Radioaktivita v Karlíně. Důchodce z Düsseldorfu ozářil stovky Čechů

Sedm roků trvalo, než se německý projekt Kraftwerk znovu ukázal v Praze. A návrat to byl vskutku fenomenální. Ve středu v zaplněném prostoru Forum Karlín rozstříkl Ralf Hütter hektolitry elektronické energie. Přesto je stále zjevnější, že tahle desítky let neměnná kapitola se přiblížila ke svému konci.

Co bude, až nebude Kraftwerk? Tahle otázka se mi během dvouhodinového koncertu německého syntezátorového projektu ve Foru Karlín před očima objevila hned několikrát.

Zakladatel a mozek čtyřčlenné „kapely“ Ralf Hütter – jeho kolega Florian Schneider zemřel před šesti lety – za měsíc oslaví 80. narozeniny.
A je tak s otazníkem, jak dlouho ještě se třemi mladšími kolegy udrží Kraftwerk v současné formě.

I když na první pohled a poslech působí stále stejně jako v roce 2006, kdy zbořili překážky na pardubickém dostihovém závodišti v rámci techno festivalu Summer of Love, signálů a pocitů z něčeho právě končícího a mizícího přibývá.

Tu vypadne slovo, tu Hütterův vokál působí daleko nejistěji, než má posluchač v paměti z dřívějších vystoupení. Motiv konečnosti, přestože Kraftwerk na závěr koncertu jako vždycky rozložili publikum optimistickým opusem Musique Non Stop, snad nejniterněji rezonuje ve chvíli, kdy syntezátory ztichnou a Kraftwerk vzdají pietní hold japonskému skladateli, klavíristovi a příteli Ryuichimu Sakamotovi.

Pozitivní energie Tour de France

A právě to všechno dělalo z pražského vystoupení německého projektu nadčasový mix, což se projevilo hned od úvodních tónů písně Numbers nutících člověka k tanci. Skladby jako Autobahn či Trans Europe Expres a jejich dlouhé a úderné pasáže pak jako odbíjející kladiva znovu tlačily dav pod pódiem do tanečního rytmu, barevné a melodické vypalovačky z alba Tour de France zase Forum Karlín osvěžily pozitivní energií.

Až dětsky hravá Pocket Calculator (Taschenrechner) rozložená na zběsile poskakujících beatech pomohla vygradovat atmosféru před blížícím se závěrem koncertu.

Vrcholem – i díky Sakamotově intru – se stala písnička Radioactivity. Její techhousová pasáž rozkrajovaná modulovaným hlasem deklamujícím slova Černobyl, Hirošima či Fukušima byla pravděpodobně tím nejsilnějším momentem, jenž si Ralf Hütter, stojící jako vždycky u syntezátorového pultu úplně vlevo, a jeho tři kolegové do Prahy přivezli.

Je jasné, že kult německých Kraftwerk je natolik svébytný a odolný, že ani s případným odchodem Ralfa Hüttera na odpočinek, pokud k tomu někdy dojde, neskončí. Jeho mladší kolegové můžou udržovat odkaz poměrně jednoduše při životě.

To však nezmění nic na tom, že projekt fungující od 70. let jako jeden z pilířů elektronické muziky zřejmě už vše podstatné řekl a teď navíc dořekl. I proto se středeční koncert Kraftwerk v Praze zařadil mezi ty nezapomenutelné.

A nyní rychle do Slezska, kde v pátek na Colours of Ostrava zahraje další z mentorů taneční hudby a obdivovatel Kraftwerk – šedesátiletý Moby.