Londýn - Virtuální skupina Gorillaz se na podzim vydá na první světové turné. Začne v říjnu dvacítkou koncertů ve Spojených státech (součástí bude i vůbec první vystoupení kapely v newyorské Madison Square Garden) a poté se přesune do Evropy, kde v listopadu odehraje deset štací.
Evropskou větev zahájí kapela 11. listopadu v Dublinu, pak se představí v Londýně, Manchesteru, Antverpách nebo Paříži. Čeští fanoušci to budou mít nejblíže na berlínský koncert plánovaný na 21. listopad. V prosinci ještě čeká kapelu několik vystoupení v Austrálii a na Novém Zélandu, turné chtějí zakončit v Hongkongu.
Nadchzející šňůra dostala název podle třetího alba Plastic Beach. Pod stejnou hlavičkou Escape to Plastic Beach nyní obrážejí Gorillaz hlavně festivaly. Už v dubnu hráli pro 400 tisíc lidí jako headlineři kalifornské pouštní přehlídky Coachella, představili se v dánském Roskilde i na španělském Benicassimu, nedávno zaskočili jako hlavní hvězdy na Glastonbury za U2, když se Bono po zranění musel podrobit operaci páteře.
Minulý týden hráli jako „jedna z prvních velkých západních skupin" v Sýrii - což je trochu ironie, protože kosmopolitního Albarna čím dál víc zajímá právě východní hudba - a tento týden se představí v libanonském Bejrútu.
V září pak měli v plánu odehrát několik koncertů po Evropě, kromě Británie například v Miláně. Část z těchto vystoupení se nyní ruší, část se přesouvá na pozdější termíny a stane se součástí Escape to Plastic Beach World Tour.
Netrpělivě očekávaná deska Plastic Beach vyšla v březnu a podle plánů měla být jedním z alb, které pomůže zachránit hospodaření EMI; kreslená superskupina, která je v jejich portfoliu, totiž prodala 15 milionů kopií svých prvních dvou desek.
Napotřetí však zadluženému kolosu sázka na vítěze nevyšla. I tentokrát nahrávku velmi dobře přijali recenzenti, ostatně jako skoro všechny projekty Damona Albarna, frontmana Blur a šedé eminence britské pop-music.
Celosvětové prodeje nového gorilího alba ovšem dělaly za první měsíc jen necelých 400 tisíc kopií; deska se dokonce nedostala ani na vrchol britské hitparády. Své si na tom určitě vybrala krize hudebního průmyslu, navíc nahrávka nenabídla tak výrazný „prvoplánový" hit jako Clint Eastwood nebo Dare.
Damon Albarn sice třetí studiové album anoncoval jako jejich nejpopovější desku, ale už před vydáním bylo celkem zřejmé, že v jejich podání to bude spíš konceptuální hra s showbyznysem a jeho manýrami, které si libují právě v podobných prohlášeních.
Gorillaz na novince pojímají pop jako dobrodružství, při němž se provinilá potěšení posluchačů z návykových melodií vylupují až po několika pozorných posleších zpod ambiciózních aranží a chytrých nápadů.
Skladby surfují na vlnách hip hopu, electra, afrobeatu, arabské vážné hudby i filmových soundtracků - a k tomu ještě mimochodem stíhají rozehrát příběh o obřím umělém ostrově postaveném z odpadků, na nějž byli členové kapely uneseni.
Hudbu doplňuje tradičně propracovaný web kapely včetně možné návštěvy ostrova, virtuálních blogů i počítačových her. To vše zastřešuje konstrukce se zřejmou pointou: plastikový ostrov nakonec není bájné místo v oceánu, nýbrž náš multimediální svět umělé reality, do kterého jsme byli uneseni médii.
Damon & spol. se prohrabují prvotřídními popkulturními odpadky, které produkujeme, a skládají z nich filmově melancholickou hudbu; jakési meta-popové krasosmutnění nad nevyhnutelně se blížící se zkázou tohoto světa.
Právě Albarnův lehce dekadentní nadhled nadšeného popeláře povyšuje nahrávku nad dnešní eklekticismus. A zároveň chytře zapojuje do hry všechny stylové výpůjčky včetně osmdesátek - doby nejsladšího konzumu, kterou vlna retra znovu vyvrhla na pláže plastikového ostrova.
Gorillaz založil Albarn v roce 1998 spolu s kreslířem Jamiem Hewlettem. Ten vytvořil komiksové postavičky zastupující vymyšlené členy skupiny, jež pojmenovali 2D, Murdoc, Noodle a Russel.
Zatím není jasné, jestli kapela bude hrát na šňůře celou novinku v jednom tahu a v jaké sestavě by pak album plné slavných hostů prezentovala. Na desce se podíleli Bobby Womack, rappeři Mos Def a Snoop Dogg, japonsko-švédská zpěvačka Yukimi Nakano, Mark E. Smith, De La Soul nebo Lou Reed; ti všichni měli určenou roli některé postavy z ostrova.
Zřejmě nejvíc se jich zatím naživo objevilo na Coachelle, kde byla s nimi byla na pódiu i dechová sekce. Na Glastonbury zase Albarn sliboval libanonský smyčcový orchestr (další z hostů nahrávky) nebo zmíněného Reeda.
Těžko ale říct, kolik z hostů skutečně vyjede i na turné, a zda to nakonec nebude jen v kreslené podobě. Každopádně Albarnův koncept virtuální kapely plné nedosažitelných hvězd by to nejenže unesl, ale znovu by tím došel svého naplnění.
V nejextrémnějším případě by za sebe Gorillaz mohli vyslat turné jen promítače a excelentní kreslenou sestavu; ostatně v minulosti už odehráli koncerty za plátnem nebo se svými hologramy.
