Dvě roky nazpět v pražském SaSaZu i před necelým čtvrt rokem na pódiu festivalu Colours of Ostrava vystupoval Passenger (vlastním jménem Mike Rosenberg) sám, jen za doprovodu své šestistrunky. Tentokrát ve Velkém sále Lucerny mu kryla záda regulérní čtyřčlenná kapela. Sám v úvodu zmínil, že to pro něj není zcela běžná situace a že má se svými parťáky za sebou teprve několik málo vystoupení. Přestože díky barvitější instrumentaci dostal koncert nový rozměr, zachoval si charakter one-man show s jedinou zářící hvězdou u mikrofonu.
Recept Passengera, jak se dostat fanouškům pod kůži, se nijak výrazně neliší od jiných písničkářů. Vedle snadno rozpoznatelné barvy hlasu si získává fanoušky vtipem, otevřeností a hlavně přirozeností. Nezabýval se obvyklými otřepanými frázemi na způsob „řekni hej, řekni hou, teď zakřičí holky a teď zase kluci“ a namísto toho své písně barvitě prokládal tu vtipnými, jindy dojemnými příběhy o vzniku písniček a dalšími historkami ze svého života.
Publikum nejvíc rozesmál jeho zážitek z Dánska, kdy jej nejprve na rušném místě coby pouličního hudebníka chytla policie, načež odešel hrát jinam na odlehlejší místo, kde jej sice muži zákona neobjevili, jenže zároveň se dokonale ukryl i všem potenciálním posluchačům. Svým laskavým a nevtíravým humorem bavil dva a půl tisíce diváků od začátku do konce, ale jako mávnutím kouzelného proutku dokázal probudit i zcela opačné emoce. Ve chvíli, kdy na pódiu osiřel pouze s kytarou a procítěně se pokládal do každého jednotlivého tónu, dosáhla intimita vrcholu. Naprosté ticho, v němž by byla slyšet i padající gumička do vlasů, působilo ve vyprodané Lucerně bez nadsázky magicky.
Dvaatřicetiletý muzikant do setlistu rád zařazuje covery. Na dosavadní tour to byl třeba hit R.E.M. Loosing My Religion, tentokrát do kytary brknul více než padesát let starou klasiku The Sound of Silence z repertoáru Simona a Garfunkela a post-punkovou klasiku Love Will Tear Us Apart od Joy Division. Zazněla velká část materiálu ze zbrusu nového alba Young as the Morning Old as the Sea a samozřejmě nemohl chybět megahit Let Her Go, jenž mu dle jeho vlastních slov otočil život vzhůru nohama. Více než miliarda (!!) zhlédnutí na YouTube hovoří sama za sebe.
V úvodu byla řeč o publiku a právě empatie a po většinu času soustředěná pozornost diváků dotáhla celkovou atmosféru k dokonalosti. Když se Passenger před přídavkem odporoučel z pódia, doznívající refrén skladby Scare Away the Dark zněl sborovým chorálem až do té chvíle, než se muzikant opět vrátil na pódium. Čirá radost na obou stranách.
