Rihannino světové turné není kočovnou galerií bombastických hitů, kterých má na svých osmi studiových deskách doslova přehršel (no dobře, na té poslední jich zas tolik není). Jako by kopírovalo filozofii i název její poslední studiovky, kterou se snaží vymanit se z okovů trendy žánrů a vystřelit po vzoru Beyoncé do transcendentálních rovin hudebního universa.
Album Anti je zatím jen hrubým náčrtem toho, kde by to jednou mohlo skončit, pokud Rihanna myslí svoji hudební transformaci seriózně. A její turné naznačuje, že s proměnou hitparádové princezny to vypadá vážněji, než se při zmateném vydání její poslední desky zdálo.
Zapomeňte na všechno, co jste u mě za posledních 10 let viděli, jako kdyby naznačovala výběrem prvních dvou skladeb, kterými zahájila pražský koncert. Písně Stay a Love the Way You Lie jsou emocemi nabité balady, kterými se sluší show spíš zakončit. O to odvážněji působí jejich zařazení na úvod, navíc na malém pódiu nad zvukařským pultem.
Rihanna si tímto rázným, leč citlivým gestem řekla o pozornost hned od prvních tónů a ty pravé řachandy (We Found Love, Umbrella, Where Have You Been), které na YouTube překračují několikasetmilionová zhlédnutí, zařadila až za odměnu do druhé části devadesátiminutového koncertu.
Téměř polovinu skladeb tvořily novinky z aktuální „zrovna-ne-tak-hitové“ desky Anti, takže docházelo k roztomilým momentům, kdy se střídaly ryze experimentální polohy (industriální Woo či psychedelické Consideration) s ryzím popem (tragicky nazvučená a v půlce ukončená Umbrella), jenž ustřelil i do diskotékových rytmů (Live Your Life, jenž variací na Dragostea Din Tei od O-Zone).
Dramaturgické kontrasty samozřejmě mátly publikum, které až s radostnou úlevou reagovalo na osvědčené hity, při kterých si může konečně zatancovat. A přestože diváci byli k zulíbání, Rihanna jim večer plný tance a hudby zrovna neulehčovala. Přivítala je až ve třetině koncertu, komunikaci omezila na Hello Prague, párkrát je vyhecovala ke zvednutí rukou a při skladbě Diamonds je vybídla, ať blesky mobilních telefonů vyšlou pozitivní energii do světa.
Odpustila si i prvoplánovitou vulgárnost, lascivně si v poloprůsvitných šatech akorát zatwerkovala při skladbě Work. Ano, bylo na co se dívat i z ryze mužského pohledu a po všech těch hudebních experimentech si člověk v půlce koncertu uvědomil, že přišel i na tohle. Paradoxně se jednalo o zbytečně rušivé vsuvky, které divákům připomínaly starou Rihannu. Ta se jim ten večer zjevila ale jen z půlky.
Anti-Rihanna rezignovala na show, hity i pozérství. Spartánsky dekorovaná scéna jako by neodpovídala jménu jedné z největších ikon současné pop music, která v počtu hitů v žebříčku Billboard překonala i Michaela Jacksona. Chyběla pompéznost.
Zůstává otázkou, do jaké míry jde o restart a kde už nastupuje bezradnost. Rihanna je vokálně silně vybavená a moc by jí slušela decentnější stylizace dámy u mikrofonu než rozjuchané dvacítky s rukou v rozkroku. Nejpůsobivější okamžiky koncertu totiž nabídly pasáže, kde se introvertně schovaná pod kuželem bílého světla soustředila pouze na zpěv a zahodila masku cirkusové bavičky.
Bude teď minimálně zajímavé sledovat, jestli je Anti jen pouhým frackovitým vzdorem pop music, nebo vážně myšleným krokem do neznáma. Ať jedno, či druhé, Rihanna by hledání nové hudební identity měla co nejdříve rozseknout, její schizofrenností trpí nejvíc publikum.
