Recenze: Na nové desce Tata Bojs se propojily tělo, duše, duch

Ivan Hartman Ivan Hartman
29. 12. 2020 11:52
V bookletu nového alba skupiny Tata Bojs pojmenovaného Jedna nula to vypadá jako tisková chyba. Z názvu Vlasní brácha však „t“ nevypadlo nedopatřením. Zpěvák a bubeník Milan Cais v této písni líčí, jak si z vlastního vlasu nechá vyrobit geneticky shodného bratra, který nebude „klon v porcelánu“, ale brácha „navlas stejný“.
Tata Bojs desku za deskou posouvají kolosem české pop-music.
Tata Bojs desku za deskou posouvají kolosem české pop-music. | Foto: Salim Issa

Jedno vypuštěné písmeno je při pouhém poslechu písně a bez znalosti tištěné verze textu nepostřehnutelné, na výslovnosti se rozdíl těžko pozná. Ovšem s hláskou "t" je to tentokrát podobné jako s aktuálním virem - nevidíme ho, protože se nechová jako slon v porcelánu, přesto ovlivnil úplně všechno. Připomíná pověstný pevný bod, který požadoval Archimedes, aby mohl pohnout zeměkoulí.

Tata Bojs své pevné body, které hýbou s celkovým vyzněním jejich nahrávek, nacházejí ve sloganech, verších, asonancích či rýmech, v nichž se bezelstná dětská hra autorů středního věku prolíná s vyspělou hříčkou - jako kdyby se ji učili u proslulého nonsensového básníka Emanuela Frynty, ale posunuli ji slovníkem 21. století.

Díky tomu je více než třicetiletá pražská kapela desku za deskou schopna pohnout kolosem české pop-music jako málokterá jiná. Novým albem Jedna nula se jí to opět daří, protože podobně jako jiskrné texty s názorem je na tom hudba.

Tata Bojs prostřednictvím textů zpívajícího bubeníka Milana Caise a baskytaristy Marka Huňáta už dlouho vnášejí do českého rocku drobnou literaturu. Nikoliv náročnou a složitou, ale prostou, chytrou, někdy tematicky závažnou. A zpívat třeba o tak seriózní a aktuální genetice jako ve Vlasním bráchovi se nevylučuje s nadhledem a vtipem, jakého dosahují.

Z mistrovství světa v písňovém sloganu by asi neodjeli bez medaile, kdyby tam nabídli ten ze svého hybridního disca kříženého s archaickým rockem, v němž hledají přesnou definici tance: "Tančím jak 220 Travoltů a dalších 60 herců." Posluchač z toho dostává horečku sobotní noci.

Skoro dadaistickou metodou zase vznikl text důrazně pochodujících Zvonů. Autoři z novin vystříhali fráze, které je zaujaly, potom je skládali k sobě a Cais je doplnil vlastním textem. Vznikl tak třeba slogan "Odfláknutý život Čechů / potřebuje novou střechu", který jako kdyby rozvíjel primitivnější, přitom tak výstižně uštěpačný šleh "Čechy chi / chi chi chi" ze skladby Národní, zařazené na předchozí, pět let starou desku nazvanou A/B.

Text důrazně pochodujících Zvonů vznikl skoro dadaistickou metodou. | Video: Supraphon

Další návaznost lze pozorovat třeba ve strojově dunící Holce z plakátu, která karikuje šidítko umělé krásy ("lež má krásné nohy"), podobně jako v orwellovské 2031 z alba Ležatá osmička, kde "člověk se nestará a najednou zjistí / že už mu vládnou jen vizážisti a fašisti". Ostatně i Vlasní brácha je tematicky příbuzný třeba se starší skladbou Homo demo, řešící božské stvoření "zkušebního" člověka i lidstva.

Když tedy do skladby Velký třesk, v jejíž druhé části hudba zní jako tajuplné signály z vesmíru, zakomponují Tata Bojs úryvky z komentářů starých, pravděpodobně dokumentárních filmů, působí to nejen jako půvabné retro.

Neřešitelné otázky typu "Snad nejdůležitějším úkolem, před kterým lidstvo stojí, je zjistit, odkud jsme přišli a jaký osud nás čeká" nebo "kam se lidstvo ubírá" - přičemž slovo "ubírá" se vytrácí v ozvěně -, vyslovené archaicky znějícími hlasy někdejších moderátorů, podtrhují existenciální podtón skladeb, které jsou přitom na povrchu zábavné.

Tata Bojs v písních dost filozofují na to, aby psali jednoznačné "hity zapomnění". Možná díky důkladně promyšleným maličkostem a atmosférou, které utkví v podvědomí, si kapela už dvě desítky let udržuje stabilně vysokou popularitu. Ta ji přivedla z klubů do velkých koncertních prostor.

Také desku Jedna nula plánují pokřtít příští rok na jaře v pražské hale O2 universum, pokud to dovolí pandemická situace.

Videoklip ke skladbě Kraftwerk in Saint Tropez z nové desky Tata Bojs. | Video: Supraphon

Z mnoha nových skladeb plyne náboj nostalgie. Tata Bojs už nejsou hudební progresivisté, jakými kdysi tak trochu byli, když začali vydávat v zásadě koncepční desky.

Na novince vytěžují sami sebe, dosavadní tvorbu, aniž by ale slevili z opravdovosti. Nadále zní ta dobrá, "ohraná" tatabojská písnička, jedna za druhou.

Obal desky Jedna nula.
Obal desky Jedna nula. | Foto: Supraphon

Famózně se povedla především ta nejnostalgičtější, Tajemství, v níž francouzsky hostuje Emma Smetana řekněme v roli šarmantní Jane Birkinové, která se konečně naučila zpívat. A ten nejbanálnější z banálních refrénů, jenž tu zní, se možná nakonec stane jedním z nejlepších, jaké kdy vznikly na slabiky la la la.

Milan Cais říká, že při vymýšlení desek mají písně Tata Bojs často různé verze - od akustické po elektronickou nebo symfonickou. "Někdy jim až dáváme zabrat. Ale nakonec se právě u toho ukáže jejich kvalita," vysvětluje, jak vznikají nahrávky kapely, jež nakonec zařadí na album pouze jednu z mnoha podob skladby, tu v danou chvíli nejlepší.

Na desce Jedna nula z množství pozoruhodných jednotlivostí nic nevyčnívá. Vše slouží celku. Skoro v duchu verše z textu písně 220 Travoltů: "na parketě tanečním - nečním". Různorodé výstřižky uspořádali Tata Bojs do sjednocené koláže, v níž všechny písně vzájemně navazují blízké vztahy zvláštního druhu. Podobně jako ve Velkém třesku, kde zpívají, že možná se propojily tělo, duše, duch.

Album

Tata Bojs: Jedna nula
Supraphon 2020

 

Právě se děje

Další zprávy