reklama
 
 

Recenze: Lucie Bílá nabírá nový dech. Na novince Hana přináší až nečekaně dobrou hudbu

Aktualizováno 14. 4. 2016 21:19
O desce Hana, oddělené od předchozí studiové Modi čtyřmi lety, hovoří tiskové materiály jako o „zásadním albu zpěvaččiny kariéry“ s nadstandardně „současným a odvážným popovým zvukem“. Ačkoli ke druhé charakteristice by se ještě hodilo dodat „ve zpěvaččině věkové kategorii“, nejsou tyto přívlastky daleko od pravdy.

Za tvůrčím přelomem Lucie Bílé stojí nepochybně také přelom životní – zpěvačka tento měsíc slaví padesátiny, jubileum, které na ni očividně má pozitivní dopad. Celkovou vnitřní změnu jako by signalizovala i vlastním křestním jménem v názvu nahrávky a přizváním o generaci mladších spolupracovníků.

Tím nejzásadnějším je producent a zpěvák Martin „Maxo“ Šrámek a jeho kolegové z bratislavského studia Littlebeat. Reputaci si získal za práci s americko-švýcarskou zpěvačkou Celeste Buckingham (která se ostatně v závěru tohoto alba sama mihne) a osvědčené postupy aplikuje i zde. Výraznou roli má také slovenská zpěvačka Katarína Knechtová coby autorka nebo spoluautorka několika písní.

Jedenáct skladeb ukazuje Bílou ve vynikající hlasové i životní formě. Elektronické podklady a mimořádně propracované vokály pak dokumentují její úspěšnou snahu být hudebně aktuální a vykročit z vlastního stínu. To vše je slyšet hned z úvodního energického singlu Tak mě tady máš, z balady V loužích nebo ze závěrečné Primadonny, míchající rock a r'n'b. Dvacet vteřin rapu hostující Celeste Buckingham zde mezi intenzivními slokami Bílé zcela zanikne.

Dva duety s anglicky zpívajícím producentem Maxem sice desce dodávají o něco světovější image, ale jinak ničím nepřekvapí. O to více proto zasluhuje vyzdvihnout fakt, že Bílá zůstala i v těchto skladbách věrná češtině. Přínos Maxe tkví zejména ve vytváření soudobě znějících groovů a umné práci s hlasovými stopami. K dosažení onoho „odvážného zvuku“ však desce chybí hutnější a originálnější využití doprovodných nástrojů. Hudební prostor je místy poněkud prázdný.

Povedené texty pocházejí téměř výhradně z dílny Petra Harazina a Štěpána Petrů, členů skupiny Nebe. Jejich vrcholem je již zmíněná píseň V loužích, poetikou připomínající kapelu Kryštof a dalších textově zdatné české kapely. (Podobnost to ostatně není náhodná, Richard Krajčo produkoval skupině Nebe první album.)

Hana je skutečně milým překvapením. Dá-li posluchač Bílé šanci přesvědčit ho o svých kvalitách a nepřistoupí-li k desce s předsudky, čeká ho příjemný zážitek. Úspěšná slavice rozhodně není na konci své kariéry, a pokud v nastaveném trendu bude pokračovat, může si získat ztracený respekt řady posluchačů a přesvědčit je, že si ocenění ve známé anketě opravdu zaslouží.

Hodnocení: 90 %

Lucie Bílá - Tak mě tady máš | Video: YouTube

autor: Jan Mazura | 14. 4. 2016 7:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama