Recenze – Připravit celý projekt zabralo Miley Cyrus přes dva roky práce. Není divu, obsahuje třiadvacet písniček s celkovou stopáží přes devadesát minut (album si poslechněte ZDE). Materiál nelze označit jako revoluční, ale svou kvalitou předčí vše, pod co se Miley Cyrus zatím podepsala.
Práce začaly, ještě než dokončila své čtvrté album Bangerz. Znechucena vlastní popovou syntetičností oslovila ve snaze najít lidštější zvukové pojetí přátele z kapely The Flaming Lips a celou desku připravila společně s nimi. Chytré rozhodnutí!
Hned po prvních minutách poslechu si uvědomíme, že nám Cyrus předkládá svou verzi „Seržanta Pepře“. Rozpoznáme totiž snahu pojmout každý song experimentálně a především zcela jinak než ten předchozí. Zároveň si nelze nevšimnout určité vnitřní soudržnosti nahrávky a spřízněnosti skladeb.
Ač je koncepce podobná legendárnímu albu, kvalitou a nápaditostí se The Beatles nevyrovná. I tak ale přináší obstojný materiál. Vezmeme-li v úvahu zpěvaččino převážně teenagerovské publikum zvyklé na její silně mainstreamovou produkci, lze čekat, že názory však budou značně protichůdné.
(Mimochodem srovnání se známou beatlesovskou deskou určitě není zcela mimo. Cyrus loni spolupracovala na kompletní předělávce „Seržanta“, kterou připravili právě The Flaming Lips. Vlivu takové zkušenosti těžko unikla.)
Sama album popsala jako trochu psychedelické, i když stále ještě z popového světa. Tím potvrzuje silný vliv spřátelené kapely, jejíž hudba přesně taková je. Díky ní na albu uslyšíme více melodie či živé muzikality (Fweaky, I Forgive Yiew) a méně klišé. Elektronika a ruchy samozřejmě výraznou součástí zvuku stále jsou, ovšem mírou experimentu – uvážíme-li kategorii, v níž se pohybujeme – rozhodně překvapí.
Kdo přesně je autorem kterého nápadu, samozřejmě nevíme, ale písničky, v nichž cítíme větší vliv přizvaných hudebníků, se zdají být přirozenější, emocionálně silnější a zdaleka ne tak brakové jako předchozí tvorba Cyrus.
Její projev je dobrý, ačkoli se při zpěvu občas zbytečně pouští do vysoko položených melodií, které jejímu spíše hlubšímu hlasu nedají tolik vyniknout. Nelze také nezaregistrovat kadenci sprostých a nespisovných slov, a to jak v textech, tak přímo v názvech písniček. Často je nicméně používá v ironickém kontextu, jako třeba v případě BB Talk.
Miley Cyrus si za svůj nový bezejmenný počin zaslouží pochvalu. Zdá se, že konečně sebrala odvahu (a peníze) prezentovat svou skutečnou, alternativněji laděnou tvář. Ač album znamená odklon od těžce komerčního směru, doufejme, že se do budoucna odkloní ještě více a že to třeba zvládne bez cizí pomoci.
Asi bychom si to před pár lety nemysleli, ale z teprve dvaadvacetileté hvězdičky se opravdu nakonec může vyklubat zajímavá umělkyně s názorem, a to i přes sklony k pobuřujícímu chování. Ostatně ruku na srdce: která z výrazných hudebních osobností historie byla zcela normální a vyrovnaná?
Hodnocení: 80 %
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
