Mika nastoupil na pódium po krátkém sympatickém setu české poprockové formace Lake Malawi plný téměř dětinské radosti a s nasazením, které okamžitě rozpohybovalo celý sál.
Dvaatřicetiletý rodák z Bejrútu je ve vynikající formě. Bezchybně intonuje své falzetové i níže posazené party, hraje výborně na klavír, skáče i tančí jako malý kluk a především výborně baví. Jeho energie je vřelá a nefalšovaná, a tak mu k dokonalému ovládnutí publika stačí pouze oční kontakt, pár gest a několik vteřin.
Ve své show umně kombinuje několik složek. Pozitivní „sluníčkovost“, kterou možná odkoukal od Coldplay, umocňují velké nápisy Heaven či Paradise, stejně jako naivistická scéna připomínající pestrobarevnou pouť s několika pohyblivými atrakcemi.
Od Coldplay Mika převzal (nebo to bylo naopak?) i základní stavební kámen svého stylu: specifickou kombinaci taneční hudby a britského popu; nosné melodie na „tucavém“ podkladu. Průrazný rytmus se dříve nebo později objeví snad v každé písni, což po chvíli může trochu omrzet, ale alespoň nikdy neuspí.
Mikův projev nepostrádá ani jisté duchovno a hloubku. Teatrální začátek vystoupení před zataženou oponou měl skutečně charakter modlitby a i v průběhu koncertu zpěvák občas působil jako kazatel. Ať už jako katolický v hymnické Underwater, nebo jako baptistický v gospelově laděné písni, odzpívané od piana, na které všichni spoluhráči bubnovali paličkami. I tento aspekt koncertu přijalo české „neznabožské“ publikum více než vstřícně.
Není divu. Každý druhý návštěvník předem jako by věděl, co přesně čekat a jak se chovat – co zpívat, jak tančit, jaké gesto kdy ukázat, jaký transparent vztyčit nad hlavu. Mika do své hudby a videoklipů umí chytře vpasovat prvky, které pak dobře fungují na koncertech.
Přes dvě hodiny dlouhé vystoupení mělo neustávající drive, a to i přes to, že si zpěvák některé silné hity jako Grace Kelly, Talk About You či Last Party „vystřílel“ v první půlce. V repertoáru totiž nechyběly ani další zdařilé skladby – We're Golden, Good Guys, Love Today, Happy Ending či možná největší hit Relax, Take It Easy. Mika má zkrátka dost prostředků na to, aby si své publikum získal a nepřišel o něj. Činí tak navíc s radostí a upřímností, jaké v Česku i ve světě vidíme málokde.
Oproti zmíněným Coldplay, kterým už docházejí síly a spekulují a ukončení kariéry, je Mikova kariéra o deset let kratší a stále na vzestupu. Není pochyb, že jejich čelní pozici v britském popu časem zaujme právě on.
