Rozhovor - Pod netradičním názvem kapely Prodavač se skrývají hned čtyři muzikanti s ještě bizarnějšími přezdívkami. Prodavač – to je Šampon, Pe.klo, Stejky a Kluk. Ale ne vždycky tomu tak bylo.
Na začátku kopal za Prodavače jen Pavel Kabelík aka Šampon. A před začátkem šéfoval „v krámech“ Shop Assistant a Sporto. Osudy členů synthpopového projektu jsou až nebezpečně navzájem propletené.
Bubnujícího Kluka (Jakuba Slámu) potkal Šampon ve Sportu. Coby koncertní člen se do stávající kapely Pavla zapojil v její nejranější éře – době kolem debutového EP Duchové. Ti se zase vylíhli z „pekelného“ Kundolabu, nahrávacího studia Petra Kloučka. Slovo dalo slovo a rodina Prodavače byla úplná. Jenže přišla trhlina.
Kluk se rozhodl na rok vycestovat. Prodavač byl zase duo. Bez bubeníka to však nešlapalo, jak mělo, a tak Pe.klo přivedl Jana Stejskala ze společné skupiny Hissing Fauna. Po návratu Jakuba Slámy ale nastala prekérní situace: „Nechtěli jsme, aby [Jan Stejskal] šel z kapely, protože jsme si sedli. Nevím, kdo pak přišel s nápadem, že by mohl hrát na basový synťák, ale myslím, že to byl super nápad,“ prozrazuje Šampon elegantní řešení, které vedlo k ustálení formace.
Ta před několika dny vydala na labelu Starcastic svou první plnohodnotnou desku s titulem Malý ráje. Produkoval ji Tomáš Karásek a její nahrání zvládla čtveřice za den a půl ve studiu Jámor u Ondřeje Ježka. Důvodem změny studia bylo jednorázové natočení desky bez zbytečných zásahů ve střižně.
Zvukově navazují Malý ráje poměrně plynule na EP Duchové, textově jsou však mnohem rozervanější a přímější. „Když přemýšlíš nad věcma kolem sebe a vytváříš nějakou interakci s lidma okolo a soustředíš se na to, uvědomíš si, co je vlastně důležitý v tvém životě. Takže přátelství, o němž mluvím, byť vyznívá velice banálně, je pro mě extrémně důležitá součást života,“ poodhaluje svá rajská hájemství Šampon.
Aktuálně.cz: Když jsme se na rozhovoru domlouvali po mailu, psal jsi, že „zkusíš dotáhnout někoho z kapely, protože nejsi moc zábavnej“. Teď jsi natočil debut Malý ráje a dle reakcí veřejnosti a kritiků panuje nadšení. Tak to tak hrozné nebude, ne?
Šampon: Ta pozitivní reakce nás těší, ale já vlastně moc nevím, co to znamená, co si z toho vzít. Je to příjemný v tom, že ta deska, doufám, pro někoho funguje.
A.cz: Co to znamená, že funguje?
Vždycky si to překlápím do svého vnímání. Když pro mě deska funguje, je to ta, která mě třeba na první poslech nebaví nebo se mě nedotkne, ale je tam nějaká věc, co mě nutí, abych se k tomu vracel. A ta věc v tobě vyroste. Teď jsem třeba poslouchal Big Beat od Modrých hor a po prvním poslechu jsem si říkal, že je to hrozný. Vůbec mě to nebavilo. To je asi čtrnáct dnů nazpátek – od tý doby jsem to slyšel asi patnáctkrát a úplně tu desku miluju.
A.cz: Troufám si tvrdit, že Malý ráje se všemi svými myšlenkami na jeden poslech nejsou. Jen těžko si představuju, že bych si je pustila k nějaké činnosti. Apeluješ na posluchače, aby se zamyslel?
Myslím, že to nemá být návodné. A asi si taky nedokážu představit, že bych si Prodavače pustil třeba k práci. Jestli to může nějak fungovat, tak tím, že tam jsou nějaký impulsy, slovní spojení, který v tobě vyvolávají určitý asociace. Ale nemyslím, že je to v tom příliš konkrétní.
A.cz: Nakolik je pro posluchače pochopitelný svět Malých rájů, tedy tvůj vnitřní svět?
To já moc nevím. (smích) Asi nebylo úplně v plánu, aby ty věci byly stoprocentně k pochopení. Zároveň, když se bavím s lidmi kolem mě, jsou tam věci, který jsou jednoznačně srozumitelný. Může se potom asi stát, že mě někdo nachytá ve chvíli, kdy bude chtít vysvětlit všechno do detailů. Občas se od původního významu dostaneš jinam v tom, že se napojíš na jiný příběh, na něco, co ti třeba někdo vyprávěl, co ti utkvělo v hlavě, a zase se na to koukáš vlastním pohledem. Je to svým způsobem neukotvený.
A.cz: Na druhou stranu tvé texty jsou ryze osobní, zpíváš výhradně v první osobě. Nevadí ti, že posluchači nepochopí pravý význam tvého sdělení, které se pevně váže na tvůj život?
To mě nemůže štvát. Kdybych chtěl, aby to lidi chápali tak, jak to myslím, a kdybych to bral jako to důležitý, píšu ty texty víc konkrétně, víc jednoznačně. Že si to někdo vyloží po svém nebo si to promítne do svého života, mi přijde v pořádku.
A.cz: Nevím, jestli to připadá jenom mně, ale dnešní společnost je dost povrchní. O pocitech se mluví málo a o těch životních už vůbec. Považuje se to za tabu?
Myslím, že na určitý blok to může narazit ve chvíli, kdy se snažíš nějaký pocity pojmenovat a začneš pracovat s termíny, jako je přátelství – hodně lidí se začne do jistý míry ošívat…
Když přemýšlíš nad věcma kolem sebe a vytváříš nějakou interakci s lidma okolo a soustředíš se na to, uvědomíš si, co je vlastně důležitý v tvém životě. Takže přátelství, o němž mluvím, byť vyznívá velice banálně, je pro mě extrémně důležitá součást života. Asi daleko víc než představa, že bych měl sázet na svojí individualitu nebo se snažil sám sebe prosazovat jako jedince, je pro mě důležitější pocit, že jsem součástí nějaký společnosti. Byť třeba sevřenější – může to být pár lidí, například kapela.
A.cz: Na svých webových stránkách uvádíš, že desku Malý ráje jste natáčeli v touze zachytit jeden konkrétní moment vašich životů. Můžeš mi k tomu říct něco víc?
Na začátku jsem si říkal, že by ta deska mohla být klidně pozitivní, protože jsem byl v nějakém takovém rozpoložení. Ale za poslední tři roky se v mém životě událo hrozně moc věcí. Rozpadly se nějaký přátelství, odešli mi hodně blízcí lidé… Život se za poslední tři roky strašně změnil v porovnání s tím, jak do jistý míry monotónně plynul třeba předcházejících deset let. Ale nedokážu jednotlivý texty opřít o ty konkrétní momenty a propojit to dohromady. A asi bych to ani nechtěl.
A.cz: Ve svých textech se hodně obracíš do minulosti. Máš pocit, že je zajímavější než budoucnost?
To ne. Ale neumím se koukat do budoucnosti. Zároveň nemůžu říct, že bych v tomhle byl nějaký nostalgik. Spíš se čas od času se do té minulosti vracím, abych si připomenul nějakou konkrétní chvíli.
A.cz: Šlo mi o to, jestli tím trochu neutíkáš od nějaké zodpovědnosti.
Řekl bych spíš naopak. Logicky ta zodpovědnost s přibývajícím věkem roste, ale zároveň myslím, že to přijímám tak, jak to je. Hlavně je to spousta milých zodpovědností, třeba čekáme rodinu a tak.
A.cz: Na Malých rájích odhaluješ své nitro „bez cenzury“, přitom lidé dnes mívají tendenci se přetvařovat za účelem lepšího působení na okolí. Odhodlával ses k tomu dlouho?
Ty texty asi nepíšu s obavou, jestli budou lidi zajímat. Zároveň je ale pitomost říkat, že si to píšu sám pro sebe. Asi neznám žádnou racionální odpověď, proč píšu introvertní texty.
Přijde mi, že pro spoustu lidí i kolem mě je těžký si připustit vlastní chybu nebo selhání a je jednodušší hledat problémy v lidech kolem sebe. Je dobrý začít u sebe, přiznat si, že je člověk v něčem kretén, nebo být schopný zpětně přehodnotit nějaký názory. Pro mě jsou to důležitý věci.
A.cz: V písni Autopilot zpíváš „… tohle je moje chvíle, větší než celej život...“ Je možné to chápat symbolicky? Cítíš, že Prodavač je po projektech Sporto a Shop Assistant tvé nejbližší alter ego?
Jo. I vlastně musí být celou tou koncepcí, kdy zpívám dost o sobě. A zároveň se vracím k tomu, že mám kolem sebe lidi, se kterýma tu kapelu chci mít. Asi bych nevydržel sám se sebou. Kdybych si měl představit, že bych někam jel hrát na koncerty… To mi přijde úplně zoufalý. (směje se)
A.cz: Prodavač ale ve svých začátcích byl do jisté míry jednočlenný projekt, i když tě na koncertech doprovázel Kluk za bicími. Bylo pro tebe těžké si někoho pustit k tělu do tak intimního projektu?
Prodavač nevznikl z potřeby, abych měl něco svého, spíš jsem chtěl dělat něco trochu jiného než se Sporto. Neměl jsem ani jasnou představu, co má Prodavač vlastně být. Ale když jsem točil první EP Duchové s Petrem (Kloučkem – pozn. red.), šlo mi to hrozně dohromady, bavily mě jeho nápady a fakt mi to dávalo smysl. A tak to bylo i s Klukem a potom s Honzou (Stejskalem – pozn. red.).
A.cz: Čím tě stávající spoluhráči tehdy přesvědčili?
Honza Stejskal hrál s Pe.klem už v předchozí kapele a dělal nám potom chvíli náhradníka za bicí, když byl Kluk na rok v Anglii. A pak se Kuba vrátil a my jsme přemýšleli, co s Honzou. Nechtěli jsme, aby šel z kapely, protože jsme si sedli. Nevím, kdo pak přišel s nápadem, že by mohl hrát na basový synťák, ale myslím, že to byl super nápad.
A.cz: Tenhle super nápad, mám na mysli obklopení se muzikanty všeobecně, se určitě plně odrazí v živém zvuku. Stejně jako na EP Duchové jsi zabalil svoje texty do výrazně popových aranží. Považuješ právě kombinaci přístupného zvuku a přemýšlivých textů za gró Prodavače?
Ty jo, já vůbec nevím, jestli dokážu sám sobě nějak vysvětlit, proč píšu introvertní texty a k tomu děláme popovou muziku. Pro mě je to přirozený spojení, ale zároveň asi chápu, že když se na to kouká někdo jiný, může to brát jinak. Ale trochu doufám, že ta hudba není v tomhle vnímání uřvaná, ale že si z popu bere to chytlavý.
Přichází Pe.klo. Rozhovor navazuje na otázku, v čem je síla Prodavače.
Šampon: Prodavač je pro mě plnění si nějakého snu. To je pro mě to důležitý. Ta kapela asi nemá žádný cíl, nikam nemíříme, nemáme ambice vyhrát nějaký ocenění nebo hrát na milionu festivalů za rok. To podstatný na tom je to, že nás to naplňuje.
Pe.klo: Pro nás bylo docela těžký najít nějaký smysluplný způsob, jak všechny ty věci dotáhnout. Zkoušíme v Crossu a není tam úplně kreativní prostředí. Pro nás vždycky bylo výborný, že jsme se sebrali a odjeli někam na víkend. A vždycky jsme měli štěstí na místa, ke kterým máme nějaký vztah. Byli jsme v Ústí v Mumii – skoro bych řekl, že je to naše domácí scéna. Pak jsme byli v Točníku…
Pavel: To je zase tvoje domácí scéna. (smích)
Pe.klo: Pak ještě u Ondřeje Ježka…
A.cz: Právě u něj ve studiu Jámor jste Malý ráje natáčeli. EP Duchové zase v Kundolabu u Pe.kla, který je teď pevnou součástí kapely. Změnili jste prostředí kvůli tomu, že jste chtěli nezávislý pohled zvenčí?
Šampon: Pro mě největší rozdíl mezi tím, co jsme dělali v Kundolabu a co u Ondřeje Ježka, byl ten, že jsme toho chtěli co nejvíc nahrát najednou, v jednu chvíli. Ne ve smyslu se v tom pitvat, přeskupovat věci a různě to stříhat a přestříhávat, až to dostříhat do těch nejmenších kousků. V tom vidím největší rozdíl mezi Duchama a Malýma rájema, který mi v tomhle připadaj' organičtější, živější.
A.cz: Rytmy na debutu jsou výrazně taneční, ale dokážete si představit, že na to lidi na koncertech budou tančit?
Šampon: Na tenhle rozpor narážíme na koncertech. Přijde nám, že tanec je svým způsobem správná reakce. Ale myslím, že lidi moc nevědí, co si s tím maj' počít, že jim do jistý míry nepřijde v pořádku na to tancovat.
Pe.klo: Teď nedávno jsme hráli s nějakou kapelou a ta nám po koncertě říkala, že nám měřila BPM a že bychom měli u každý písničky tak o pět přidat. Na to konto jsem si stáhnul metronom do mobilu, abych si mohl měřit ostatní kapely. (usmívá se)
A.cz: Přebal tvoří jen zelená kostka na černém pozadí. Možná „řečnická otázka“, ale co představuje?
Šampon: Takový malý ráj. (smích) Měli jsme spoustu představ a nakonec jsme poprosili kamaráda Lukáše Franze, který dělal třeba obal k Everestu Houpacích koní. Hledali jsme nějaký symbol, který by byl zřejmý. Myslím, že to vymyslel dobře.
A.cz: Fyzicky ho posluchači uvidí jen na vinylu. Považujete CD za mrtvé médium?
Šampon: Nevyužívaný médium, řekl bych. I když nedávno jsem to někde řekl a pak jsem sedl do auta a strkal jsem automaticky CD do přehrávače… (klepe si na čelo) Takže jsou místa, kde se cédéčko ještě hodí. Mám sbírku cédéček, ale vůbec se k nim nevracím, protože cokoliv si chci poslechnout, tak si to stejně radši stáhnu nebo přehraju na Spotify.
Pe.klo: Mně přijde i skoro zbytečný tomu říkat deska. Někam nakopíruješ osm písniček – můžeš si nakopírovat sedm nebo šest…
Šampon: Tak furt je to nějaký útvar, za kterým si stojíš. Deska dost často slouží prostě jen pro to, abys ty věci spojil nějak dohromady.
A.cz: Takže se přikláníte k hudebním streamovacím službám?
Šampon: Já asi jo. Na mě to má v jistém slova smyslu vzdělávací efekt, rozšiřuju si přehled.
Pe.klo: Je to samozřejmě plácnutí, ale už je dobrý jenom to, že to nemusíš stahovat a zasírat si počítač soubory. Vím, je blbý to říct takhle o té muzice, ale když to nemáš „ofiko“ zaplacený, vždycky to bude trochu salát…
Šampon: Akorát to jde kontra jakýkoliv materialismus, který má většina mých vrstevníků včetně mě v sobě ještě zakódovaný v tom, že se ty věci sbíraly.
Pe.klo: Nejhorší je, že na těch cédéčkách má člověk opravdu kolikrát hrozný voloviny.
A.cz: Jaká je blízká budoucnost Prodavače?
Šampon: Chtěli bychom objet nějaká místa v Čechách, na Moravě a asi bychom chtěli i na Slovensko. Ale zatím to řešíme. Asi neplánujeme v blízké budoucnosti novou desku, ale dost pravděpodobně vznikne zase trochu něco jiného než Prodavač…
A.cz: Dostanu z tebe něco konkrétnějšího?
Šampon: Naší ambicí s Pe.klem je udělat vyloženě taneční desku. Ale o tom záměrně nemluvíme, protože si tím akorát upleteme na sebe bič.
