Zatímco se jeho generační kolegové loučí se životem nebo alespoň se showbyznysem, osmašedesátiletý Elton John svou novou deskou Wonderful Crazy Night dává najevo, že do důchodu nemíří. A nejen to: dnes je v ideální pozici člověka s moudrostí starého muže, ale energií mladíka.
To první, čeho si posluchač na nové desce všimne, je jakýsi dotek lehké ruky, podobný tomu, jaký Elton John používal v první polovině sedmdesátých let. Však s ním také tehdy hrála velká část těch, kdo se podíleli na novém albu.
Stejnou éru připomíná veselá, svěží nálada skladeb ve středním a rychlejším tempu − počínaje prvním singlem Looking Up přes titulní píseň až k roztleskávané Guilty Pleasure.
Při ohlédnutí za pětačtyřicetiletou kariérou Eltona Johna ale do popředí vystupují především balady. Několik z nich dokonce patří k nejslavnějším poprockovým a popovým písním všech dob.
Podobné lze najít i na nové desce. Podtrhují pocit elegance, který je pro celou nahrávku Wonderful Crazy Night typický. Nejkouzelnější z nových balad je Blue Wonderful s vtipným odkazem na beatlesáckou Yesterday a Paula McCartneyho v textu.
Někdy Elton John sklouzne k patosu, který se nemusí líbit každému. Jenže právě v těchto polohách vyniká fakt, že John je nejen dobrý skladatel, ale též brilantní zpěvák.
Od britského rodáka, usazeného v americké Atlantě, se na jeho dvaatřicáté sólové studiové desce nedalo čekat nic nového. Elton John má vybroušený autorský rukopis, stálého textaře a snadno rozeznatelný hlas. Již roku 2001 albem Songs from the West Coast rezignoval na boj o hitparádové žebříčky. Od té doby natáčí desky spíš proto, aby sobě a svým příznivcům udělal radost.
Posledních patnáct let udržuje lehce nostalgický tón, autobiografické prvky v písních a na posledních albech také stále častější poklony těm, které v životě obdivoval. Například roku 2010 spolu se svým vzorem Leonem Russellem natočil úctyhodné album Union.
I na novince Wonderful Crazy Night je pocta zpívajícímu hrdinovi − píseň o tom, jak do nebe přišel obskurní a excentrický gospelový zpěvák Elder Utah Smith z americké Louisiany, jeden ze zapomenutých otců rock'n'rollu. Eltonu Johnovi byl nepochybně blízký i tím, že podobně jako on pro svou pódiovou image využíval roztodivné druhy brýlí a převleků. Elder Utah Smith zásadně vystupoval se dvěma bílými papírovými křídly na zádech − a právě s nimi přišel do nebe.
Elton John je z generace písničkářů, která se neohlížela na styly a vytvářela si vlastní hudební jazyk, v němž byl přítomen rock'n'roll, soul, blues, gospel, country, kabaret nebo irské a anglické lidové písně. Proto se také Eltonovi dobře spolupracuje s producentem T-Bonem Burnettem, významným představitelem eklektického přístupu, pro nějž se v posledních letech ujal název americana.
Wonderful Crazy Night je už jejich třetí společná deska v řadě a Burnett si s ní poradil podobně jako s předešlými. Do popředí zvuku vysunul košatý, až hyperrealisticky znějící Johnův klavír, a kde se dalo, pomáhal budovat aranžmá na kombinaci klavíru a varhan. Ty už od šedesátých let vytváří vznešenou, s trochou nadsázky až duchovní atmosféru, jež Johnovým deskám sluší.
Přinejmenším v novém tisíciletí jeho alba v mnoha okamžicích gradují skoro jako v gospelu.
Novinka Wonderful Crazy Night drží pohromadě jako celek, třebaže obsah písní nemá společného jmenovatele. Je to různorodá kolekce témat minulosti a současnosti, kterou spojuje osobnost protagonisty. Moderní studiová technologie dokáže mnoho, ale srdce do písní uměle dodat nemůže. To naopak umí Elton John.
