reklama
 
 

Recenze: Korn stále ukazují svým nu-metalovým následovníkům záda. V Praze hráli až moc na jistotu

31. 3. 2017
Pražské Forum Karlín zažilo poslední březnové dny krušné chvíle. Dvě metalové akce ve dvou dnech, všeho všudy šest kapel převážně té nejtěžší váhové kategorie. Jako úplně poslední stanuli na pódiu Korn, aby znovu důrazně připomněli, že v nu-metalu stále nemají konkurenci.

Pětice z americké Bakersfieldu se k nám vrací často a podle slov bubeníka Raye Luziera, jediného "nepůvodního" člena kapely, hodně ráda. Není důvod mu nevěřit. Stačí se ohlédnout do koncertní historie Korn v Česku: 2005, 2007, 2009, 2011, 2012, 2013, 2016.

Pohnutka letošní show s pořadovým číslem osm byla vcelku zřejmá - seznámit fanoušky s aktuální (a výbornou) nahrávkou The Serenity of Suffering. A to byla vlastně jediná věc, která se toho večera nepovedla.

Na čtyři tisícovky lidí ve vyprodaném Foru Karlín čekaly dvě více než atraktivní předkapely. Večer plný drtivých podladěných kytar, valivého zvuku a upocených těl v publiku nekompromisně nakousl muzikantský "all-star team" Hellyeah a německá metalová četa Heaven Shall Burn. Obě party patří ke špičkám žánru a jejich koncertní bloky to jednoznačně potvrdily.

Korn v roce 2017 už sice u nás nepřitáhnou do haly deset tisíc lidí jako kdysi, ale na jejich kultovním statusu to vůbec nic nemění. Když publikum spustí hromový ryk už ve chvíli, kdy technik deset minut před koncertem nese na pódium pod plachtou schovaný stojan na mikrofon, jsou pryč jakékoliv pochybnosti. Že ti nejvěrnější čekali před halou už od dopoledne a během koncertu zněl z prvních řad text snad všech skladeb, ani není třeba dodávat.

Živá vystoupení Korn jsou pověstná zejména nefalšovaným nasazením a maximální koncentrací na koncertní výkon. Vokál Jonathana Davise v sobě stále nese onu pověstnou hrubost, surovost a zejména hluboce zakořeněný vztek a frustraci. Když sebou škube u mikrofonu a hřímá o svých démonech (a že jich není málo), působí, jako by se mu to všechno stalo teprve včera. Stejně neúnavně po celou dobu koncertu máchají dredatými hlavami oba kytaristé. To vše podle hesla "odehraj a prožij každý koncert tak, jako by byl tvůj poslední."

Extatickou atmosféru dokonal hutný, valivý, ale přesto čitelný zvuk a taktéž ostře pulzující bodová světla. V setlistu nabitém těmi nejklasičtějšími kousky jako Falling Away From Me, Freak on the Leach Blind, Y’All Want a Single nebo Somebody/Someone nechyběla tradiční připomínka One od Metalliky a taktéž krátký úryvek queenovské We Will rock You coby jakési intermezzo Coming Undone.

Korn i po čtvrtstoletí existence natáčejí skvělé desky, které ctí žánr, ale zároveň se nebojí vykročit z komfortní zóny (stačí vzpomenout na milovaný i zatracovaný elektronický The Path of Totality). Tím spíš je s podivem, že na turné k aktuálnímu albu hraje skupina pouhé dvě nové písničky. Příště méně na jistotu a více odvahy. A také ty pauzy mezi skladbami se s každým rokem trochu nepříjemně prodlužují…

Osmému koncertu Korn v Česku scházela větší přidaná hodnota, jinak ovšem kapela odehrála tradičně energický a výbušný set. Pokud si Jonathan Davis a spol. udrží formu a vystačí s dechem, uvidíme u nás podobně skvělých koncertů ještě hodně.

Hodnocení: 75 %

autor: Petr Adámek | 31. 3. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama