reklama
 
 

Producent Quincy Jones slaví 85. narozeniny. V rozhovoru pomluvil kolegy včetně Jacksona a Starra

9. 2. 2018
Michael Jackson vykradl kus písně Donny Summerové a použil ho do svého hitu Billie Jean. Ringo Starr je úplně marný bubeník, U2 už neskládají dobrou hudbu a Ivanka Trumpová má nejkrásnější nohy pod sluncem, ale také nejhoršího otce. Americký producent Quincy Jones nechal ve velkém rozhovoru nit suchou akorát na Ericu Claptonovi. "Dobře" to podle něj dělá ještě aktuální vítěz Grammy Bruno Mars.

Quincy Jones, majitel tří desítek Grammy, fanoušek jazzu a dob, kdy ještě muzikanti dokázali vymýšlet inovativní hudební postupy, slaví v březnu 85. narozeniny.

Při té příležitosti by rád do úspěšného konce dotáhl svůj projekt jakéhosi jazzového Netflixu, pojmenovaného Qwest TV, a těší se také do talkshow své známé Oprah Winfreyové, ačkoliv ve velkém rozhovoru pro web Vulture.com na jednu z otázek odpověděl, že by nebyla dobrou prezidentkou. "Nemá na to. Nebyla guvernátorka, nešéfovala velké firmě. Neví, jak vést lidi."

Winfreyová později řekla, že Jonesova slova nebude komentovat. "Je to můj kamarád. A dal mi šanci v The Color Purple," připomněla svou hereckou roli ve filmu režiséra Stevena Spielberga.

Jones snímek produkoval a také k němu posléze skládal hudbu, což ho dovedlo až k nervovému zhroucení. "Tehdy jsem si toho nabral strašně moc. Když byli ostatní na dovolené, makal jsem na dvou hodinách hudby. Poučil jsem se z toho a od té doby se mi to nestalo," dodal v rozhovoru.

Celé povídání se točilo kolem hudby a slavných lidí, s nimiž se Jones zná či přátelí: Hillary Clintonové ("vím o všech jejích tajemstvích"), herce Marlona Branda ("byl nejlepší tanečník"), zpěvačky Cyndi Lauperová ("její manažer měl drzé poznámky a ona pokazila nahrávání charitativního hitu We Are the World, protože do mikrofonu neustále chrastila náramky"), komika Billa Cosbyho ("jeho chování k ženám nemůžu komentovat, ale nedivím se jim, že se vůči němu ohradily"), Ivanky Trumpové ("pozvala mě na oběd") či jazzového saxofonisty Johna Coltranea ("díky němu děti poslouchají žánr bebop").

Kriticky se Jones staví k Michaelu Jacksonovi. Ten podle něj vykradl část basové linky ze skladby State of Independence, již pro zpěvačku Donnu Summerovou napsal Vangelis a frontman kapely Yes Jon Anderson, a použil ji v roce 1982 pro hit Billie Jean. "Jo, pane, noty nelžou," podotkl Jones.

Quincy Delight Jones Jr. 

  • Narodil se v Chicagu 14. března 1933
  • Vystudoval Berklee College of Music, působil jako producent, drigent, aranžér, hudebník a televizní producent
  • Ze 79 nominací na Grammy jich proměnil 27
  • Silně se angažuje v boji za rasovou i genderovou rovnoprávnost. Od 60. let podporoval Martina Luthera Kinga, s Michaelem Jacksonem a Lionelem Richiem napsal v polovině 80. let dobročinný hit We Are the World. Za svou práci v tomto oboru dostal v roce 2008 cenu na Black Entertainment Television Awards (BET). 
  • Produkoval album Thriller Michaela Jacksona, které je dodnes nejprodávanější nahrávkou historie.
  • Spolupracoval s jazzmany Milesem Davisem, Dizzy Gillespiem či s Frankem Sinatrou, napsal také desítky filmových soundtracků.

Zároveň "lakomému" Jacksonovi vyčetl, že klávesistovi Gregu Phillinganesovi nevyplatil peníze, jež mu náležely za spoluautorství písně Don’t Stop Til You Get Enough. Jacksonovi ale prý nejvíce vyčítá jeho plastické operace, jež podle něj zpěvák podstupoval proto, že mu otec v dětství tvrdil, že je ošklivý.

V rozhovoru pomluvil i kapelu The Beatles. Její členové prý byli na první poslech ti nejhorší hudebníci a Ringo Starr byl jako bubeník úplně nemožný. Quincy Jones aranžoval skladbu Love Is a Many-Splendored Thing pro Starrovo sólové album z roku 1970. Vzpomíná, jak bubeník nedokázal nahrát několik taktů tak dlouho, až ho Jones musel poslat na pauzu a během ní povolal jazzového bubeníka Ronnie Verrella, který to zvládl za čtvrt hodiny.

S frontmanem U2 Bonem ho pojí velké přátelství. Vždy, když jede do Irska, přespává u něj. Chválí také jeho snahy v boji o světový mír a odpouštění dluhů africkým zemím, zajímavou hudbu už ale podle něj s U2 nedělá. "Nevím, no. Na U2 je neustále vyvíjený obří tlak," vyhýbá se přímému odůvodnění.

Ze svých schopností si Jones nejvíc cení toho, že dokáže zhudebnit veškeré emoce, a na světě ho neskonale štvou nerovná práva žen a mužů a rasismus. "Je to tu ještě horší než před padesáti lety, kdy jsem začal s dobročinnými akcemi," řekl. "Ale lidi se to snaží napravit. Bůh nám před obličej strká zlo a chce po nás, abychom to napravili."

autor: Kultura | 9. 2. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama