvony ho přivedou do nedalekého kostela, kde sžíraný hříchem hledí na obraz Petera Paula Rubense ze 17. století znázorňující tehdejšího starostu Antverp a jeho ženu.

Třetím a posledním Millerovým silným kusem je The Book of Numbers, kde Sting se zkreslením hraje na bezpražcovou baskytaru. V úderném rockovém refrénu zpívá o vynálezci atomové bomby Robertu Oppenheimerovi, který se citací "Stal jsem se smrtí, ničitelem světů" ze staroindického eposu Bhagavadgíta slavně zhrozil toho, co stvořil: zbraň, jež může vymazat lidstvo z povrchu zemského.

Ve Stingově podání ovšem posvátný hinduistický text nahrazuje Čtvrtá kniha Mojžíšova. I tady se uzavírá jeden kruh: o Oppenheimerovi zpíval Angličan poprvé už na sólovém debutu.

Ve skladbě The Book of Numbers hraje Sting se zkreslením na bezpražcovou baskytaru. Foto: Eric Ryan Anderson | Video: Universal Music

Nová deska je textařsky silná, avšak ne přehnaně zatížená. Obsahuje také pár vyslovených hitů: čtyřakordovou Rushing Water, která pod chytlavou melodií a pružným aranžmá à la Police skrývá text snad o tom, jak se v podvědomí rodí inspirace.

Další singl If It’s Love s hvízdanou melodií, tleskáním a vokalisty variuje známou metaforu lásky coby nevyléčitelné nemoci.

Akustická balada se skoro orientálním rytmem For Her Love lehce kopíruje starší hity Shape of My Heart nebo Fragile. A kdo si album obstará v luxusním vydání, dostane mimo jiné hravý Captain Bateman’s Basement, ve kterém Sting na baskytaru unisono zpívá a jamuje komplikovanou melodickou linku s bubeníkem Manu Katchém.

Povznášející poslech

Na záznamech z nedávných koncertů v lasvegaském kasinu nebo pařížském Pantheonu je v nejlepší formě: nosí stejně přiléhavá trička jako v éře Police, zachoval si všechny odstíny tenorového hlasu včetně falzetu, originálního frázování a charakteristické severoanglické výslovnosti, v níž možná nevědomky občas prosvitne rovněž z éry Police napodobovaný jamajský přízvuk.

Zpívá vysoko, ale zároveň na basu hraje nejhlubší tóny z celé kapely, jinými slovy ovládá celý zvukový rejstřík.

Obal alba The Bridge.
Obal alba The Bridge. | Foto: Universal Music

Nové album kvůli pandemii natáčel na dálku, kdy mu muzikanti zasílali svoje stopy. A název The Bridge vysvětluje jako metaforu: stejně jako jeho protagonisté jsou prý lidé po dvou letech lockdownů nejistí, jako by uvázli na jednom břehu a hledali most, po němž přejdou na druhou stranu.

Budiž. Nabízí se ale ještě jiné čtení. Bridž neboli můstek v hudební terminologii označuje část písně, která slouží jako přechod od úvodu k závěru. Vždy to byla klíčová část Stingových hitů, které by jen s riffem, bez struktury, neměly takovou sílu.

Sloky a refrén naznačí situaci, typově třeba rozchod. V bridži však hrdina potká jinou dívku. A po můstku následuje u Stinga často modulace, vyvrcholení, katarze: možná se na to dá dívat jinak, třeba to má řešení. Protagonista vypouští nahromaděné emoce, nachází východisko ze situace a muzika ten vývoj podporuje.

Stingovo nové album je takových pasáží plné. Vysloveně povznáší.

Album

Sting: The Bridge
A&M Records/Universal Music 2021

 

Právě se děje

Další zprávy