Jestliže se u nějakého domácího písničkářského debutu v dobré víře čekalo na to, že by se mohl stát něčím víc než nezáživnou potravou pro rádiové dramaturgy, pak jím je ten od zpěvačky Lenny. Dcera Lenky Filipové se po letech hudebního dospívání uvádí první dlouhohrající kolekcí Hearts, která obsah onoho přání nejenom splňuje, ale i překračuje.
Ještě v roce 2013 to přitom soudě podle dvou vydaných EP vypadalo, že se první deska tehdy devatenáctileté interpretky ponese především na vlně křehké klavírní melancholie a ostatní žánrová teritoria přenechá jiným.
O tři roky později je však téměř všechno jinak. Studium v zahraničí a vliv spolupracovníka a člena doprovodné kapely Ondřeje Fiedlera způsobily, že se k původnímu všudypřítomnému klavíru nově přidaly i kytary (v případě energické FUN. dokonce až s rockovou výbušností) a zvýšilo se tempo většiny skladeb. Album díky tomu získalo na pestrosti a ukazuje Lenny jako zpěvačku mnoha tváří.
Hearts stojí především na jednoduchých, chytře napsaných skladbách, jejichž jádro příliš neuhýbá z postupů klasického písničkářství. A klasický je i zvuk – interpretka se nepouští do žádných velkých experimentů, s nimiž by měla ambice posouvat hranice žánru. Co však jednotlivé hudební příběhy spojuje a vyvyšuje nad konkurenci, jsou silné melodie a zpěvaččin nezaměnitelný vokální projev.
Charismatický chraplák funguje ve všech polohách, pod nimiž ho mladá hudebnice ohýbá, a úspěšné jím tak protkává směsici nálad, které svým skladbám vtiskla. Bezostyšně baví v singlové Hell.o, uklidňuje v Stranger (In This World) a uvěřitelně dojímá v povedených baladách, jako jsou Ghosts nebo My Love. Že se v pomalejších písních Lenny cítí dobře, dokázala už na zmíněných dvou EP Fighter a All My Love.
Oproti nim však Hearts disponuje rozeznatelnější produkcí a především pak také větší vyspělostí, šikovně ukrytou za učesanějšími aranžemi. S nimi by klidně mohla dobývat i éter – přímo si o to říká hravá Standing At The Corner Of Your Heart, jež může díky vytleskávanému rytmu a použitému ukulele připomenout zpěvačku Debbi nebo (hlavně díky provolávanému Hey!) indiefolkaře The Lumineers.
Jedinou položkou nahrávky, kde snaha přiblížit se zpěvaččiným vrstevníkům vyznívá trochu naprázdno, je závěrečná Hladina. Nápodoba zahraničních vzorů, které momentálně s oblibou spojují rap a výrazný popový refrén, mezi ostatními písničkami trochu nechtěně trčí. Lence patří právě pouhý refrén a textově blábolivé skladbě (v čele s moudrem „život je balast, láska, porno a chlast“) dominuje hlavně Paulie Garand, jenž svým protějškům z ciziny nestačí.
Hearts má až na zmiňovanou poslední výjimku všechny atributy kvalitní desky. Je pestrá, nechybí jí nadhled, nebojí se posluchače bavit. Lenny zároveň velmi dobře ví, v jakých žánrech a polohách se cítí nejjistěji, a tomu také přizpůsobila svůj skladatelský talent. Zvuk nahrávky sice není nikterak progresivní, svou tradičností ale nijak neuráží.
Písničky si pro svůj drive a osobitost přímo říkají o živé provedení, kterému tato záměrná zvuková jednoduchost naopak může pomoci. Perfektní angličtina by navíc mohla z Lenny udělat atraktivní vývozní artikl, kterých česká scéna nabízí až zoufale málo.
Hodnocení: 80 %
