Útržky uklidňujícího monologu provází posluchače čerstvě vydanou deskou nazvanou Dawn FM. Jak se ale postupně ukáže, oním slibovaným "úsvitem" na konci tunelu není nic jiného než smrt jako definitivní řešení všech našich problémů.
"Je pět hodin ráno, jsem nihilista / Vím, že po tomhle už nic nepřijde," konstatuje Weeknd v úvodní písni Gasoline a po zbytek desky nás přesvědčuje, že smrt je sice nevyhnutelná, můžeme se k ní však protancovat.
Ozvěny disca z 80. let minulého století a syntezátorového funku zvou na parket, ale jejich chladná elektronická dokonalost zároveň evokuje odcizení - každá slast v sobě skrývá i bolest, po štěstí zákonitě musí přijít propad. Všechno to plus bombastické popové balady jsme už od Weeknda slyšeli na starších deskách, obzvláště na předloňské After Hours. Teď to hvězda současného R&B balí do konceptuální nahrávky o hledání štěstí a vyrovnanosti.
Svůj příběh hédonisty sužovaného depresemi vypráví jedenatřicetiletý Weeknd už od debutového mixtapu House of Balloons, který na internetu anonymně vydal na jaře 2011. Tentokrát ale připisuje trochu jinou kapitolu: mění se v kajícníka prosícího o odpuštění a zoufale hledajícího něco, co by ho vysvobodilo z koloběhu krátkodobých slastí.
"Slibuji, že jsem se změnil k lepšímu / Protože s tebou chci být navěky," lká v baladě Is There Someone Else?. V další pomalé skladbě Starry Eyes vzkazuje: "Nech mě milovat tě tak, jak potřebuješ."
Snad poprvé v jeho kariéře slyšíme vyznání náklonnosti, jež má šanci vydržet déle než jednu noc. Je to výrazný posun pro muže, který před dekádou zpíval o dívkách, do nichž se ani nemá cenu zamilovat, protože se stejně brzy předávkují.
Lockdownové disco
Na konci loňského roku časopis Billboard, zveřejňující americké hitparády, oznámil, že Weekndova skladba Blinding Lights z listopadu 2019 přeskočila dávný hit The Twist od rokenrolového zpěváka Chubbyho Checkera a stala se nejpopulárnější písní všech dob.
V americkém žebříčku už Weekndův singl strávil 90 týdnů a globálně se počty jeho přehrání na streamovacích službách blíží třem miliardám. Opojný mnohoznačný mix diskotékové euforie a jemné melancholie předznamenal náladu pandemického roku 2020, kdy jsme všichni toužili po útěku z bezútěšného lockdownu i záplavy depresivních zpráv a zároveň jsme věděli, že si nic takového nemůžeme dovolit.
Následné album After Hours posluchače provedlo rozjímavými náladami pozdních hodin po zavírací době, kdy jsme si ochotni přiznat i věci, které jindy vytěsňujeme. Na novince Dawn FM už vidíme, jak se noc mění v den a převládá optimismus. Zvukově deska nenabízí výraznější evoluci, je ale sevřenější, dotaženější a v mnohém i popovější.
Jestli obsahuje podobný hit jako Blinding Lights? Tak obrovský úspěch se nejspíš zopakovat nedá, Weeknd ale osvědčenou kombinaci temného synthpopu kříženého s energickým diskotékovým beatem recykluje v písních Take My Breath, Sacrifice či Less Than Zero. Ty album nejspíš udrží v prodejních hitparádách po většinu roku.
Budoucnost plná úzkosti
Už minule Weeknd pracoval se značně nepravděpodobným autorským týmem. Ze dvou nejvýraznějších osobností tentokrát udělal výkonné producenty. Na jedné straně je švédský hitmaker Max Martin, který psal pro Britney Spears nebo Katy Perry, a na druhé avantgardní producent Daniel Lopatin alias Oneohtrix Point Never, otec undergroundových žánrů vaporwave nebo hypnagogie.
Byla to nejspíš právě jeho předloňská deska nazvaná Magic Oneohtrix Point Never, která Weeknda inspirovala ke konceptu fiktivní rozhlasové stanice. Spojení Martina s Lopatinem je pro zpěvákovu tvorbu posledních let typické - jeden má na starost popové nápěvy, druhý dezorientující syntezátorové zvuky a avantgardní koncept.
Zmínku zasluhují i další Weekndovi spolupracovníci. Kromě hlasu Jima Carreyho se v proudu fiktivní rozhlasové stanice objevuje režisér Joshua Safdie, který ve skladbě Every Angel Is Terrifying nejprve recituje verše z Rilkeho Elegií z Duina a pak dělá reklamu na fiktivní film Afterlife (Posmrtný život). Je "plný akce a ukazuje budoucnost každého z nás".
Na desce se podílely producentské superhvězdy Swedish House Mafia či Calvin Harris a slyšet tu jsou rapeři Tyler, the Creator nebo Lil Wayne. "Když labutě pláčou, nikdy není dost kapesníků," rapuje druhý jmenovaný ve skladbě I Heard You’re Married a odkazuje na Prince, jehož vliv je na desce vůbec hodně slyšet. Byl to on, kdo na konci 70. let přivedl syntezátory do černého popu.
A pak je tu také slavný producent Quincy Jones, který v miniatuře A Tale By Quincy vypráví o své psychicky nemocné matce. Připomene tím kouzelný moment z alba Random Access Memories dvojice Daft Punk, kde podobně promlouval italský producent taneční hudby Giorgio Moroder.
Stejně jako Daft Punk před devíti lety i Weeknd skládá poctu popovému futurismu 70. a 80. let, tedy časům, kdy syntezátory symbolizovaly budoucnost. Na rozdíl od francouzských "robotů" ale v retrofuturismu nachází i temnější odstíny. Do vytoužené budoucnosti už jsme dorazili, technologie ale jen zesílila naše pocity úzkosti a odcizení.
Rádio pro duchovní obrození
"Je to jako poslouchat v dopravní zácpě v tunelu rozhlasovou stanici zaměřenou na střední proud, až na to, že ten tunel je očistec a světlo na konci je smrt," popsal Weeknd v rozhovoru pro časopis Billboard.
Album Dawn FM je možné vnímat jako kolekci hitparádových jednohubek, pocitu úzkosti při poslechu ale uniknout nelze. Po chvíli začne pod popovými nápěvy prosakovat temnota.
Na Weekndových nahrávkách byla přítomná vždy, tady ale vytváří znepokojující kontrast k hitparádovému zvuku.
Na obalu je Weeknd zobrazený jako starý, unavený muž, který už pomalu účtuje se životem. Místo vyrovnanosti a smíření však v textech většinou přichází jen lítost. "Miloval bych tě, ale už mi dochází čas / Chtěl bych, abys byla má, ale dochází mi čas," zpívá ve svůdné baladě Out of Time, kde sampluje zapomenutou skladbu japonského syntezátorového projektu Aran z 80. let.
Za více než desetiletou kariéru si kanadský hudebník vybudoval synkretickou identitu, která vsákla všechno možné od dreampopu přes synthpop po britskou novou vlnu a zasadila to do aktuálního módního R&B smíchaného s prvky hip hopu.
Dawn FM triumfálně završuje dekádu, v níž Weeknd změnil populární muziku. Možná neobsahuje jeho největší hity, poprvé ale drží pohromadě.
"Nebe je jen pro ty, kteří se zbaví vší lítosti," říká Jim Carrey v závěrečné básni Phantom Regret by Jim a vysvětluje, že vyrovnanost můžeme najít jen uvnitř sebe. Do tajuplných míst, "kde všechny plány byly navěky odloženy", nás herec provází celou deskou. Většinu času ale máme pocit, že jsme s Weekndem zaseknutí v očistci, kde na nebeskou blaženost zatím nedosáhne. Tím spíš mu držíme palce.
Album
The Weeknd: Dawn FM
XO/Republic Records 2022