Recenze: Jamiroquai si zase potřebovali zablbnout. Hudebně se za sedm let nikam neposunuli

Jan Mazura Jan Mazura
7. 4. 2017 13:51
Britská kapela vydává po sedmi letech nové album Automaton, které přijede naživo představit i do Česka na hudební festival Colours of Ostrava. Hudebně nejde o žádné experimentování, skupina se většinu času drží poctivého muzikantství a nepodléhá producentským manýrám. Více v recenzi Jana Mazury.
Jamiroquai
Jamiroquai | Foto: Colours of Ostrava

Osmé album Automaton kultovní britské kapely připomíná, že to pořád ještě umí rozjet.

Z textů nového alba Jamiroquai je hned jasné, že frontman Jay Kay zestárl a že má rodinu. Od začátku si klade otázky, zda je na ten všechen humbuk spojený s novou deskou ještě připraven, vysmívá se povrchní mládeži (Nights out in the Jungle), slepuje porušené vztahy (We Can Do It), po chlapsku se vyznává z lásky ke svojí dceři (Carla) a od problémů současného světa utíká k pití (Dr. Buzz). Tvrdé drogy si ale drží od těla ("I don't need no vitamin.").

Na nebezpečí virtuální reality a světa přehlceného digitálními technologiemi odkazoval už jeden z prvních hitů kapely v roce 1996, Virtual Insanity. Toto téma se v Kayových textech opakovaně vrací a tentokrát na něj odkazuje i název alba, text titulní písně a klip. O stařecké hořekování tady tudíž úplně nejde.

Z hudby je tohle všechno jasné až zpětně. Za nepříliš velkým hudebním posunem od poslední Rock Dust Light Star z roku 2010 stojí patrně snaha sedmačtyřicetiletého zpěváka udržet se mladý a dokázat si, že to pořád ještě umí rozjet.

Jamiroquai se většinu času drží poctivého muzikantství a nepodléhají producentským manýrám. Skladby jako Cloud 9, Summer, Dr. Buzz nebo jediná skutečně kreativní Vitamin plují na vlnách skvělého retro disco-funku a acid jazzu. Nechybí typické smyčcové vyhrávky nebo rytmická kytara a vše je příjemně uhlazené. K textové i hudební vyprázdněnosti sklouznou jen výjimečně (Superfresh).

Část nového repertoáru je o něco elektroničtější a s citem obalená větším množstvím syntetických zvuků. Pokud mají zvláštní a posmutnělé harmonie, syrové syntezátory a nekompromisní beaty podtrhnout nebezpečí a chlad digitálních světů, pak se jim to daří velmi dobře. Díky proměnlivým náladám se písně navíc dají dobře odlišit.

Jamiroquai pokračují po dlouhé odmlce tam, kde přestali. Posunuli se nepochybně lidsky, jen hudebně zůstali stát na místě. Z desky Automaton je znát hlavně potřeba zase si po letech pořádně zahrát a zablbnout než vytvářet oduševnělá umělecká díla nebo hledat nové způsoby vyjádření. A to jim nemůže mít nikdo za zlé.

Hodnocení: 70 %

Jamiroquai - Automaton | Video: YouTube
 

Právě se děje

Další zprávy