reklama
 
 

Recenze: Priessnitz opěvují smutnou krásu Sudet. Bodují přirozeností a nevyumělkovaným projevem

10. 10. 2016
Nové album kapely Priessnitz má ambice prodrat se z napůl undergroundového světa klidně až do popředí mainstreamové popové scény. Jejich sedmá deska je však asi poslední.

I když předchozí album jesenické kapely vyšlo před deseti lety, jsou písničky na novince Beztíže stále vcelku pochmurné, melancholické a svým způsobem bluesové. Navozují však stavy jako klid a pocit smíření s minulostí spíše než depresi, smutek či nejistotu.

Nesou se v duchu přístupného pop-rocku, který ale zůstává v rozumné míře neopracován, a splňuje proto požadavky pro rádio i příznivce alternativní scény lépe než kdy dříve. Škoda že novinka diskografii kapely údajně uzavře.

Skladby nejsou chudé na nápady a zároveň oslovují zvláštní obyčejností a syrovostí svého provedení. Zpěv textaře a také výtvarníka Jaromíra Švejdíka (Jaromír 99) je nedokonale dokonalý a i kytarové stěny nahodil producent Dušan Neuwerth hrubou omítkou.

Písničky mají zkrátka jen to, co je potřeba, a bohatě to stačí. Prostá, avšak efektní aranžmá občas rozzáří jednoduchá melodická linka trumpety, nenápadné zvuky kláves nebo jemný efekt na vokálu. Ostatně tvorba Priessnitz nikdy nestavěla na přehnané hudební sofistikovanosti. Pozitivní ohlasy zato sklízela vždy.

Energií album nepřekypuje. Větší „tlak“ často přijde až v závěru písničky, nicméně na čem se nešetřilo, jsou emoce. Kdo ví o silném vztahu kapely k ponurým Sudetům nebo sám zažil atmosféru tohoto regionu, zachytí emocí dvojnásobné množství, a to nejen v úvodní Na kraji města, popisující tajemné opuštěné fabriky českého pohraničí.

Pod texty, stejně jako pod hudbou, je podepsána celá kapela. Přibližně polovina písní je relativně abstraktní a, řekněme, básnická, což dobře dokumentují povedené songy Kdosi mi říkal nebo Až se probudíš. V kontrastu k nim stojí třeba Žena či Daleko, charakteristické až přehnanou slovní prostotou a na první poslech zdánlivě všedním příběhem. Za absencí květnatosti se však skrývají mnohdy ještě silnější pocity.

Přirozené, zbytečně nevyumělkované a zároveň silné album Priessnitz má ambice prodrat se z napůl undergroundové světa klidně až do popředí mainstreamové popové scény. Snad k tomu dojde dřív, než kapela definitivně ukončí svou činnost.

Beztíže jasně dokazuje, že Švejdík a spol. mají ještě hodně co říct ­– navzdory tomu, že sami tvrdí opak – a byla by velká škoda, kdyby si na to v budoucnu už nenašli čas.

Hodnocení: 80 %

Priessnitz - Mrzáci | Video: YouTube

autor: Jan Mazura | 10. 10. 2016

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama