Když se Ben Cristovao v roce 2009 umístil sedmý v soutěži Česko Slovenská SuperStar, s vycházející hvězdou zdejšího popu se začal rodit i nový žánr, respektive nová hudba pro mladé. Ti byli do té doby odkázáni na zaměnitelné boybandy nebo sólisty, kteří zpívali texty protřelých autorů. Najednou se v televizi zjevil dvaadvacetiletý kluk, jenž působil a mluvil naprosto přirozeně.
V populární talentové soutěži chtěl původně jen tančit. Že bude muset zpívat, se dozvěděl až při čekání na casting. Přesto se rozhodl frontu vystát a něco předvést. Bezprostřednost mu zůstala dodnes a cítit byla také z jeho sobotního koncertu v pražské O2 areně.
S úderem osmé hodiny se téměř vyprodaná hala poprvé rozkřičí, zatím ještě do tmy. Další aplaus přichází na vyzvání. "Přichází kapela, udělejte bordel, ať vás slyší," volá ze zákulisí protagonista večera. Muzikanti se chopí nástrojů a Ben Cristovao vstupuje na scénu s čerstvým sestřihem. Pronikavě červené vlasy upravené nakrátko doplňuje bílé sako s rameny posázenými blyštivými diamanty. Dav propadá euforii.
Světla se rozžehnou s prvními tóny písně Prší, prší, jíž začíná i nedávné album Protenkontrast. Zatímco to stojí převážně na elektronických beatech a zvucích, naživo frontmana doprovází kapela a on to chce dát najevo. Spoluhráče představuje už v úvodu, jejich jména dokonce běží na obrazovce. V průběhu koncertu zpěvák zaplněnou halu průběžně žádá o potlesk pro svůj band. Právě ten ho odlišuje od žánrových kolegů, kteří si hudební podklady nechávají pouštět z počítače a předtočené běžně mívají i hlavní zpěvy.
Důraz na řemeslnost a živelnost je v době playbackové sympatický, v sobotu ale naráží na limity O2 areny. Bicí místo průrazného rytmu vytváří hlukovou kouli, v níž je často nemožné rozklíčovat jednotlivé údery. Utopené jsou i basové linky, tóny se tříští o hlediště naproti pódiu.
Postupem času si zvuk sedá, přesto většinou zní jako pod dekou. Alespoň ze sektoru na stání. Slovům není téměř rozumět, to ale publikum nijak nevzrušuje, většina přítomných si texty dokáže odzpívat sama. "Mega rád vás vidim, lidi. Wtf, to bylo dlouhý," říká Cristovao v odkazu na pandemické roky a neustálé překládání termínu koncertu, který se měl původně uskutečnit už předloni.
Před více než deseti lety zpěvák jako první začal frázovat české texty coby angličtinu. Běžně používá termíny typu "wassup" nebo "alrite", mluví jazykem, jemuž mladá generace rozumí. Dnes na podobném postupu svůj výraz staví například zpěvačka Annet X.
Propojení generací
Třetí baladu Tělo už naplno zpívají narvané ochozy osazené mladými, převážně dívčími hlasy. Zároveň přichází první z mnoha hostů, slovenský raper Supa. Jeho hlas se topí ve zvuku kapely, přesto vznikají působivé okamžiky - ze stropu se snáší obří lampa, Cristovao do ní nasedá a většinu milostného songu interpretuje ve vzduchu. Občas si dovolí i jemnější akrobacii.
Při čtvrté skladbě se objeví Adam Mišík, jehož slávu momentálně přiživila hlavní role v generačním filmu Banger. Také v sobotu je ve formě, jeho singl Máma říkala představuje první silný moment show. Mišík s Cristovaem a kapelou navozují pocit léta, přestože venku panuje notně podzimní počasí.
Ben Cristovao není nejlepší zpěvák. Jako raper obstojí, nejlépe ale zvládá úlohu baviče. "Tohleto si dneska užiju," říká s rozsvícenýma očima. A vlnu vzrušení vyvolává například singlem Asgard, který loni vydal s brněnskou partou Rychlí kluci. Když na pódium vběhnou právě Calin, Stein27 a Kojo, odezva odpovídá jejich popularitě na streamovacích platformách a serveru YouTube. Jako by se najednou zhmotnila astronomická čísla přehrání jejich klipů, běžně majících několik milionů zhlédnutí.
Mladou hudbu, respektive hip hop a R&B tvořené generací dvacet plus, se Benu Cristovaovi podařilo dostat do prostoru, který běžně obývají zavedené instituce českého mainstreamu, kapely jako Kryštof, Chinaski, Mirai, Kabát, nebo zpěvák Marek Ztracený.
Přestože alba mladého brněnského interpreta Calina a spol. patří v Česku k nejprodávanějším a nejposlouchanějším, jejich autoři pravidelně objíždějí spíš větší kluby a menší haly. V takhle velkém prostoru jejich hořkosladké písně zazněly poprvé. A trochu paradoxně - mrazivé beaty fungovaly v O2 areně lépe než songy hrané sedmičlennou kapelou. Zvuk byl jasnější.
V hitu Asgard se potkávají dvě generace. Rychlí kluci navazují na to, co Ben Cristovao kdysi začal - píší hudbu pro své vrstevníky, zpívají o tom, co každý den žijí, a vše podávají jazykem, v němž se starší generace těžko orientuje. Když Cristovao v sobotu dozpívá svůj part, do ruky mu z publika přiletí podprsenka.
Přestože jméno Ben Cristovao funguje jako silná značka, zpěvák a raper celý večer sází na souhru. Neustále připomíná, kolik lidí se na akci podílelo. Na pódium zve a představuje nejen hvězdy, ale také kameramany, nebo prostě jen přátele ze zákulisí.
Pro jeho tvorbu je typická rozháranost, skáče od žánru k žánru, společným jmenovatelem zůstávají hlas a energie. V O2 areně přechází od hip hopu k burácivému rocku, když začnou žhnout ohně, na pódiu by klidně mohl stát raper Marpo. Po výbuších ale scéna potemní a doprostřed zasedne další host, Mirai Navrátil. Spustí baladu Pojď ke mně blíž, lidé halu rozsvěcují svými telefony, intimní moment funguje.
Kromě žánrů se Benu Cristovaovi daří propojovat generace. Ke konci na scénu přicházejí rapeři Rytmus a Ego ze slovenské kapely Kontrafakt, kteří hip hop proměnili z okrajového žánru pro fajnšmekry ve vycizelovaný produkt, jenž změnil pravidla česko-slovenského mainstreamu.
Cristovao celý večer působí jako vstřícný hostitel, který si chce užít s přáteli. I díky bezprostřednosti se mu daří ustát technické problémy. "Něco nám tam nefungovalo, pane zvukař. Možná by stačilo prohodil kanály," říká už zkraje vystoupení, během nějž si pak často ladí vysílačku za pasem.
Když se na obřím ocelovém lvu přesouvá na druhou stranu haly a dostává se divákům na dosah ruky, euforii tlumí technika. Písni Kolotoč opět předchází komunikace se zvukařem, nakonec ji Ben Cristovao zpívá bez odposlechu. Další plánovaný kus nejspíš utíná, nechává se navázat na lano a vzdušnou čarou se přesouvá zpět na pódium.
Mainstream s poselstvím
Jestliže nejmladší generace raperů se v textech vyzpovídává z hédonismu, úzkostí a nešťastných lásek, Ben Cristovao se spíš snaží jít příkladem. Například když jako vrcholový sportovec předvádí ve vzduchu akrobatické kusy a do toho rapuje.
V pasážích s tanečníky připomíná aktuální show amerického rapera Kendricka Lamara. Část sobotního koncertu ovšem také zpívá v tričku s nápisem "no music on a dead planet", tedy "na mrtvé planetě žádná hudba nehraje". Cristovao se jako první český umělec připojil k organizaci Music Declares Emergency, jíž podporují například Brian Eno, Moby nebo kapela The 1975, všichni společně volají po ochraně životního prostředí.
Vidět je to také v O2 areně: v pěti stáncích se místo obligátních klobás a řízků prodávají veganské burgery, nugety či wrapy a produkce dala do oběhu 2000 vratných kelímků. O2 arena běžně stále používá jen ty jednorázové.
Z aktuální desky funguje track Pamatuju, kde zpěvák s raperem Kojem vzpomíná, jak se kvůli barvě kůže dostávali do nebezpečných situací. Ohlas má i podobně laděné Smítko, jehož text s obraty typu "bacha, Arab, výbuch, kebab, negře, rákos, rejže, stánkař, větve," odkazuje k rasismu. "Bílá země je naše / A ty se nejmenuješ Eva ani Vašek," štká Ben Cristovao, zatímco nad ním svítí velké logo kampaně proti rasismu Good Night White Pride. Pro O2 arenu je to další poprvé. Jedná se o název původně německého antifašistického hnutí, které od roku 2005 existuje také v Česku. Jasněji už rasismus odmítnout snad nejde.
Ben Cristovao ukázal, že dokáže psát hity a předvést je v živém, přitažlivém balení. Některé jsou občas banální, celek ale vyprázdněností netrpí. A když zpívá "yeah, yeah, yeah / nejlepší den mýho života / doufám, že se z toho nikdy nevymotám", při pohledu do publika se zdá, že mnoho přítomných to cítí stejně.
Koncert
Ben Cristovao
O2 arena, Praha, 1. října.
