reklama
 
 

Recenze: Primal Scream rezignovali na rádiové hity, přesto se stále posouvají vpřed

31. 3. 2016 9:05
Nové album skotské kapely představuje zcela dle očekávání krok do neprobádaných hudebních končin. Přestože deska Chaosmosis postrádá silné hity, jako celek vyznívá dobře a je z ní cítit neustávající potřeba Primal Scream posouvat se stále vpřed.

Fanoušky znalé Primal Scream nepřekvapí, že nové album Chaosmosis na pozitivně hodnocené More Light z roku 2013 nenavazuje. Neudiví je ani to, že osmatřicet minut hudby evokuje spíše osm let starou nahrávku Beautiful Future. Pro tuto kapelu jsou radikální změny hudebního směřování časté a inspirace vlastními dřívějšími počiny již běžnou záležitostí. Letošní album do tohoto vzorce přesně zapadá.

Za kreativními změnami stojí jako vždy ústřední tvůrčí dvojice: zpěvák Bobby Gillespie a kytarista Andrew Innes, sehraný tým již od konce osmdesátých let. Jejich vizi jim pomáhají realizovat další členové kapely a také několik neočekávaných hostů.

Vokály nazpívalo kalifornské sesterské trio Haim a píseň Where the Light Gets In, jeden ze dvou singlů, je duetem Gillespieho s mladou americkou zpěvačkou Sky Ferreirou. Třetím a nejoriginálnějším hostem je pak klasická sopranistka a vůbec všestranná hudebnice Rachel Zeffira, která přispěla do třech skladeb.

Celkem deset příjemně melodických písní se nese z velké části v synth-popovém duchu s občasnými odbočkami k akustické (Private Wars), skutečně taneční (Feeling Like a Demon Again) nebo temně elektronické poloze (When The Blackout Meets The Fallout). Díky relativně krátké stopáži celku působí všechny skladby koncentrovaně, rozumně osekané jen na to nejnutnější. Jedna střídá druhou bez zbytečných průtahů, předeher, meziher či doher.

Problémem některých tracků je sice nejasně laděná produkce – zní to opravdu zastarale nebo jen stylově retro? – nicméně to vše je výsledkem snah muzikantů experimentovat a držet krok s děním na současné hudební scéně. A to by byla chyba jim vytýkat. Skutečnou novinkou v tvorbě Primal Scream jsou ovšem intimní a osobní texty. Například v I Can Change je Gillespie citlivý tak, jako ještě nikdy.

Chaosmosis vyznívá dobře zejména jako celek. Trochu postrádá silné hity, ovšem kombinace syrových syntezátorů (evokujících ranou kapelní tvorbu), rocku a starého i nového britpopu zaručuje kontrast, který udrží pozornost a zájem po celou dobu poslechu.

Ne každá deska zkrátka musí být přeplněna rádiovými singly, existují i jiné koncepty, jak dnes dokazují Primal Scream. Je to ovšem v první řadě neustávající potřeba posouvat se stále vpřed a adaptovat se na nové hudební trendy, za co stárnoucí Skotové zasluhují ocenit.

Hodnocení: 80 %

Primal Scream - Where The Light Gets In | Video: YouTube

autor: Jan Mazura | 31. 3. 2016 9:05

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama