Recenze – Ač se před pětadvaceti lety narodila v Londýně, z britské hudby toho v sobě kromě angličtiny a jisté kultivovanosti příliš nemá. To, co v sobě – a ve své jamajsko-řecké krvi – má, jsme v náznaku mohli slyšet na debutu Is Your Love Big Enough? z roku 2012 a v plné míře si můžeme vychutnat nyní.
La Havas však není žádná „folkařka“ a nezařadili bychom ji rozhodně ani do kategorie world music. Pravdou nicméně je, že příměsí uslyšíme na novince Blood mnoho.
I tentokrát písně stojí na citlivých textech a vpravdě žensky jemných texturách vybrnkávajících kytar, jež si zpěvačka sama nahrála. Sdělení či píseň jako takové jsou stále epicentrem jejího projevu, jen tentokrát více experimentuje. Kontrastní a košatá produkce, charakteristický element této nahrávky, stylizuje písně různě: do retro soulu, r'n'b či popu, vše navíc jak v elektrickém, tak více akustickém hávu.
První půlka alba je energičtější a s větším komerčním potenciálem. V úvodu ohromuje efektní singl Unstoppable se sebe-motivujícím textem, po němž následuje Green and Gold s obdobně hutnou basou a dunivým beatem, jak je známe z reggae. Nebude to náhoda – barvy v názvu částečně odkazují k jamajské vlajce. Skokem do šedesátých let je pro změnu What You Don't Do, okořeněná bohatou dechovou sekcí a s nápaditě pojatými slovy o lásce. Osmou dekádu a téma osamělosti připomene svými synteticky chladnými zvuky Tokyo.
I když refrény v Grow či Never Get Enough patří k nejnaléhavějším, druhá půlka desky se zvukově odlehčí. Zpěv je přirozenější a pojetí prostší. Možná proto, že už není třeba, aby slabší místa kompenzovaly tisíce dalších nástrojů. Například emotivní balada Wonderful s jednoduchými, ale chytrými rýmy je nejsilnější písničkou z celé nahrávky. Za srdce vezme i pěkně pojatá závěrečná ukolébavka Good Goodbye s decentními smyčci na pozadí.
Ať už šlo o záměr či nikoli, zní předchozí album jako nahrané v relativně prostých podmínkách. Díky jeho úspěchu bylo tentokrát možné dovolit si více, tedy zvukové pojetí skladeb propracovat do posledního detailu a lépe jej sladit s texty a atmosférou. Vše je více uhlazené a aranžérsky sofistikovanější.
Mladá Britka tedy po vřelém přijetí svého debutu neztratila hlavu a příležitost natočit velkolepě pojaté pokračování využila naplno a dobře. Bylo by proto skvělé, kdyby zůstala stát nohama na zemi i nyní. Úspěch Blood je totiž nevyhnutelný. La Havas je zdatná autorka s vlastním názorem a schopností ho neklišovitě předat. Doufejme jen, že originální způsob vyjádření a chuť experimentovat ji do budoucna nesebere komerční tlak.
Hodnocení: 95 %
