Recenze: Lidská bytost uprostřed vřavy. Rammstein v Praze byli víc divadlo než hudba

Scéně dominovala jakási budova s vysokou věží.
Foto: Lukáš Bíba
Josef Vlček Josef Vlček
17. 7. 2019 9:01
Na turné po evropských stadionech se vydali němečtí rockeři Rammstein. Co koncert, to desítky tisíc platících diváků. V Praze byl zájem tak obrovský, že se rychle vyprodaly oba večery na stadionu v Edenu.

Není divu, Rammstein patří mezi nejinovativnější koncertní kapely dneška a ve své show pokaždé přicházejí s nápady, kterým se nechce ani věřit. Včera to nebylo jiné.

Zpěvák Till Lindemann.
Zpěvák Till Lindemann. | Foto: Lukáš Bíba

Fascinoval už příchod sestavy. Rammstein nechali postavit zvláštní scénu, jíž dominovala jakási budova s vysokou věží, něco mezi architektonickými představami Alberta Speera a socrealistickými vizemi takzvaných koldomů. Své také udělalo oddané publikum, včetně mnohých fanoušků s tetováním nebo těch, kteří větší část koncertu vydrželi s nasazenými plynovými maskami.

Na první pohled možná drobnosti, ale svědčí o tom, jak hluboko se člověku Rammstein dokážou zarýt. Přitom to nikdy nebude kapela celosvětová, na to je příliš spjata s evropským prostorem, s jeho bolestmi a fóbiemi, krizemi, půdou zalitou krví a také s brutálním a černým humorem, který nejlépe pochopí ti, kdo žijí mezi Paříží a Moskvou.

Právě proto je zdejší publikum tak miluje a jejich vystoupení vždy prožívá jako svým způsobem svátek, ba až obřad, při němž se vrtá v jizvách a šrámech, způsobených předchozími generacemi a oživených současností.

Rammstein jsou dnes víc divadlo než rocková kapela. Líčí evropský svět s hranou neutralitou. Chvíli předstírají, že jsou vůdci, chvíli součást zmasírovaného davu, který přikyvuje jednou dobru, podruhé zlu.

Posluchač se s nimi na okamžik pohybuje ve světě dekadentní Výmarské republiky 20. let minulého století, pak zase stojí uprostřed hnědé či rudé totality - a jindy je zničehonic hozen do palčivých přistěhovaleckých problémů dneška. Rammstein k nim neříkají tak ani tak, zjevně ale stále cítí pomyslný ostnatý drát kontinentu.

Publikum je pro to všechno důležité. Možná aniž by si to uvědomovalo, plní roli tu účastníků norimberského sněmu, tu prvomájového průvodu. Opakuje slova svého vůdce, podporuje ho nadšenými gesty, prožívá ten blažený, Orwellem tak přesně popsaný pocit malé součástky ve velkém kolektivu, jenž směřuje jediným "správným" směrem.

Záznam skladby Zeig Dich ze včerejšího vystoupení v Edenu. | Video: Stefan Herdzik

Mezi valícími se vlnami černého a bílého kouře, mezi konfetami, explozemi, petardami, raketami a ohni, jichž bylo v dvouhodinovém programu jako na frontě, zněly také písně. Rammstein stihli zahrát osm z 11 položek letošní bezejmenné desky, což trochu oslabilo celkový dojem - ne všechny novinky jsou tak atraktivní jako singly z aktuální nahrávky Deutschland, Radio nebo Auslánder. Tím pádem ale chyběly starší hity Seemann, Amerika či Benzin.

Možná právě kvůli ještě nezažitým novinkám, prokládaným klasickými rammsteinovskými čísly, první třetina show působila trochu rozpačitě. Vše spravila druhá půlka, kdy kapela začala ničit diváky bombastickou podívanou ohňostrojů, ohňů a světel.

Pohled na show Rammstein v Praze zdálky.
Pohled na show Rammstein v Praze zdálky. | Foto: Lukáš Bíba

Za nové skladby byl ale posluchač nakonec vděčný. Díky nim si uvědomil, jak se Rammstein proměňují. Už nehrají zběsilý metal, jako když začínali v 90. letech minulého století, dokonce ani syrový industrial z minulé dekády.

V desetileté natáčecí pauze mezi rokem 2009 a letoškem si vyvinuli unikátní styl, který by bylo možné nazvat industriálním metalovým šansonem. Pokud to někomu připomíná podobnou cestu berlínských avantgardistů Einstürzende Neubauten, je na správné adrese.

Šestapadesátiletý zpěvák Rammstein Till Lindemann, podobně jako neubautenský Blixa Bargeld, už skoro nezpívá, spíš jako by uhrančivým basem do hudby recitoval své básně nebo vyprávěl.

Uprostřed rachotu kapely, ohňů a dělbuchů je v některých písních až nečekaně křehký, obyčejná lidská bytost uprostřed šílené vřavy.

Hudebně jsou Rammstein jasně daní, okamžitě rozpoznatelní podle rychlých pochodových temp, která by se hodila pod filmové týdeníky ohlašující další úspěchy na východní frontě. Takové jsou třeba jejich známé skladby Links 2-3-4, Du hast nebo Du riechst so gut.

Rammstein se do Prahy vrátili po dvou letech.
Rammstein se do Prahy vrátili po dvou letech. | Foto: Lukáš Bíba

Usilovný dojem podtrhuje i to, že Rammstein hrají v jednom zátahu, na několik sekund se odmlčí, jen když je ticho součástí písně. Koncert tím dostává takový tah, že se publikum těší na balady jako Diamant, Ohne dich nebo Engel, aby si alespoň na chvíli vydechlo.

Stále důležitější je pro Rammstein elektronika. Včera velký dojem zanechala například rozsáhlá elektronická předehra ke skladbě Deutschland, po hudební stránce bližší nedávnému pražskému vystoupení Kraftwerk než běžnému rocku či metalu.

Rammstein, po čtvrtstoletí existence stále hledající nové cesty, teď stojí před zásadním problémem. Kam dál?

Rammstein

Sinobo Stadium, Praha, 17. července

Till Lindemann a jeho kolegové určitě vědí, že nemohou přidávat na kvantitě. Víc ohňů, větší ohňostroje by nic nevyřešily. Při stadionové show se už tak ztrácí mnoho detailů, které divák mohl postřehnout ještě v polovičně velké sportovní hale.

Dnes už je plocha stadionu zaplněna tolika věžemi a technikou, že kapelu přes ně může sledovat jen část obecenstva. Léta naštěstí prokázala, že Rammstein a lidé kolem nich jsou tvůrčí až až. Už teď nejspíš vymýšlí příští výboje a experimenty.

 

Právě se děje

před 4 hodinami

České házenkářky na úvod Eura prohrály se Švédskem

České házenkářky vstoupily do mistrovství Evropy v Dánsku porážkou 23:27 s favorizovaným Švédskem. Svěřenkyně trenéra Jana Bašného v úvodním utkání základní skupiny B v Herningu dlouho držely krok, na startu druhého poločasu dokonce vedly o tři branky, ale závěr patřil Seveřankám.

V dalším duelu se český tým v sobotu utká s Ruskem a v pondělí zakončí skupinu proti Španělsku. Do další fáze turnaje, kterou budou dvě šestičlenné skupiny, postoupí první tři celky.

Švédsko a Česko se měly utkat už v březnu v kvalifikaci, kvůli koronaviru ale byly oba zápasy zrušeny a na šampionát se dostaly stejné týmy jako předloni. Kvůli přetrvávající pandemii se celý turnaj hraje bez diváků.

Zatímco český tým kvůli koronaviru nehrál zápas více než rok, Švédky stihly před šampionátem čtyři přípravná utkání. Svěřenkyně kouče Bašného se ale favoritek, s nimiž se jim v posledních letech nedařilo, nezalekly a od úvodu držely krok.

Seveřanky, šestý tým z předloňského Eura, sice v prvním poločase většinu času vedly, ale maximálně o dva góly. Mezi tyčemi v české brance se dařilo Kudláčkové, která působí ve švédském Kristianstadu, a i díky jejím zákrokům držel outsider v poločase nadějnou remízu 13:13.

Vstup do druhého dějství vyšel českému celku ještě lépe. Národní tým dal úvodní tři branky a chvíli měl překvapivý třígólový náskok. Pak přišla rozhodující fáze utkání.

Švédky po sérii čtyř branek otočily stav a ve 42. minutě vedly 19:18. Seveřanky se uklidnily a postupně navyšovaly náskok. V 56. minutě upravila Strömbergová už na 27:21 a bylo rozhodnuto.

Utkání skupiny B mistrovství Evropy házenkářek v Dánsku:

Švédsko - Česko 27:23 (13:13)

Sestava a branky Česka: Kudláčková, Novotná - Knedlíková 2, Konečná, Maňáková, Kvášová 2, Kordovská 2, Mikulášková, Hurychová 2, Šustková, Marčíková 3, Stříšková, Zachová, Kovářová, Jeřábková 8, Malá 4.

Nejvíce branek Švédska: Blohmová 5. Rozhodčí: Antičová, Jakovljevičová (obě Srb.). Sedmimetrové hody: 10/5 - 6/4. Vyloučení: 7:4. Bez diváků.

Rusko - Španělsko 31:22 (13:11)

Skupina D:

Německo - Rumunsko 22:19 (13:10), Norsko - Polsko 35:22 (17:13).

Zdroj: ČTK
Další zprávy