RECENZE Blur zakončili svou ságu nenápadným happy endem

Karel Veselý
5. 5. 2015 12:00
Recenze nové desky The Magic Whip, kterou britská kapela Blur vydává po 12 letech.
Kapela Blur
Kapela Blur | Foto: ČTK

Recenze – Současná spirála retrománie dovoluje, aby se na pódia před fanoušky vracely všechny kapely, které v minulosti zaznamenaly nějaké úspěchy. Natočit po letech znovu další desku a vyloženě se neztrapnit, to je výkon, ke kterému je potřeba víc než jen polechtání nostalgie zástupu pamětníků.

Damon Albarn to určitě moc dobře ví, a ačkoliv první koncertní comeback jeho Blur se odehrál už před dlouhými šesti lety, nové desky jsme se dočkali teprve na konci dubna. Po letech pokusů, omylů, zrušených nahrávacích sessions a dušování se „že už nikdy“ je tady nakonec The Magic Whip - první deska britpopových legend po dvanácti letech.

Obal desky The Magic Whip od kapely Blur
Obal desky The Magic Whip od kapely Blur | Foto: Blur archiv

Celých šestnáct let je to navíc od okamžiku, kdy Blur vydali desku natočenou celou v původní sestavě i se zakládajícím členem a klíčovým autorem hudby - kytaristou Grahamem Coxonem. Během příprav poslední desky Think Tank z roku 2003 se totiž Coxon se zbytkem kapely rozhádal, a tak je slyšet jen v baladě Battery in Your Leg. S odstupem času můžeme říct, že deska zněla víc jako úvod k následným Albarnovým sólovým projektům (Gorillaz, The Good, Bad & Queen, Mali Express) než jako regulérní studiovka Blur a zařazení jediné společné skladby s Coxonem na samotný závěr Think Tank pak mělo být nejspíše symbolické rozloučení s kapelou, která dominovala britské kytarové hudbě celá devadesátá léta.

Jenže úplný konec to nakonec nebyl. V roce 2009 se kvarteto znovu sešlo na dvou triumfálních koncertech v Hyde Parku a o rok později vydali nový singl Fool's Day, kvůli kterému během Dne hudebních obchodů čekali fanoušci před obchody od brzkých ranních hodin.

Blur - Fool's Day | Video: YouTube

Blur v sobě vždycky měli něco magického - naplňovali bowieovskou tradici rockových experimentátorů z uměleckých škol, ale zároveň s neuvěřitelnou lehkostí chrlili jeden rádiový hit za druhým - There's No Other Way, Girls & Boys, The Universal, Song 2 a další a další se zaryly pod kůži devadesátkové generace, a jak moc Britům Blur chybí, musely ukázat až hubené roky nového tisíciletí. Nikoho podobně dominantního britská rocková scéna posledních patnácti let už nevyprodukovala. Že „to“ v sobě Albarn a spol. ještě pořád „mají“, ukázal třeba další singl Under the Westway / The Puritan z července 2012, pravděpodobně zrozený na jedné z nahrávacích sessions z přelomu dekády. Kolik podobných pokusů bylo, se už asi nikdy nedozvíme, pak ale přišel květen 2013 a na poslední chvíli zrušený japonský festival Tokyo Rocks Music, díky němuž si Blur mohli prodloužit pobyt v Honkongu o pět dní. Jak lépe je využít než společným nahráváním.

Hongkongské inspirace

Blur v Honkongu rychle zabukovali studio a vznikl materiál, který položil základy k nové desce. Albarn sice její existenci ještě chvíli vehementně popíral a naplno se vrhl do svého sólového projektu s albem Everyday Robots. Nicméně pod rukama Grahama Coxona a producenta Stephena Streeta (natočil s Blur kvarteto nejslavnějších desek v devadesátkách) se už tehdy rodila deska, o níž jsme si už mysleli, že se jí nikdy nedočkáme. Albarn si pak ještě jednou zaletěl pro inspiraci do Asie, dopsal texty a dotočil vokály a bylo hotovo. Albový comeback milovaného kvarteta už nemohlo nic zastavit.

The Magic Whip je tak vlastně ideální labutí píseň kapely, která se rozhodla sama sobě i svým fanouškům splatit dvanáct let starý dluh spojený s rozpačitým odchodem ze scény. Kéž by všechny do krve rozhádané kapely dospěly ke stejnému šťastnému happy endu jako Blur.

Kapely s comebackovými deskami často dělají chybu, když předstírají, že se od jejich - často dekády - vzdáleného rozpadu zastavil čas, přesně jak by si to přáli jejich nejvěrnější fanoušci. Blur nic takového nedělají a The Magic Whip je o dost jiné album než ta, která kapela natáčela před rozpadem. Místo Albarna je teď překvapivě tahounem Coxon, a i možná proto Blur zní nejvíc jako kapela (ve smyslu organické jednotky) od eponymní „americké“ desky z roku 1997. Materiál se zrodil ze společného jamování, a proto nečekejte přímočaré hity. Blur působí dojmem, že nemusí nikomu nic dokazovat a z písniček jako Go Out nebo Lonesome Street čiší stejná lehkost jako z jejich prvních desek Leisure a Modern Life is Rubish, kdy si ještě nekomplikovali tvůrčí proces takovými bizarními nápady, jako je třeba natáčení s klubovým producentem Fat Boy Slimem.

Nejvýraznější změnou z kvarteta rozhodně prošel frontman Damon Albarn - ze sebevědomého rozjíveného páska raných desek a rozervaného melancholika těch pozdějších vyrostl během pauzy Blur v dospělého pozorovatele mumraje globalizovaného světa, který si pod sebou blahosklonně podřezává větev. V There Are Too Many of Us zpívá o klaustrofobii a pocitu vykořenění, který spojuje atomizovaná individua vyráběná civilizací. (Píseň inspiroval vloni v prosinci incident s mužem, který v Austrálii držel rukojmí v obchodě s čokoládou.) V New World Towers nebo Lonesome Street pak bloumá megapolí (ať už je to Los Angeles nebo Hong Kong) a medituje o lásce.

Splacený dluh

Stopy starých Blur se ale dají na nové desce také najít. V ironickém pijáckém pokřiku „I'm going to the local“ z refrénu skladby Go Out zní ozvěna z prázdninové hymny Girls & Boys s podobně sarkastickým vyzněním. Rozmazaná Thought I Was a Spacemen pro změnu připomíná psychedelické období z alba 13 a skvěle definuje žánr „sci-fi folk“, jak nový materiál popsal při ohlašování desky Graham Coxon.

Blur - There Are Too Many of Us | Video: YouTube

Na to, jak moc a jak dlouho se o plnohodnotném comebacku Blur spekulovalo, je The Magic Whip (název je hříčka, která odkazuje jak na zmrzlinu, čínský ohňostroj i politickou agendu) vlastně celkem nenápadná deska, kterou určitě nečekají platinové prodeje. A i jindy kapele velmi nakloněná ostrovní kritika v průměru častuje desku uctivými osmi z deseti. Spojit album s jedním konkrétním pocitem a inspirací z necelého týdne v čínské pobřežní megapoli se ale vyplatilo – místo překomplikovaných alb 13 a Think Tank si tady Blur hlavně užívají, že zase můžou hrát spolu nové písničky. Hitů už udělali v minulosti dost a tady nemusí absolutně nic dokazovat.

Damon Albarn má zase spousty dalších plánů - Jamie Hewlett nedávno potvrdil, že bude nová deska Gorillaz a ke slyšení prý bude i na novince hiphopových legend De La Soul a další pokračování Blur (když si odmyslíme koncerty) je tak vysoce nepravděpodobné. The Magic Whip je tak vlastně ideální labutí píseň kapely, která se rozhodla sama sobě i svým fanouškům splatit dvanáct let starý dluh spojený s rozpačitým odchodem ze scény. Kéž by všechny do krve rozhádané kapely dospěly ke stejnému šťastnému happy endu jako Blur.

Blur: The Magic Whip. Parlophone/Warner, 2015. Celkový čas: 51 min.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Komise: Obětí církevního sexuálního zneužívání může být ve Francii od roku 1950 až 10 tisíc

Obětí církevního sexuálního zneužívání může být ve Francii od roku 1950 až 10.000. Aktualizovaný odhad dnes podle agentury AFP zveřejnila komise, která problematiku zkoumá. Nezávislou komisi pro sexuální zneužívání v církvi (Ciase) v roce 2018 zřídila katolická církev v reakci na sérii skandálních odhalení sexuálního zneužívání ve Francii i ve světě. Komise v polovině minulého roku odhadla počet obětí na nejméně 3000, což dnes její předseda Jean-Marc Sauvé označil za "jednoznačné podhodnocení".

Komise na více než rok zřídila telefonní linku pro hlášení sexuálního zneužívání, na kterou se za tu dobu obrátilo 6500 obětí či svědků těchto násilných činů. V polovině telefonátů se jednalo o případy z 50. a 60. let minulého století, útokům častěji čelili muži a 87 procent volajících bylo v době zneužívání nezletilých, zveřejnila loni na podzim Ciase.

"Zdaleka ale nejde o všechny", upozornil dnes Sauvé. "Zásadní otázkou zůstává, kolik lidí se ozvalo. Deset procent, pět procent, méně?" dodal.

"I když je 10.000 hodně, jsme stále daleko od pravdy," komentoval nový odhad Jean-Pierre Sautreau, jež stojí v čele organizace sdružující oběti církevního zneužívání v západofrancouzském departementu Vendée. "Skutky jsou často datovány do 50. let minulého století a ti lidé již zemřeli, nebo je jim přes 80 a už o tom nechtějí mluvit," vysvětluje.

"Je to vrchol ledovce, je to rozhodně mnohem více," domnívá se rovněž Véronique Garnierová z jiného sdružení obětí.

Zpráva komise má na podzim představit celkovou diagnózu problematiky a vysvětlit, jak se církev do situace dostala. Instituce mají následně navrhnout podobu odškodnění obětí. Podle Sauvého však trauma obětí nevyřeší pouze odškodnění finanční, "obzvlášť v případě, že by jej doprovázel příkaz mlčet".

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Grammozis se stal pátým trenérem fotbalistů Schalke v sezoně

Novým trenérem fotbalistů Schalke 04 se stal Dimitrios Grammozis. S klubem z Gelsenkirchenu, který už má jen minimální šance na udržení v první lize, podepsal dva dny po odvolání kouče Christiana Grosse smlouvu do roku 2022. Ve funkci by měl podle médií zůstat i v případě sestupu.

Dvaačtyřicetiletý Grammozis byl bez angažmá od loňského léta, kdy skončil u druholigového Darmstadtu. Na lavičce Schalke je už pátým koučem v aktuální sezoně, před ním se u týmu vystřídali David Wagner, Manuel Baum, Huub Stevens a naposledy Gross.

Premiéru s mužstvem absolvuje v pátek v duelu s dalším kandidátem na sestup Mohučí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy