Recenze: Mika přivezl do Prahy svůj cirkus. Skvělá show předčila loňský koncert v Ostravě

Jan Mazura Jan Mazura
26. 5. 2016 10:05
Na prvním vlastním českém vystoupení propagoval britský zpěvák Mika své čtvrté album No Place in Heaven, které vyšlo loni v červnu. Energií nabitá show v pražském Foru Karlín se však neomezovala jen na něj a přinesla i největší hity ze tří předchozích desek.
Mika
Mika | Foto: Profimedia.cz

Mika nastoupil na pódium po krátkém sympatickém setu české poprockové formace Lake Malawi plný téměř dětinské radosti a s nasazením, které okamžitě rozpohybovalo celý sál.

Dvaatřicetiletý rodák z Bejrútu je ve vynikající formě. Bezchybně intonuje své falzetové i níže posazené party, hraje výborně na klavír, skáče i tančí jako malý kluk a především výborně baví. Jeho energie je vřelá a nefalšovaná, a tak mu k dokonalému ovládnutí publika stačí pouze oční kontakt, pár gest a několik vteřin.

Ve své show umně kombinuje několik složek. Pozitivní „sluníčkovost“, kterou možná odkoukal od Coldplay, umocňují velké nápisy Heaven či Paradise, stejně jako naivistická scéna připomínající pestrobarevnou pouť s několika pohyblivými atrakcemi.

Od Coldplay Mika převzal (nebo to bylo naopak?) i základní stavební kámen svého stylu: specifickou kombinaci taneční hudby a britského popu; nosné melodie na „tucavém“ podkladu. Průrazný rytmus se dříve nebo později objeví snad v každé písni, což po chvíli může trochu omrzet, ale alespoň nikdy neuspí.

Mikův projev nepostrádá ani jisté duchovno a hloubku. Teatrální začátek vystoupení před zataženou oponou měl skutečně charakter modlitby a i v průběhu koncertu zpěvák občas působil jako kazatel. Ať už jako katolický v hymnické Underwater, nebo jako baptistický v gospelově laděné písni, odzpívané od piana, na které všichni spoluhráči bubnovali paličkami. I tento aspekt koncertu přijalo české „neznabožské“ publikum více než vstřícně.

Není divu. Každý druhý návštěvník předem jako by věděl, co přesně čekat a jak se chovat – co zpívat, jak tančit, jaké gesto kdy ukázat, jaký transparent vztyčit nad hlavu. Mika do své hudby a videoklipů umí chytře vpasovat prvky, které pak dobře fungují na koncertech.

Přes dvě hodiny dlouhé vystoupení mělo neustávající drive, a to i přes to, že si zpěvák některé silné hity jako Grace Kelly, Talk About You či Last Party „vystřílel“ v první půlce. V repertoáru totiž nechyběly ani další zdařilé skladby – We're Golden, Good Guys, Love Today, Happy Ending či možná největší hit Relax, Take It Easy. Mika má zkrátka dost prostředků na to, aby si své publikum získal a nepřišel o něj. Činí tak navíc s radostí a upřímností, jaké v Česku i ve světě vidíme málokde.

Oproti zmíněným Coldplay, kterým už docházejí síly a spekulují a ukončení kariéry, je Mikova kariéra o deset let kratší a stále na vzestupu. Není pochyb, že jejich čelní pozici v britském popu časem zaujme právě on.

 

Právě se děje

před 47 minutami

Hrad prohrál část sporu o majetkové přiznání Mynáře. Musí říct, zda ho kancléř odevzdal

Organizace Právo ve veřejném zájmu částečně uspěla ve sporu s prezidentskou kanceláří, po které se 4,5 roku domáhala informací o majetkovém přiznání kancléře Vratislava Mynáře. Soud pravomocně rozhodl o tom, že kanceláří musí organizaci poskytnout potvrzení o tom, kdy Mynář oznámení za rok 2013 odevzdal. Kancelář to odmítala s tím, že kancléř předal přiznání řediteli kanceláře jako soukromé osobě, nikoliv jako úředníkovi.

Organizace Právo ve veřejném zájmu podala správní žalobu poté, co od prezidentské kanceláře nezískala požadované údaje na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Domáhala se samotného majetkového přiznání a také sdělení, zda a kdy ho Mynář podal. Tuto informaci prezidentská kancelář podle soudu spolku poskytnout měla. Soudy však dříve daly zapravdu Hradu v tom, že prezidentská kancelář neměla povinnost přiznání zveřejňovat.

Zdroj: ČTK
Další zprávy