Narodil se v Německu, s matkou však byli vyhoštěni do Čech. V Karlovarském kraji jeho rodina provozovala stánek na tržnici a později večerku, kde jako teenager proseděl většinu volného času.
Často se museli stěhovat a na sídlištích mu skinheadi dávali najevo, že je jiný. Násilí se nevyhnul ani v práci - na problémové zákazníky mockrát vystartoval s ocelovou tyčí, drsňáka to z něj ale neudělalo. "Měkkej rap, žádnej Pavarotti," deklamuje v refrénu syrové skladby Pavarotti, kterou vydal zkraje loňského roku coby svou první v češtině.
Singl s klipem natočeným v ponurých kulisách vyloučených oblastí Krušných hor působil na české rapové scéně jako zjevení. Zatímco ostatní rapeři rádi předstírají, jací jsou sebevědomí frajeři, Anki nemá problém přiznat "Možná půjdu ke dnu, žádný drogy, ale chudoba, co mě brzy dožene".
Zbytek refrénu "Nikdy z tebe nic nebude, pravda bolí / Antidepresiva to zahojí" pak rovnou zní jako generační manifest mileniálů, kteří před sebou nevidí žádnou budoucnost.
Generační propast
"Máma prodávala v tržnici vypalovaný cédéčka a já jsem to hltal," vypráví Anki o svém setkání s rapem. Poslouchal ho pak hodně i v Německu nebo Švýcarsku, kde střídavě žil, zkusit rapovat ho ale napadlo až před třemi lety, k ránu na večírku s partou. Jeho kamarád z dětství - raper, který si říká Domo - už měl slušně rozjetou kariéru s pražskou crew Die Mannschaft a povzbuzoval Ankiho, aby z opileckých freestylů udělal skutečné tracky.
Anki nejprve rapoval vietnamsky. Ve své první zveřejněné skladbě Con chưa lấy vợ (Ještě nejsem ženatej) se naoko omlouvá rodině: "Promiňte, že jsem se ještě neoženil, protože jsem pořád zhulenej a opilej." Naráží na generační propast mezi svými vrstevníky a světem rodičů, jež neznají nic než práci a odříkání. Totéž pak chtějí po dětech. "Dospělí Vietnamci trávili celé dny ve večerkách a na tržnicích, byli uzavření ve své komunitě a často ani neuměli česky," popisuje Anki typický život první generace přistěhovalců.
Sám se základy vietnamštiny naučil, až když mu bylo patnáct a poprvé odletěl za otcem na sever Vietnamu. "Uměl jsem sotva pozdravit," přiznává. Jazyk si pořádně osvojil teprve při nedávném pobytu v Ho Či Minově Městě, dříve známém jako Saigon, kde navštěvoval jazykovou školu. Knihu ve vietnamštině přečetl Anki až vloni.
Své první rapové pokusy před dvěma lety posbíral na desku Saigon Stories, která nečekaně zaujala příslušníky globální vietnamské diaspory. Když o něm napsal v této komunitě populární web V2X, začali se o něj zajímat mladí Vietnamci rozesetí po světě. "Přibližoval jsem jim zkušenosti Vietnamců v Čechách. Myslím, že nejvíc je pobavil můj přízvuk," říká Anki s úsměvem.
V Česku už dnes mladí Vietnamci poslouchají totéž co jejich vrstevníci, tvrdí. Ti, kteří vyrůstali ve Vietnamu, vyhledávají asijské hvězdy, jež občas zavítají i do Prahy. Fanoušků alternativního rapu ve vietnamštině je ale tady samozřejmě příliš málo na to, aby Anki vyprodával kluby. Aktuálnímu vkusu mladých Vietnamců vyhovují snad jen česky mluvící vietnamští youtubeři, kteří si střílí ze stereotypů spojených s vlastní komunitou.
Anki ale nikdy nechtěl dělat jen humor. Nezbylo mu než začít rapovat česky.
Vinohrady jako ráj
"No More Drama je rekapitulace mého dospívání v západních Čechách ve večerce," popisuje svoji českou desku. Přes roky strávené ve Vietnamu, Německu nebo Švýcarsku se nakonec dostal do Prahy, vloni se ale musel vrátit vypomoct matce v Karlovarském kraji.
Za pultem večerky nakonec zůstal dlouhých osm měsíců - den co den stejná pracovní rutina a stejní zákazníci. "Zase tak moc věcí se za ty roky, co jsem tam nebyl, nezměnilo. Domy mají plastový okna, nový střechy, říkáš si, že to tam vypadá líp, ale pak zjistíš, že problémy jsou furt stejný. Lidi z úplného společenského okraje se jen přemísťují z místa na místo," líčí.
Albem se jako červená nit vine melancholická nálada typická pro podžánr zvaný cloud rap. "Z tržnice do večerky, každej večer počítám svý výdělky," rapuje Anki ve skladbě Asian Dream. "Boys v hoodu v tom jeli nonstop celej týden, okrádali středoškoláky, když nebyl příjem, o víkendu na karaoke, pak přišel dealer," vzpomíná v Rehab na první návštěvu otce.
Další track Sadboy Friday naznačuje, že občas je v pohodě být smutný. "Nejhorší na životě ve večerce je samota. Tvůj denní život je jít do školy, pak jet pro zboží a pak si to odsedět v krámu. Takhle to jde den po dnu. Mámu vidíš večer, kamarády jednou za několik měsíců," vzpomíná Anki na svůj starý život.
Album No More Drama ale přes všechno temné vzpomínání nabízí i šťastnou pointu, kterou je raperova současnost. "Ze Sudet na Vinohrady, more. Žádný ghetto, jen krásný lidi, more," shrnuje ve skladbě Love o novém domově, který našel v Praze. "Je to jako žít v ráji, tady prakticky nemáš žádný problémy ve srovnání s tím, co jsem musel zažívat tam. Lidi jsou tu na cizince dávno zvyklí," říká o Vinohradech, kde se seznámil s partou kolem indierockové skupiny Dukla.
Její frontman, zpěvák Lukáš Vydra, je jedním z nemnoha hostů na Ankiho novince. Vystupuje tu pod rapovou přezdívkou L. Mayhem. V písni Love se po letech vrací k žánru, kterému se věnoval zkraje nulté dekády, a mluví o vlastní cestě z paneláku v Kadani do Prahy: "Vzpomínka na Sudety, žádný dobrý časy, peklo Chomutov, Most, bitky s nácky."
Také Vydrova současnost je ale šťastnější: "Soukromá škola, titul, vlastní biz, střední třída / Co bys chtěl víc?" ptá se.
Anki s kapelou Dukla často vyráží na koncerty po republice. "Děláme podobnou hudbu, jen já se pohybuju v rapovém žánru," srovnává raper, jemuž naživo dělá společnost dvorní DJ a producent z elektronické undergroundové scény vystupující jako Lastsword. Podepsaný je také pod většinou tracků z No More Drama.
I díky tomuto spojení zůstává Anki zaškatulkovaný spíše v alternativní scéně než té rapové. Patřit do víc světů už je pro něj ale normální.
Nakupuju beaty a hrnce
"Nepatřím sem ani tam. Pro někoho whiteboy, hrát za jeden tým, ale za koho?" shrnuje ve skladbě Whiteboy svoji komplikovanou identitu. "Doma říkají, že jsem whiteboy, ale pořád patřím tam, ať na to nezapomínám," dodává.
Najít cestu k vietnamským kořenům mu paradoxně pomohlo jídlo. "Když jsem bydlel u příbuzných v Německu, strejda pořádal akce pro vietnamskou komunitu, které se točily kolem jídla. Museli jsme mu pomáhat a tehdy jsem to nenáviděl, ale když jsem se vrátil do Čech, začalo mi to chybět," vzpomíná.
Poslední cesty do Vietnamu využil k tomu, aby se naučil vařit jídlo ze severu země, odkud pochází jeho rodina. "Odcestoval jsem do provincie Hà Giang a chodil tam po sousedech. Oni každé ráno vytáhnou plastové židle, stoly a hrnce a vaří přímo na ulici. Každých sto metrů je bistro. Myl jsem nádobí, nakupoval a učil se od nich," popisuje Anki.
Z Vietnamu si odvezl recept na místní specialitu - napařované rýžové rolky, které teď vaří na pop-upech aktivistického kolektivu Ngo Dei. Ten v Praze propojuje expaty převážně z východní Asie.
Jednou by se Anki street foodem rád živil, zatím je to hlavně koníček. Podobně jako hudba. "Nakupuju beaty a hrnce," dodává s úsměvem raper, který momentálně dal všem dramatům sbohem.
Album
Anki: No More Drama
Warner Music 2022
