Recenze: Chinaski stárnutí sluší. I z obyčejného koncertu vykouzlí hudební zážitek

Petr Adámek Petr Adámek
3. 12. 2015 9:42
Chinaski už si nemusejí nic dokazovat. Jejich fanoušci přesto dokazují jim samým, že o ně stále stojí. Možná i proto přibyly k vyprodanému Foru Karlín dva další termíny. Zaznělo kompletní nové album Rockfield i největší hity z desek minulých. „Byl to vlastně vcelku obyčejný a všední koncert, zároveň srdečný, neškrobený a poctivě odehraný,“ píše v reportáži Petr Adámek.
Michal Malátný (Chinaski)
Michal Malátný (Chinaski) | Foto: ČTK

Praha – Zhruba před rokem se sestava kolem Michala Malátného vytasila se zmíněnou „comebackovou“ deskou Rockfield, půl roku předtím se kapele podařilo vyprodat O2 arenu. Vystoupení v největší české hale, kam se tehdy nacpalo šestnáct tisíc lidí, znamenalo pro Chinaski koncertní vrchol, kde ze sebe přinejmenším po technické a vizuální stránce vymáčkli naprosté maximum.

Během letošních předvánočních koncertů se tak mohli s klidem vrátit ke spořejší produkci a soustředit se o to víc na samotnou hudbu.

Zády ke svým zádům, tedy motivu obalu jejich posledního alba, nejprve tuto nahrávku přehráli v celé její kráse od první do poslední písničky. Chyběla jen seriálová Víno, kterou si lišácky nechali na závěr celého setu. I naživo se potvrdilo, že kapele stárnutí sluší a stále silnější známky sentimentu a nostalgie se do tvorby proplétají přirozeně.

Mezi dojáky jako Každý ráno nebo Až nebudu se pak vyjímá skutečný Doják, ostrá obžaloba praktik v bulvárním tisku. „S bulvárem máme skvělé vztahy. My ho nekupujeme a on o nás nepíše,“ dodal lakonicky Malátný.

Další trefná a stále aktuální hláška předcházela i písničku Stížnost: „Tahle věc je o našem národním sportu. Ne, není to pití vína. Ani piva. Není to o fotbale ani o hokeji. Je to o stěžování.“ Nenucené hlášky pokračovaly i dále. „Občas nám to vyčítají, ale my se o lásce zpívat nestydíme. I další skladba bude o lásce,“ pronesl tajuplně Malátný. Těm cyničtějším v sále možná naskočil na mysl jadrný kousek Punčocháče, řeč byla ovšem o lehce patetické odrhovačce Hlavolam.

Právě Punčocháče přišly na řadu vzápětí. Tahle věc údajně v setlistu nikdy nechyběla, počet repríz tak dosahuje čísla kolem 1200. I tak ji Chinaski hrají s dostatečnou vervou a s refrénem „Kdybych to tušil, že je to poprvé, tak bych tolik nepospíchal. Kdybys tolik nepospíchal, sundala bych si punčocháče“ jim s radostí pomohla mužská, resp. ženská, část publika.

Jednu skladbu si s Chinaski zabubnoval britský producent poslední desky Greg Haver, Malátným familiérně představen jako Řehoř Oves, své čtyři minuty slávy si užila i členka jejich fanklubu, která měla tu čest zapět před zaplněným Forem Karlín Dobráka od kosti. Ze starších kousků nechyběl Tabáček, Drobná paralela, Vrchlabí nebo Rádio Bubeneč a namísto pohádky na dobrou noc znělo halou rozverné „ty kurvo zkurvená“ coby epický závěr Vinárny u Valdštejna.

Byl to vlastně vcelku obyčejný a všední koncert, zároveň srdečný, neškrobený a poctivě odehraný. A to stačí.

Hodnocení: 70 %

 

Právě se děje

Další zprávy