Recenze - Těžko budeme v posledních dvaceti letech hledat kapelu, která by si užívala neomezené tvůrčí svobody tak jako to dělají The Flaming Lips. Oaklandští klasikové moderní rockové psychedelie, kteří zahrají na Colours of Ostrava, se přímo rochní v nejroztodivnějších projektech od čtyřdiskových alb určených k simultánnímu poslechu (Zaireeka), přes sci-fi muzikály (Yoshimi Battles...) či filmy (Christmas at Mars) až k deskám vydaným v USB nosiči ve tvaru lidské lebky. O jejich světovém rekordu v počtu koncertů za den jste také asi už četli.
I aktuální albu The Flaming Lips and Heady Fwends doprovází bizarní příběh přísně limitované edice vinylových desek napuštěných krví zúčastněných muzikantů od Chrise Martina z Coldplay až po Nicka Cavea. A pak je tady ještě kauza kontroverzního videoklipu s nahou Erykhou Badu a její sestrou koupající se v krvi, ze kterého nebyli zrovna nadšení ani cenzoři na YouTube ani soulová zpěvačka. Něco takového by nejspíš nevymyslel ani ten nejlepší marketingový specialista najatý všemocnými Warner Music, k tomu prostě potřebujete šílence typu Wayne Coyneho, který je něčím jako Salvatorem Dalim současné populární hudby a to včetně respektu, který k němu chovají jeho kolegové.
Důkaz? Komu jinému by se na albu v roli hostů sešla tak divná společnost od Yoko Ono přes Bon Ivera až po electro-popovou kometu Ke$hu. Společně namíchali hutný, halucinační koktejl, který skvěle simuluje psychedelickou intoxikaci.
Mystické splynutí duší
Album, které The Flaming Lips původně připravili na dubnový Den hudebních obchodů se teď dočkalo i regulérního vydání na kompaktu a v digitálních formátech. Trochu se tím devalvoval původní nápad udělat z alba čistě vinylovou záležitost pro labužníky, na druhou stranu si tento psychedelický majstrštyk určitě zaslouží, aby ho poslouchalo co nejvíce lidí. Poslední studiové album kapely Embryonic z roku 2009 začalo jako návrat k rané spontaneitě kosmického rocku a skončilo v zvláštní paranoidní křeči, novinka více těží z alchymie studiových kolaborací se spřízněnými muzikanty.
Podobné all-stars počiny obvykle dopadnou jako monstrózní ego válka bez vítěze. Jen si vzpomeňte na podobně opulentní večírek celebrit Davida Byrneho a Fatboy Slima nebo chaos jiného Slimova projekt The Brighton Port Authority. The Flaming Lips nicméně vyznávají chaos jako svoji tvůrčí metodu a i proto Heady Fwends bodují hlavně jako fantastická rozmazaná koláž, v níž talenty jednotlivých účastníků nestojí proti sobě, ale splývají v jakémsi nadosobním souznění myslí. Možná za to můžou farmaka rozšiřující vědomí, možná geniální intuice Coyneho a spol. nechat svým hostům dostatek místa, aby ukázali co umí a teprve pak je obklopit svým trademarkovým zvukem.
Když Bon Iver vrství v Ashes In The Air svoje barokní harmonie do abstraktních obrazců stvořených z kytarových feedbacků, je to jako poslouchat jeho loňské skvělé album přes psychedelický filtr. Nick Cave v You, Man? Human??? vypouští svoje vnitřní zvíře jako to dělá v Grinderman, jenže tentokrát nezní jako chtivý sexuální predátor ale jako věrozvěst nového náboženství. A noise rockeři Lightning Bolt nepřijeli svým hostitelům zbořit studio, ale udělat si společný slastný výlet do kosmu.
Nejkontroverzněji vypadá na první pohled kolaborace s electro-popovou kometou Ke$hou, která v zásobuje žebříčky poněkud pokleslými žvýkačkovými popěvky o zvracení na večírcích. Možná se v ní ale mýlíme, zpěvačka prý na požádání cituje ze statí levicového filosofa Fredericka Jamesona a The Flaming Lips společné skladbě věřili natolik, že s ní celou desku otevírají. 2012 (You Must Be Unplugged) je skvělá delirická exkurze do světa apokalyptického popu, která vítá konec světa jako naději na začátek něčeho nového a přes zvukové triky šíleného kloboučníka Coyneho si udržela všechny znaky euforické popové hitovky.
Piloti kosmické cestovky
Z Flaming Lips se staly hvězdy alternativního rocku teprve když s alby z přelomu tisíciletí jako jsou The Soft Bulletin či Yoshimi Battles the Pink Robots dokázali usměrnit excentrické šílenství raných nahrávek do hymnických stadiónových popěvků (Do You Realize?, Waitin' for a Superman), které v posledních letech zase nonšalantně opustili. (Všichni samozřejmě doufáme, že se k nim v Ostravě příští pátek znovu vrátí.)
Na novém albu se žádného hitu pro davy nedočkáme, což kapela dává jasně najevo třeba tím, že pro klip zvolila rozmazanou suitu The First Time I Ever Saw Your Face, v níž Erykah Badu zpívá popovou klasiku, kterou v sedmdesátých letech proslavila Roberta Flack, do mraků kytarových drones. Všechno je tak krásně pomalé a lenivé, že Erykah nejspíše ani nestihne tříminutový originál za těch deset minut (albová verze) odzpívat celý.
Kromě důkazu nekončící kreativity The Flaming Lips slouží Heady Fwends i jako minikatalog současné psychedelické hudby, která se pomalu prokousává i do prostoru širšího mainstreamu vykolíkovaného vlivnými webovými portály jako jsou Pitchfork. S Bon Iverem nebo Badu se už můžou Coyne a spol. špičkovat o tom, kdo má doma více cen Grammy (aktuální skóre je 2 : 4 : 3), na jiných místech ale už nastupuje nová generace, která sluchátkové orgie kosmické hudby oživuje pro nejbližší budoucnost. Australští Tame Impala, surfařský synek Neon Indian nebo folkaři Edward Sharpe and the Magnetic Zeros, kteří všichni ze seancí se svými guru vzešli se vztyčenou hlavou, jsou důkazem, že hudba navozující změněné stavy vědomí je dnes aktuálnější než třeba před takovými pěti či deseti lety, což je celkem logické vzhledem k současné ekonomické situaci.
Možná, že talentovaní nováčci znovu nakopli motor starých matadorů a The Flaming Lips se na své zatraceně divné nové desce znovu ukazují jako skvělí piloti po vesmíru, v němž neplatí žádná pravidla.
Různí - The Flaming Lips and Heady Fwends. CD/MP3, 69 min. Vydala společnost Warner Music.
