Recenze: Dekadence The Afghan Whigs zraje do krásy

Karel Veselý Karel Veselý
6. 5. 2017 3:00
V 90. letech nezněli The Afghan Whigs jako žádný z jejich současníků a i o čtvrtstoletí později se pohybují ve své vlastní lize. Nové desce In Spades dominují dekadentní, smyslné a možná i trochu lascivní melodie zabalené v uhrančivě noirové estetice.
Video:

Hudební žánry se obvykle vrací ve dvacetiletých cyklech a splývají se střídáním generací. Podle této rovnice se měl v naší dekádě na výsluní znovu objevit grunge. Mohutná vlna z počátku devadesátý let sice pořád vrhá na současný rock mohutný stín, comeback se ale jaksi nekoná. Žánroví klasikové se připomněli reedicemi a vzpomínkovými šňůrami, nic zásadního se ale nestalo.

Jestli je dnes z devadesátkové generace někdo aktivní a i po čtvrtstoletí pořád přichází se zajímavou hudbou, pak je to určitě Greg Dulli. Člen skupin The Twilight Singers a The Gutter Twins (s Markem Laneganem) se nedávno rozhodl obnovit svou kultovní kapelu The Afghan Whigs, jež patřila na začátku deváté dekády do okruhu kolem zásadního seattleské labelu Sub Pop.

Jejich desky jako Congregation, Gentlemen nebo Black Love se honosily špinavým zvukem a syrovou energií, ale z grungeové vlny je vydělovala láska k černošskému soulu a R&B. Dekadentní, smyslné a možná i trochu lascivní melodie zabalené v uhrančivě noirové estetice dominují i jejich nové desce In Spades.

Pauza, která není slyšet

The Afghan Whigs se vrátili před třemi lety s nahrávkou Do to the Beast. Šestnáct let, které desku dělily od předchozího počinu 1965, ale kapele nijak neublížilo. Temná melancholie s podtóny podivných deviací vlastě zněla od dvě dekády staršího Dulliho ještě o něco uvěřitelněji než předtím. In Spades jde ještě o kousek dál - The Afghan Whigs se tady zbavují tradiční písničkové struktury a každou píseň staví jako mikrodrama s Dullim u mikrofonu v hlavní roli.

The Afghan Whigs: In Spades

Vydal Sub Pop, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 85%

Teatrální úvod obstará skladba Birdland se smyčci a gospelově klenutou melodií, následující Arabian Heights posluchače vede do temné spirály sexu a drog, z níž už ale nevede cesta ven. Klipový singl Demon in Profile si pohrává s temnými stránkami duše, vrcholí ale mohutnými dechy, které jako kdyby zavrhovaný chtíč oslavovaly či ho rovnou chtěly vypustit na svobodu.

Light as Feather koketuje s funkem, ovšem vrchol přijde stylově až v závěru - v klavírní baladě I Got Lost se Dulli vyrovnává se smrtí svých hrdinů Bowieho a Prince i diagnózou kytaristy Davea Rossera, jemuž doktoři našli neoperovatelný nádor tlustého střeva. Srdceryvná píseň pak plynule vklouzne do závěrečné Into The Floor, kde uhrančivé smyčce dokreslují Dulliho procítěný vokál.

V deváté dekádě nezněli The Afghan Whigs jako žádný z jejich současníků a i o čtvrtstoletí později se na In Spades pohybují ve své vlastní lize. Vlivy "černých" žánrů jsou v dnešním popu neoddiskutovatelné a Greg Dulli a spol. jsou pořád jedineční v tom, jak umí jejich silné emoce spojit se špinavými rockovými riffy. A to bez nadbíhání kýči či slepého vykrádání.

Jejich pražský koncert, na který dorazí v rámci aktuálního světového turné 8. srpna do Lucerna Music Baru, tak bude mít rozhodně daleko k nostalgické seanci. The Afghan Whigs s léty zrají do krásy.

 

Právě se děje

Další zprávy