Recenze: Richard Müller se smířil s minulostí i sám se sebou. Výsledkem je výborné album

Jan Mazura Jan Mazura
26. 9. 2016 9:35
Müller natočil desku, která je upřímná a nehraje si na něco, čím není. Více než pesimismus je z ní cítit smíření s věkem i všemi dalšími životními útrapami. Svou skepsi vůči dnešní době vyvažuje na povedené desce 55 slovenský zpěvák optimismem a životním nadhledem, píše v recenzi Jan Mazura.
Richard Müller
Richard Müller | Foto: Universal

Richard Müller pokračuje v sérii narozeninových alb 33 a 44, novinka se ale od svých předchůdců odlišuje především autorským vkladem hlavního protagonisty. Producentem a výhradním skladatelem je totiž Ondřej Gregor Brzobohatý – jde o jeho první spolupráci s Müllerem – a všechny texty připravil Peter Uličný.

Tandemu autorů se podařilo přirozeně navázat na zpěvákovu dřívější tvorbu a zároveň jeho osvědčený styl naplnit novým kvalitním obsahem.

Deska 55 plyne i navzdory celkově vážnějšímu pojetí a ne dvakrát optimistickým textům relativně energicky. Příjemně míchá akustické, funk–soulové a rockové polohy, ale i tak zůstává po celou dobu uhlazená, kultivovaná a bez zbytečně ukřičených míst. Písničky navíc nejsou tvořeny jen zřetězenými klišé, a tak nikdo z kapely necítí potřebu dohánět hudební nedostatky prázdným výrazem. Ostatně Müller se vždycky uměl obklopit dobrým autorským týmem a vynikajícími muzikanty.

Aranžérsky a producentsky je deska umně zpracovaná, ale hlavní důraz zůstává na zřetelném vokálu, potažmo textech. Poněkud rozporuplně zní zpěvákovo tvrzení, že je považuje za „intimní zpověď“ a za „mimořádně osobní“, ačkoli jejich autorem je někdo jiný. Spolupráce s Uličným ale mohla být hodně úzká a hlavní je, že výsledek působí přesvědčivě a přirozeně.

Celou desku prostupuje melancholie, skepse a pesimismus vůči současnému stavu věcí – ať už společensko-politických, nebo třeba vůči Müllerovu věku. Někdy je terč kritiky konkrétnější, jako když v písni Narodený v 60' zpívá, že „od šedesátých let to šlo od deseti k pěti“, jindy můžeme jen odhadovat, na co přesně naráží: „Dnes přeci nemusíš být ani prorok, abys věděl, že dobře už bylo,“ zpívá později.

K přímému protestsongu ovšem nesklouzne nikdy a většinou se drží v obecné rovině. Konkrétní je pouze v případě nadpozemských autorit, jako ve vydařené Čo ak tam hore nikto nie je nebo Anjel strážny.

Album však není depresivní. Kritiku či smutek téměř pokaždé vyvažuje optimismus nebo minimálně nadhled a ironie postaršího barda. To zejména když jsou námětem vztahy, ať už vyčpělé, ukončené, nebo platonické. O jaký typ jde, lze často odhadnout už z názvu písně – Julia Roberts, Adieu Adele či Žena z fotky Helmuta Newtona.

Richard Müller natočil desku, která je upřímná a nehraje si na něco, čím není. Více než pesimismus je z ní cítit smíření s věkem i všemi dalšími životními útrapami, stejně jako vyrovnanost a s ní související vybouřené ego. Už teď je jisté, že 66 bude vynikající album.

Hodnocení: 90 %

Richard Müller - Julia Roberts | Video: YouTube
 

Právě se děje

před 56 minutami

Na východě Ukrajiny byl zastřelen voják, další tři utrpěli zranění

Jeden ukrajinský voják byl zabit a další tři utrpěli zranění při sobotním ostřelování pozic vládních vojsk v Donbasu na východě Ukrajiny "ozbrojenými uskupeními Ruské federace" z minometů a dalších zbraní, uvedl v neděli na své internetové stránce list Ukrajinska pravda s odvoláním na komuniké velení ukrajinské armády. Podle něj "ruská okupační vojska" v sobotu desetkrát porušila příměří, v neděli zatím jednou.

Separatisté v neděli naopak obvinili ukrajinskou armádu, že během uplynulých 24 hodin dvanáctkrát porušila dohodnuté příměří ostřelováním vsí ovládaných povstalci. O případných ztrátách se povstalecká agentura DAN nezmínila.

V pondělí se v Paříži mají poprvé setkat prezidenti Ruska a Ukrajiny Vladimir Putin a Volodymyr Zelenskyj, aby za účasti německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona jednali o míru v Donbasu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy