Ústřední dvojici kapely Blondie - zpěvačce Debbie Harryové a kytaristovi Chrisi Steinovi - zjevně docházejí tvůrčí síly. Na novinku Pollinator totiž napsali jen dvě písničky.

Potřeba stále tvořit i kolem sedmdesátky je však přiměla k relativně nevšednímu kroku. Formou regulérního výběrového řízení navázali spolupráci s řadou nových, širší veřejnosti v podstatě neznámých autorů a každý připravil po jedné skladbě.

K těm, o kterých alespoň hudební fanoušci slyšeli, patří kytarista The Strokes Nick Valens spolu se zpěvačkou a textařkou Siou. Jejich povedená Best Day Ever připomíná raného Davida Bowieho a ostatně i raný new wave punk Blondie. Johnny Marr, další z autorů, hrál na kytaru s The Smits zpěváka Morrisseyho. Na desku přispěl o něco slabší písní My Monster v duchu osmdesátkového disco-rocku.

V případě autorsky silných Blondie jde o poměrně nezvyklý způsob, jak pokračovat v činnosti, nicméně výsledek nese ovoce. Deska Pollinator patří k tomu lepšímu, co od roku 1997, tedy ve druhé etapě své existence, vytvořili.

Na minulém albu experimentovali s elektronikou, materiál na své jedenácté desce ale obalili opět charakteristickým punk-rockovým zvukem. První trojice songů Doom of Destiny, Long Time a Already Naked tak svou energií, silnou melodií a košatým zvukem kytar i kláves naláká k poslechu celého alba.

Kam se to řítíme? ptají se Erasure

To Britské synth-popové duo Erasure, které spoluzakládal Vince Clarke, někdejší člen Depeche Mode, si novou desku World Be Gone přichystalo zcela svépomocí.

Takhle zní noví Erasure

Texty, nebo snad spíš lamenty, připomínají, jaký vliv mají naše dnešní činy na budoucnost. Řeč je o politice, péči o planetu, ale třeba i o právech gayů - komunity, která zpěváka Andy Bella dodnes vnímá jako svou ikonu.

Spíš než taneční beat a syntezátorové plochy v podání Bellova letitého hudebního souputníka Clarkea je středobodem alba Bellův vokál. Písně Be Carefeul What You Wish For, A Bitter Parting nebo Oh What a World sice na první poslech neroztančí, melodie a sugestivní sdělení ale v hlavě utkví.

"Už dávno jsme ztratili sílu, jen sklízíme, co jsme zaseli. Klidně se schovejte za  falešná slova, ale jen si tím omlouváte svou slabost," zpívá dvojice v Oh What a World.

Erasure na novince zvážněli, zvolnili a rozhodli se, že ke globálním problémům řeknou své. Koncepci desky nenarušují ani dvě slabší "odrhovačky", které album ohraničují: pokus o letní hity s tisíckrát zopakovanými slovy "love" a "baby" holt vychází málokdy.

Je příjemné vidět, že i zacházející hvězdy na stará kolena objevují nové kreativní procesy a otevírají témata, kterých se dřív dotýkaly jen zlehka. A že pořád dokážou přinést hudbu, která stojí za poslech.