I přes své obrovské komerční úspěchy nebyla rodačka z New Yorku nikdy prototypem popové hvězdy. Svou uměleckou personu vystavěla na čistém zájmu o samotnou hudbu, precizním vokálním projevu a hře na klavír, aniž by si posluchače musela kupovat jinými způsoby.
Vždy zapadala do popového proudu, ale nikdy se jím nenechala omezovat – její autorské skladby tradičně vyrůstaly z černé hudby, především r’n’b a soulu, tentokrát se k nim přidal i jazz a hip hop. Základní prvky její tvorby tak zůstávají na svém místě, ale Alicia Keys se po dlouhé době nebojí také experimentovat.
Na svém osmém albu, jež nelze jednoznačně přiřadit jedinému žánru, následuje zejména nejnovější trend velkých středoproudých jmen, a sice uvěřitelné popření své popové minulosti. Podobně jako Rihanna na Anti nebo Beyoncé na Lemonade i Alicia Keys zcela rezignuje na snahu napsat velký rádiový hit, ale místo toho své jméno propůjčuje nelineárním, zvukově progresivnějším skladbám s jasným hudebním sdělením (jako v chytře vystavěné Pawn It All). V rámci tohoto procesu se Alicia dokonce i často vzdává klavíru, jenž její hudbu vždy definoval.
V jednoduché Kill Your Mama interpretku doprovází jediná kytara a důraz se z hudební složky přenáší na vyostřený text o devastování planety. Nadosobní otázky Alicia Keys na album zařadila v mnoha dalších skladbách. Ať už zpívá o rovnoprávnosti, stereotypech týkajících se ženské krásy či o rasismu, nechybí jí otevřená údernost. Tematická síře však místy způsobuje nechtěnou roztříštěnost.
Většina dalších rovin desky Here si přesto zasluhuje pochvalu. Nelze jí upřít schopnost často posluchače příjemně překvapovat. Oproti Girl on Fire či Element of Freedom téměř kompletně zmizela snaha prodrat se pár skladbami do éteru. To samo o sobě neznamená, že by se, stejně jako v případě melodické Holy War, vzdala líbivosti, nový materiál je však veskrze sonicky neuhlazený, kolážovitý a drze minimalistický.
Vokály v Illusion of Bliss jsou ve střední části záměrně hrubé a stejně neopracovaná je i kompozice. Není tomu tak náhodou. Zpěvačka magazínu Humanity přiznala, že její písně nikdy nevznikaly tak rychle a spontánně jako nyní. A zvuku to jedině prospělo. Výsledkem jsou autentické a nikterak přeprodukované skladby s retro nábojem současné urban music. Pár jednoduchých beatů, ozvěny hip hopu devadesátých let, a dokonce i jazzové jamování v She Don't Really Care_1 Luv představují pro Aliciu Keys cestu, jak inovovat svou tvorbu, aniž by se příliš vzdalovala od svých kořenů.
Ve své esenci je nová nahrávka velkým návratem právě k prvním, nadšenecky nespoutaným začátkům zpěvaččiny kariéry. Současně s vizí zanechat po sobě generační výpověď o problémech černošské komunity se umně zařadila mezi Franka Oceana, Solange či zmiňovanou Beyoncé, kteří tak v nedávné době také učinili. Kromě toho svou vyspělostí Here představuje jedno z nejlepších alb, které Alicia Keys dosud nahrála.
Hodnocení: 85 %
