Recenze: Kryštof zkouší rehabilitovat Michala Davida, ale končí ve stejné pasti

Honza Vedral Honza Vedral
11. 10. 2021 11:54
Osmé album skupiny Kryštof připomíná pouťovou atrakci. Ve fosforeskujících kulisách ostravského „Halywůdu“, jak se deska jmenuje, zpěvák Richard Krajčo zve posluchače na dlouhou taneční jízdu. Ne každý na ni bude mít žaludek.
Kryštof na novém albu zbořili konzervativní kytarový zvuk, díky němuž z nezávislé havířovské kapely za 25 let vyrostl bezprecedentní stadionový trhák.
Kryštof na novém albu zbořili konzervativní kytarový zvuk, díky němuž z nezávislé havířovské kapely za 25 let vyrostl bezprecedentní stadionový trhák. | Foto: Petr Hrubeš

Stylová změna, ke které dospěla jedna z nejpopulárnějších kapel v zemi, byla patrná už z postupně zveřejňovaných singlů. Titulní Halywůd i koronavirová Hned teď (Pojď být světlometem) jsou v jádru optimistické taneční písně. A slogan „neboj, zas všechno v dobré se obrátí / Zahoď svůj strach, že slunce se nevrátí“ z druhé jmenované vystihuje náladu celé nahrávky. Kapela na ní pomyslně odkládá kytary a v tepu rovného tanečního rytmu se vrhá do syntetické hudby evokující 80. léta minulého století.

U někoho tak zavedeného, jako jsou Kryštof, to působí coby nečekaný úkrok. Je minimálně sympatické, že čtyřiačtyřicetiletý Richard Krajčo, autorsky podepsaný pod všemi 11 skladbami, se nesnaží opakovat zavedené modely.

Zbořit konzervativní kytarový sound, díky němuž z nezávislé havířovské kapely za 25 let vyrostl bezprecedentní stadionový trhák, vyžadovalo jistou dávku sebevědomí, které frontmanovi Kryštof nikdy nechybělo. Sám to ostatně vetkl do jednoho ze dvou „protestsongů“, jimiž dochutil cukrovou vatu nového alba. „Sebe nevzdám,“ popisuje v písni Chci žít svéhlavost, s jakou se přes všechny rady a názory okolí pouštěl do megalomanských plánů i nečekaných kroků. „Chci žít tak, jak chci sám / Pěšky jít až ke hvězdám,“ zpívá.

To, že výrazovým prostředkem se mu tentokrát staly prvky taneční hudby se základem v 80. letech, dává v kontextu současného popu logiku. Elektronickou nahrávku v tanečně-popové produkci vydají tento pátek i angličtí Coldplay, jimiž se Kryštof vždy inspirovali. Přímo pak ostravská kapela odkazuje ke kanadskému zpěvákovi The Weekndovi, který vzešel z nezávislé scény a loni se s diskotékovým albem After Hours stal jednou z nejposlouchanějších globálních hvězd.

Osmdesátky jsou zkrátka v módě. Jenže zatímco světová pop-music z nich čerpá také zvláštní melancholii či odosobněnost „strojové“ hudby a kontrast v ní dotváří emotivně podané texty o osobních nejistotách, přešlapech nebo hledání rovnováhy, Richard Krajčo s maximální přímočarostí „dává sázku na tvoji lásku“.

Titulní singl Halywůd z nového alba Kryštof. | Video: Universal Music

„Jeho“ 80. léta jsou veselá a bezstarostná jako Poupata, dobová spartakiádní hymna Michala Davida. Album Halywůd vdechuje nový život právě mottu českého hitmakera, že „každý chce žít nonstop, chce si prožít svůj discopříběh, svoji lásku z pasáže a mít svých pár přátel“.

V roce 2021 to Kryštof v písni Koupím celý vesmír shrnuje větou: „Vždyť je život party, já rozdávám karty, esa držím pod rukou.“

Koncentrací Krajčova bezbřehého optimismu a manifestem nového soundu je především skladba Vohul basy. V ní vzpomínání na mládí s plakáty kapely Depeche Mode, které stále visí na stěně, brutálně protíná dryáčnický refrén odkazující na Dalibora Jandu. „Rozpalme to pěkně za dne, ty vohul basy, ať klidně spadne dům, vzdor všem sousedům,“ lákají Kryštof na své hudební halli galli všeho, co se bude líbit. 

Na jejich diskotéce nechybí ploužák o lásce (Do nebe se propadám), chacharská fotbalová humoreska (Milan Baroš) ani sentiment v poslední Vánoční s Karlem Gottem.

Album uzavírá píseň Vánoční, kterou Kryštof natočili ještě s Karlem Gottem. | Video: Universal Music

Jsou to zručně napsané a přesně vystavěné songy, dozdobené efektní prací českých producentů Armina Effenbergera, Ondřeje Fiedlera, Lukáše Chromka, Ondřeje Žatkuliaka a anglického Yoad Neva. A nelze rozporovat, že úspěšný zpěvák, podnikatel, otec i manžel Krajčo je v téhle bezstarostnosti autentičtější, než kdyby se pokoušel vyvolávat duchy svých někdejších rozervaneckých písní.

Obal alba Halywůd.
Obal alba Halywůd. | Foto: Universal Music

Není důvod, proč by nové skladby neměly na stadionech fungovat a fanoušci si jejich nepopiratelnou chytlavost nezamilovali. Stejně jako u Michala Davida ale nad albem Halywůd zůstává viset věčná otázka: Proč někdo věnuje nezpochybnitelný talent něčemu tak pitomě podbízivému? V odlescích z diskokoulí to lze možná přehlédnout, ale albem Halywůd už Kryštof na své cestě ke hvězdám přestali otevírat zvuk tuzemského popu světu, jako se jim to mnohokrát podařilo.

Zamýšlený progres a uměleckou ambici v mezích žánru nahradila provinčnost. Z komerčních výsledků ani z hlediska hitovosti to patrné nebude, ve snaze znít jinak ale kapela natočila sice formálně dokonalou a perfektně zacílenou, ale z tvůrčího hlediska nejhorší desku své kariéry.

Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner.

Album

Kryštof: Halywůd
Universal Music 2021

 

Právě se děje

Další zprávy