Rozhovor - Ač tomu název nové desky Karton veverek nenapovídá, kapela Wohnout není jen projekt naplněný bezuzdným vtipkováním a všudypřítomnou nadsázkou.
Rozhovor se zpěvákem a kytaristou Matějem Homolou a baskytaristou Jirkou Zemánkem sice prostupovaly fórky, to ano; to od nich automaticky čeká. Ale wohnutí hoši zároveň dokázali i srozumitelně popsat, proč by měli fanoušci platit za desku na internetu, kolik uznají za vhodné, a proč bychom si měli cenit kapely Kryštof.
"Lidi by si měli vzpomenout, jaká tady byla doba před osmi lety," říká zpěvák Matěj.
Představte si: přijdete na blind do kulturáku a uvidíte tam podivnou kapelu čtyř hochů se zvláštním pódiovým projevem, která představuje novou desku s názvem Karton veverek. Co si pomyslíte?
Matěj: Já bych zavolal sousedce a zeptal se, o co tady jde. A buď bysme se otočili, nebo zůstali.
Jirka: Já bych zavolal policajty! Anebo odchytovou službu.
Matěj: To je právě to, že se nikdy neuvidíš, jak působíš naživo. Z videa to není ono. Občas se ti to poštěstí, když máš vysílačku na kytaře a sejdeš dolů mezi lidi. Ale to taky vždycky nejde.
Ptal jsem se hlavně kvůli specifickému způsobu zpěvu, který provozujete s bratrem Honzou. Jeden recenzent to kdysi nazval "úlisnými hlásky"...
Matěj: (smích) Úlisný, to je strašný slovo. Ve mně vyvolává představu obnaženýho pána v parku. A úlisné hlásky? To je snad ještě horší než úlisnej pán! Náš projev vychází z toho, že nemáme dar extra barevnýho zpěvu, a tak s ním člověk pracuje tak, aby se mu to aspoň trochu zajímavý zdálo, a hodně se pitvoří. Ale na tomhle výrazu hodně ubíráme, od Zlých not nastal posun k normálnímu hlasu.
Byl v tom tedy od počátku záměr zpívat právě takhle?
Matěj: U nás nebyl ani jeden sólovej zpěvák, proto jsme začali zpívat sborově. A nějak to k tomu automaticky sklouzlo. Náš zpěv byl odšeptaný, jak to dělá třeba zpěvák naší oblíbený kapely Suicidal Tendencies. U ní má tenhle zpěv místo, dělá jí sound - a díky tomu je ta skupina zajímavá. Možná jsme se do toho chtě nechtě stylizovali.
Na novém albu máte písničku Střední proud. Co by Wohnout musel udělat, aby se stal tím středním proudem?
Matěj: V Čechách mají slova pop a střední proud hodně pejorativní význam. Co bysme museli udělat, abysme sklouzli ke klasickýmu českýmu střednímu proudu? Museli bysme asi přestat kouřit marihuanu.
Pak by vaše písničky vypadaly jinak?
Matěj: Asi by musely vypadat jinak (smích). Hlavně bysme museli přibrat klávesáka v červených kalhotech do zvonu...
Jirka:...a dvě sborový zpěvačky. Což by nás ale asi stálo dost peněz.
Prorazil vůbec někdy nějaký wohnoutí song v celoplošných rádiích?
Matěj: Na celoplošných stanicích jsme žádný úspěchy neměli. Nejvíc asi prorazila písnička Ganga, která byla na žebříčku IFPI patnáctá mezi českýma kapelama. Pro nás to byl úspěch, ale třeba pro Kryštofa by to byl průser. Ale o to radši nás mají rockový stanice a taky regionální rádia. Tam když přijdeme na rozhovor, je to o něčem jiném, něco jako párty odpoledne. Třeba si můžeme pustit písničku, jakou chceme.
Může být právě oblíbenost u regionálních stanic důvodem, proč se vám daří velmi slušně zaplňovat koncertní štace?
Matěj: Může to tak být. Nejsme mainstreamová kapela, ale v menších městech míváme vyprodaný kluby a to je pro nás úspěch. Ne každý kapele se tohle podaří.
Ke střednímu proudu patří i hudební ceny. Teď jste v anketě Žebřík skončili třetí v kategorii skupin. Co to pro vás znamená?
Jirka: Samozřejmě si toho vážíme. Že těm lidem stojíme za to, aby někam klikli nebo pro nás hlasovali.
Matěj: A taky se tomu divíme. Navíc tohle bylo hlasování přímo od lidí. Ale každá cena je dobrá, protože si někdo všimne, na čem pracuješ.
Právě anketě Žebřík i Andělům letos dominovala kapela Kryštof, která je v současnosti tažným koněm českého popu. Je právě tohle ten správný střední proud?
Matěj: Mně se Kryštof hodně líbí, i když některý písničky - jako třeba Atentát - absolutně nekoušu. Ale lidi, který na ně mají kecy, by si měli vzpomenout, jaká tady byla doba před osmi lety. Právě Kryštof a Support Lesbiens byly první vlaštovky, který to tu trochu rozhýbaly. Kdyby takhle vypadal pop, tak je to úplně v pořádku.
Na novince máte satiru Pepíčci, kde s nadsázkou probíráte český národ od podivného vlastenectví až k nezdravé skladbě jídelníčku. Jak moc v písničce peskujete i sami sebe? Jestli všechny ty špatné věci, o kterých zpíváte...
Jirka:...taky děláme? Skoro všechny (smích).
Matěj: Celkově jsme chtěli prostě říct, že je nám tady dobře. A to neříkám proto, že bych nechtěl dostat do držky. To vlastně ani není kritika.
Takže následná píseň Města všecka, kde zpíváte o tom, kam všude rádi jezdíte hrát, na Pepíčky logicky navazuje...
Matěj: Je to tak.
Co se pro kapelu změnilo, když jsi, Matěji, začal chodit se zpěvačkou Darou Rolins? Najednou se o vás psalo a mluvilo v úplně jiných médiích než dřív...
Matěj: Čekali jsme, že na nás na Slovensku přijde deset tisíc zvědavejch Slováků, a přišlo jich padesát (smích). Kapely se to nijak nedotklo. V některých médiích se objevovalo moje jméno, ale nijak to neřeším. Myslím, že lidi, který nás poslouchají, tohle stejně nečtou.
Máš s Darou dítě. Podepsalo se tvoje otcovství třeba na tom, že nemáš na kapelu tolik času a že vůdcovství musel převzít brácha Honza?
Matěj: Brácha má taky dítě a bubeník taky. Je ale pravda, že mě dřív označovali za lídra, protože ze začátku jsem skládal většinu písniček. Tu roli teď přebírá brácha, na tohle album už napsal většinu písniček on.
Desky vydáváte s dvouletou pravidelností, což je na českém trhu velmi častý úzus. Je to dobře, protože kapela nezleniví, anebo špatně, protože musí pořád chrlit nové věci?
Matěj: Na desce děláš půl roku a pak se rok a půl flákáš. Myslím, že tohle je vyzkoušená věc. Vydávat desky po jednom roce je moc brzy, protože s nima nestihneš objet celou republiku, lidi si ji nestihnou zažít. Tři roky už je zase doba, kdy vzniká nějaký prázdno.
Ale vy ještě tenhle rok na přelomu léta a podzimu plánujete vydání další desky, kde budou věci, které se na Karton veverek nevešly. To jste měli tak plodné období?
Matěj: Docela jo. Na desku se pár písniček nevešlo a máme i další nápady, se kterýma se nám ty dva roky nechce čekat. Ale celé bude takové volnější.
Kterou vaší desku považujete za nejhorší a kterou za nejlepší?
Matěj: Pro mě je nejhorší Cundalla, kterou opravdu nemůžu slyšet, hlavně kvůli textům. Nejlepší je pro mě Pedro se vrací. Tuhle desku mám spojenou s příjemným životním obdobím - tehdy na nás i začali chodit lidi. Pak mám hodně rád Polib si dědu, což zase pro mě byl jakýsi následovník Pedra.
Jirka: Já nejsem autor, takže se na to nedívám stejně. Na každý naší desce si najdu něco, co mě baví, favorita nemám. Ale připadá mi, že právě Karton veverek má k Pedrovi blízko.
Po vzoru Radiohead je Karton veverek na internetu ke stažení za cenu, kterou si člověk sám určí. Je to dané inspirací slavnou kapelou, nebo spíš tím, že za Kartonem veverek stojí silný sponzor?
Matěj: Spíš právě penězma od sponzora. Měli jsme před deskou a zvažovali jsme, jak se s kapelou posuneme dál. A tahle nabídka přišla v pravej čas. Mě jen mrzí, že na to čtu některý negativní reakce, protože tohle přece nemůže nikoho urazit. Sponzor to neudělal proto, aby na tom vydělal, ale aby si vyzkoušel, kolik jsou lidi - který si tady stahovali zadarmo - schopní dát za desku. A třeba si řekne: jsou ochotný zaplatit padesát korun, bude cena desky padesát korun.
A co se na tom lidem nelíbí?
Matěj: Objevila se třeba reakce: "Copak mají Wohnouti zapotřebí dávat desku zadarmo?" Na všem si lidi něco najdou. Ale naštěstí je takových minimum, většina ohlasů je pozitivních. A lidi peníze posílají.
Jirka: Po osmi dnech tam bylo 130 tisíc korun, což je v průměru asi 25 korun na desku.
Může to na lidi zapůsobit jako cedule s nápisem "Vstupné dobrovolné"? Že jim bude hloupé z pomyslné peněženky něco nevytáhnout?
Matěj: Útočíme na jejich nejnižší pudy (smích). Máš kapely, u kterých se rozhoduješ, jestli do nich půjdeš, nebo ne. Ale v případě, že tě osloví, tak říkáš: Dvě kila jim nedám, ale je to kapela, kterou poslouchám, tak pade jo. To by mohl být princip, kterej do budoucna zafunguje. Nechci být odborář, ale je mi jasný, že pokud přestane hudba vydělávat, tak skončí.
