Praha - Ačkoli je Radio Wave součástí veřejnoprávního Českého rozhlasu, pronásleduje ho už od dob založení osud spíše pirátské stanice, která vysílá odněkud z úkrytu a všichni se snaží ji vystopovat a zrušit její signál.
Přitom jediné, co představuje nebezpečí, je vytříbená hudební dramaturgie, která z ní dělá snadno identifikovatelné rádio, jež se dokázalo úspěšně vymezit vůči komerční sféře éteru. Plně tak vyhovuje definici veřejné služby, stejně jako třeba britské BBC Radio 1.
Vše by se nyní mohlo změnit. Vláda v pondělí schválila novelu zákona o Českém rozhlase, která má umožnit návrat Radia Wave do analogového vysílání s pokrytím až 40 % obyvatel v ČR. Neznamená to ale, že rádio může začít v analogu vysílat hned. Poslaneckou novelu, již připravil úřadující šéf zelených Ondřej Liška, ještě musí posoudit sněmovna.
Pokud projde a podpis přidá i prezident, vrátí se Wave zpět na analogovou frekvenci 100,7 MHz pro Prahu a střední Čechy.
Čímž se vracíme zpět k otázce, zda je obrana Radia Wave skutečně opodstatněná aktivita za záchranu ojedinělé platformy, nebo jen záminka k politickému soupeření nad bezobsažným projektem.
K rozhodnutí stačí jednodenní poslech, kdy záhy zjistíte, že na této stanici hrají doopravdy to, co jinde nezahrají. Nicméně nebojácnost Waveu se neprojevuje tím, že by hráli nějaké extrémní žánry, pouze nesázejí na posluchačské zvyky definované normalizací, neohlížejí se za osmdesátkovými hvězdami ani rockovými legendami.
Hodnota Wave spočívá v jeho hledačství a chuti informovat posluchače o tom, co zajímavého nabízí světový pop a indie scéna právě teď, v tomto momentu. Bez sentimentu. Nehledě na to, že aktivní playlist Waveu dosahuje několika tisíc skladeb - u komerčních rádií nemyslitelné číslo - tudíž nedochází k posluchačsky otravnému jevu, kdy aktuální hity rotují v éteru třikrát za hodinu.
V tomto ohledu snese srovnání jenom s pražským Radiem 1, to si však svoji tvář budovalo v devadesátých letech a místy se na něm projevuje, že svoji cílovou skupinu vede životem a stárne společně s ní.
V posledních dvou letech Wave prorostl do hudebního dění na tuzemské scéně, což je jediná možnost, jak být brán vážně. Kromě toho, že pořizuje záznamy aktuálních hvězd indie scény na zdejších koncertech (mj. Animal Collective, Butthole Surfers, Woven Hand, Einstürzende Neubauten, Bonnie Prince Billy ), inicioval Wave i vlastní koncertní session v karlínských studiích - právě v duchu BBC, kde exkluzivně pro Wave nahráli svoje sety například Sunshine, Priessnitz, Please the Trees nebo WWW.
A co je z hlediska povědomí o české scéně podstatnější: záznamy se v rámci evropské výměny posléze vysílají na spřízněných veřejnoprávních stanicích v Evropě, jako je rakouské FM Vier, francouzské Le Mouve, nebo belgické Studio Brussel.
Diskuze o Radiu Wave se v průběhu měsíců stala symbolickým vyjednáváním o tom, zda už konečně začnou média veřejné služby respektovat publikum do třiceti let, jehož hudební vkus nekopíruje hitparádu IFPI, nepokládá za muzikantský svátek přenos cen Akademie populární hudby a nemá chuť si stále připomínat tvorbu Michala Davida.
Tihle posluchači - na terestrické středočeské frekvenci jich bývalo 50 tisíc - kteří si vysloužili nálepku, že nejsou budoucností tohoto národa, si totiž nevyberou ani z obskurně předpotopních hitů Radiožurnálu, ani nechápou jako oázu hudebně dramaturgický monopol Pavla Anděla na České televizi v jeho Noci a adrenalinově nu-metalové Pětce v Pomeranči.
Dosud se k nim jak Česká televize, tak Rozhlas, jejich Rady a poslanci chovali jako nechápající, samolibí taťkové, kteří akorát umějí vletět do pokojíků a řvát: "Ztlum si ten randál, proč neposloucháš něco pořádnýho? Za mýho mládí, to byly písničky!"
Zaslouží si takovej fotr úctu, nebo by bylo lepší utéct z domova?
| Souvislosti |
| Z původní středočeské frekvence se Wave musel v září 2008 stáhnout kvůli nejednoznačnému výkladu zákona a odporu Rady ČRo. Wave tehdy měl regionální frekvenci, ale prý neplnil funkci regionálního rádia. Kardinální a pro Radu ČRo ostudně skandální kauza přišla o pár měsíců později, kdy byla stanice na základě zcela nekompetentního hodnocení dohlížitele Radka Vogla nařčena z propagace fašismu, protože zahrála skladbu Swastika Eyes od Primal Scream. Rozhlasová rada byla však jediným subjektem, který kdy takové významy v písni našel, a vše vypadalo jako účelové hledání argumentů proti existenci rádia pro mladou generaci. Naštěstí podpora stanice od osobností, které se rovněž "necítily být budoucností tohoto národa", následně přerostla v debatu o nabídce a prezentaci kultury v českých médiích. |
