Recenze - Koncept je jednoduchý. Tři cédéčka, každé obsahuje patnáct skladeb a má svůj název – Singly, Ploužáky, Nářez. To napovídá, co se na nich nachází. Jde skutečně o masivní průřez celou diskografií, navíc v hezkém provedení. Stále se nelze zbavit dojmu, zda to vše bylo nutné.
Platinová kolekce, to je honosný název. Na tuzemském trhu pod touto nálepkou vychází několik kompilací ročně a stala se z toho jakási edice napříč vydavatelstvími. Divokej Bill stál vždy hlavně na živém hraní, a to do takové míry, že na něj část českého festivalového publika začala být alergická.
Singly jako Plakala nebo Čmelák se staly symbolem vesnické diskotéky, kde na parketu schnou rozlité fernety a vy se nohama lepíte k podlaze, Znamení zase rádia točila do zblbnutí tak mocně, že stačí říct jen ten název písně a už vám v hlavě naskočí úvodní melodie. I teď, po letech. A přesně všechny ty odrhovačky nyní vycházejí v jednom balení.
Bezpochyby na vydání svou roli hrají Vánoce, platinová kolekce Divokýho Billa prostě pod stromečkem fanouška potěší už pro to provedení, držet box v ruce je radost. Jenže nenabízí vůbec nic navíc, pokud nepočítáme pár raritních fotek v bookletu. Jsou to zkrátka vyzobané studiové nahrávky, a byť má kompilace koncept, zoufale jí chybí nějaký bonus. Živák, starý demáč, DVD s klipy.
Co do obsahové hutnosti tak stále vede původní bestofka z roku 2011, protože Billové jsou sice hitmakeři, ale pětačtyřicet jich prostě na kontě nemají a proposlouchat se platinovou kolekcí je nadlidský výkon.
Je to zkrátka velké sousto z přežvýkaných (rozuměj pro mnohé proklatě oposlouchaných) surovin. Na druhou stranu se asi málokdo bude cítit ošizen. Platinová kolekce Divokýho Billa je vyčerpávající, poctivá a nechybí skutečně žádná zásadní skladba. Že je z ní cítit kalkul trhu a člověk by raději kapelu viděl ve studiu pracovat na novém materiálu, je druhá věc.
Na finální otázku, zda desku koupit, či ne, není jasná odpověď. Fanoušci už doma všechny skladby mají na starších deskách a nic nového jim kompilace nenabízí. Kdo je však Divokým Billem nepolíben a chce mít doma v archivu alespoň základní průřez současným českým mainstreamem, pro něj je platinová kolekce vynikající volba. Jde skutečně o Divokýho Billa „v kostce.“