Americký skladatel La Monte Young, který se narodil ve třicátých letech a svoje nejvýznamnější díla složil o tři dekády později, byl odstrkovaný i v kontextu tehdejší americké avantgardy. Zatímco jeho dobový souputník Philip Glass se postupem času vypracoval k pozici jednoho z komerčně nejúspěšnějších a nejuznávanějších skladatelů moderní klasiky, La Monte Young zůstává známý spíše jako další z mnoha jmen, především proto, že je jeho hudba o poznání radikálnější.
Jeho klíčové dílo, opulentní Well-Tuned Piano, se rozkládá na ploše šesti hodin, během kterých La Monte Young mučí svůj klavír takovou náloží not, až se celá kompozice slije do souvislé a koherentní zvukové krusty. Hudba bez ticha a bez pauz, hudba nikdy nekončícího proudu, se obecně označuje jako drone a v hierarchii západní tvorby patří až na špičku pyramidy: pro většinu lidí je neposlouchatelná.
Nebo, lépe řečeno, byla neposlouchatelná. Příběh bristolské dvojice Fuck Buttons, která v těchto dnech vydává svoji třetí dlouhohrající desku nazvanou Slow Focus, se dá číst také jako příběh změny posluchačských návyků západního publika. Jejich hudba, ačkoliv se to na první poslech nezdá, vychází totiž ze stejných principů, které načrtl třeba zmíněný La Monte Young nebo které v současnosti preferuje newyorský skladatel Phill Niblock. Základní strategií Fuck Buttons je vrstvení jediného tónu, který v různých obměnách používají znovu a znovu tak, aby vytvořili hřmotný zvukový materiál.
Fuck Buttons samozřejmě ve své tvorbě pracují i s ozvuky současné elektroniky a jejich energie je na první poslech spíš intuitivní než intelektuálně formulovaná, přesto je překvapivé, jak populární jejich skladby jsou. Režisér Danny Boyle si je vybral k zahájení olympiády v Londýně v loňském roce, letos zase Fuck Buttons vystoupili na slavném festivalu Glastonbury a o fanoušky se prali s The Rolling Stones. Bristolská noisová dvojice je široce přijímána, a to i přesto, že jejich aktuální deska nijak neslevuje z nároků na posluchače.
Slow Focus je na tom spíše naopak - jak napovídá název, vyžaduje soustředěný poslech a co nejlepší audio soustavu, která umí přenést atmosféru jejich pečlivě vybudovaných apokalyptických kompozic co nejdokonaleji. Fuck Buttons nově v některých skladbách používají elektronické beaty, které rovnou měrou čerpají z tradic starého hip hopu a z odkazu inteligentní elektroniky poloviny devadesátých let a s odstupem času se zdá, že právě tohle je ta složka, která jim chyběla k oslovení opravdu široké masy publika.
Hudba na desce Slow Focus je teď totiž nastavená přesně na současný vkus lidí, kteří v hudbě hledají opravdovou zkušenost. Je sice precizně vykonstruovaná, poctivou řemeslnost ale Fuck Buttons skrývají do závojů šumu a hluku, který tak přitažlivým způsobem evokuje syrovou práci náhody. Je energická a zároveň si zahrává s takovou porcí agrese, která ještě vyznívá pozitivně.
O skotské dvojici Boards of Canada se vypráví, že jsou schopní ujet stovky kilometrů jenom proto, aby si koupili starý syntezátor, na který potom zahrají několik sekund hudby. Fuck Buttons jsou na tom přesně opačně - nejsou fanoušci konkrétních nástrojů a ani je nebaví celé dny hledat ten správný zvuk. Když skládají, skládají dvě nebo tři hodiny denně, do studia přicházejí s prázdnou hlavou a improvizují zásadně společně. Možná proto si pro natáčení své třetí desky poprvé přizvali producenta - slavný DJ Andrew Weatherall je proslulý používáním vojenské hantýrky, kterou komanduje svoje klienty při natáčení a zdá se, že na Slow Focus se jeho rétorika nesmazatelně poznamenala.
Aktuální deska Fuck Buttons v něčem připomíná pochod armády - vojáci jsou ale zdecimovaní, chuť do boje proti soupeři u nich střídá chuť do boje proti sobě samému. Fuck Buttons na Slow Focus nevidí žádná východiska a sami přiznávají, že jde o jejich nejtemnější desku. Právě onu bezvýchodnost ale dokážou přetavit do zvláštního druhu energie, která elektrizuje davy. Přesvědčit se o tom můžete třeba 29. září, kdy Fuck Buttons vystoupí ve smíchovské MeetFactory.
Autor je hudební redaktor Českého rozhlasu Radia Wave
Fuck Buttons - Slow Focus (ATP Recordings 2013)
