"Zapomenout na každou svoji vinu, příčetnější je selhat líp," zpívá trojice. Odkazuje při tom na slavný citát spisovatele Samuela Becketta: "Selži, selži znovu, selži lépe." Mohl by sloužit jako leitmotiv alba. Na něm hudebníci hledají krásu v lidských omylech a chybách.
"Kopřivy rostou na rumištích, která vznikají v místech, kde dřív prokazatelně existovalo lidské společenství," vysvětlují Pris název desky. V písních utíkají před bortící se civilizací do přírody a hledají cestu od cizelované produkce k syrovosti.
Namísto pečlivě konstruovaných, syntezátorových vrstev, které zněly na tři roky starém debutu, jsou Kopřivy plné dravých kytar, inspirace folklorem i sborového zpěvu.
"Při poslechu první desky si fanoušci kapely Oceán mysleli, že je tady někdo, komu budou moct fandit. Teď budou možná trochu zklamaní. Pár lidí už nám psalo, že čekali něco jiného," popisuje dosavadní reakce člen Pris a jinak herní novinář Lukáš Grygar.
Debutové album Naše večery mělo úspěch a získalo nominaci na cenu hudební kritiky Apollo. Pris ho vydali ještě jako duo. Producenta Tomáše Tkáče a novináře Grygara svedlo dohromady bydlení. Pod společnou střechou dali dohromady desku plnou temných nálad, které oba provázely v náročných životních obdobích.
S příchodem bubeníka Jonáše Kucharského ale přepnuli do živelnějšího módu. "Nahrávání předchozího alba vypadalo tak, že jsme vběhli do studia a něco nahráli. Já pak při míchání zjistil, že to je celkem průšvih, a začal to zachraňovat. Teď jsme naše role v kapele zdemokratizovali. A živé bicí nám možnosti společného skládání značně rozšířily," popisuje Tkáč, který obě desky zároveň produkoval a míchal.
Kopřivy jsou ve výsledku žánrově eklektické a čiší z nich touha najít vlastní hudební jazyk. Zmizely podobnosti se známějšími jmény české scény, jako jsou Houpací koně nebo Priessnitz. Zvuk Pris teď ponory do hudební paměti evokuje spíš muzikanty ze současné scény přezdívané New Weird Britain, jako jsou Richard Dawson nebo kapela Fat White Family.
Najdeme tady tepající paranoidní track Tisíce očí, vykreslující úzkostné pocity po divokém večírku, který se vymkl z rukou. Nebo eskapistické Hvězdy, evokující putování novou divočinou, jež pohltila rozpadlá města. "Svůj stín zaženu kopřivou, hvězdy nade mnou nezebou, nezebou," zpívají mužské vícehlasy upravené efektem auto-tune, díky němuž skladba zní trochu jako lidovka z postapokalyptického světa.
Co rozmanité písně spojuje? "Největším pojítkem je hudební energie, kterou jsme si prožili na koncertech i ve zkušebně. Tu jsme chtěli otisknout do písniček. Uvědomili jsme si, že jsme asi víc bigbítová kapela, než si myslíme, a že chceme jít tímhle směrem," vysvětluje bubeník Kucharský.
Slovo bigbít padne v rozhovoru několikrát. Pris se podobně jako další pražská sestava Dukla rozhodli namísto přibližování zahraničním vzorům prozkoumat svou vlastní hudební DNA. "Bigbít poslouchali moji rodiče. Hodně se u nás hrály třeba desky Etc… z devadesátých let. Když se snažíme dělat písně, které jdou co nejvíc z nás, nevyhneme se i takovým vlivům," dodává Kucharský a se smíchem vzpomíná, jak se mu během nakupování vybavila písnička od skupiny Kabát. "Nepodařilo se nám ji dohledat, ale připadalo nám vtipné zapracovat melodii, kterou jsem měl v hlavě."
Podobně se na desku Kopřivy dostaly folklorní inspirace a sborové zpěvy. "Na vysoké jsem chodil do mužského pěveckého sboru Láska opravdivá," vysvětluje Kucharský, podle nějž i to mělo překvapivě blízko k bigbítu. "Ta kultura je vlastně úplně stejná. Noty jsou jinak, ale furt je to bigbít. Člověk jezdí po republice a zpívá sice Janáčka, ale vypije u toho stejně piva jako kluci, kteří hrají na kytaru," směje se.
"Je v tom navíc podobná amatérská radost z hudby. Kluci, kteří chodí do sboru, možná přesně nevědí, jak zacházet s hlasem. Když jich ale zazpívá třicet dohromady, má to sílu podobnou rockové kapele. Tu si taky založíš, když umíš zahrát třeba jen čtyři akordy. Když je ale zahraješ pořádně nahlas, navíc přes nějaký zkreslující efekt, a vezmeš si k tomu džínsku, je to super."
Pro Tomáše Tkáče, který jinak produkuje alba vydávaná pod značkou Divnosti, je hledání zvuku Pris nejtěžší z jeho projektů. Od roku 2018 zveřejňuje nahrávky hudebníků, jako jsou intimní písničkář Člověk krve, ženské elektronické duo Ima Teva nebo Tkáčův druhý projekt s lakonickým názvem Něco něco.
Na alternativní scéně jde o zvučná jména, Divnosti si vysloužily nominaci na počin roku v ceně Vinyla, zmiňovaný Člověk krve nominaci na objev roku. Přesto je podle producenta cílem labelu sdružovat outsidery bez větších ambicí. "Sám si říkám, jestli Pris nejsou na náš label až moc velká kapela," podotýká.
Ačkoliv jsou Pris v katalogu vydavatelství možná nejpompéznější, z alba Kopřivy ční především poctivý sebezpyt. Hudebníci tu ukazují, že tématem současné mužské rockové kapely už nejsou krásné ženy ani bezmezná svoboda, spíš ohledávání důsledků vlastního chování.
"Nezabijem, nepokradem, ale pryč s tou žízní, pryč s tím hladem," kritizují hédonismus v písni Zvony. A Lukáš Grygar dodává, že na mysli lze při tom mít hédonismus osobní i celospolečenský. "Myslím, že svědomí můžeš zpytovat podobně, když se ráno probudíš někde, kde nemáš, i když sleduješ, jak celý svět hoří." Zároveň ale dodává, že při tom vždy lze dojít k něčemu pozitivnímu.
Album započaté výjevem osobního kolapsu končí obrazem soudu, který sice sčítá chyby, ale neodsuzuje nadobro. A dává naději, že z omylů se lze poučit.
Kopřivy nabízejí posluchačům smíření s tím, že lidé nemají svůj život, svět, potažmo uměleckou tvorbu plně pod kontrolou. A že z trosek, které za sebou zanechávají, může vzniknout něco nového.
Pris věří, že člověk je učenlivá bytost, která se nemusí úzkostlivě bát vlastních chyb. Vypovídá o tom i závěrečný verš skladby Hranice: "Zvláštní slyšet tóny, vlastní svědomí. Cítíš tepat spánek, nádech svítání," Po složité noci tedy přichází ráno a nový, o něco lepší začátek.
Album
Pris: Kopřivy
Divnosti 2020
